Tak jsem si řekl, že jsem již dlouho nestavěl (už je to skoro dva roky co jsem psal o Viperu http://www.rcmania.cz/viewtopic.php?t=26056 ) a objednal jsem si od Sergeje model Avionic.
Jediné co jsem chtěl zvláštně byl celo-kevlarový trup.

Za cca měsíc pošta i DPH výpalným dorazila.

Tak zde je v letové konfiguraci, fotka je v Mistrovství světa v Rumunsku z 19.9.2012.


Nějaké fotky modelu po vybalení z krabice jsem nestihl, ale to asi nevadí.
Možná s nějakým dalším kouskem...


Ale pojďme na stavbu.

Zahájil jsem montáží pák křidélek. Páky vyřezané ze sklotextilu 1,5mm.

Pomocí pravítka jsem rozměřil otvor pro páku v křidélku. Otvor musí být kolmý na osou otáčení křidélka. Pohled okem tak nějak nestačí, trojúhelník je lepší.



Vyfrézovaný otvor akumulátorovým Dremelem (jak jsem jen mohl žít s kabelovým??). Z druhé strany mám přiložen prst. Je cítit, zda už se frézka blíží a taky to motivuje. Jemné dočištění koutů je špičatým jehlovým pilníkem.



Páku navlékám na strunu 0,8mm a zajišťuji bovdenovými trubičkami. Je pak za co chytit a hlavně je poznat, zda je v ose otáčení.



Zalepeno UHU PLUS 300kg. Docela jsem si toto lepidlo oblíbil. K pevnosti bez výhrad. A není moc řídké, takže vytváří prima koutové spoje. Lepidlo naneseno do otvoru na páku. Po kontrole je v zadní části přikápnuto kapkou sekundového lepidla, aby byla páka fixována než lepidlo vytuhne.



Vpodstatě ve stejném duchu je zalepena páka na VOP.



Křídlo dokončení.

Serva jsem zvolil osvědčená Hyperion Atlas DS09-SCD. Létám je roky a fungují, proč měnit.
Servokabel je třeba prodloužit. Používám tenký kroucený vodič .15 mm2. Stačí. Prodlužuji tak, že vodiče stupňovitě zkrátím. Pomáhám si čárami na prkénku. Do serva se mi nechce pájet.



Po zapájení zakroutím a následně zasmrštím všechny vodiče najednou.




V křídle je již z formy připraven provázek na protažení serv. Ten vážu na kabel pomocí "Škoťáku", uzlu, který si pamatuji z pionýra.



Serva křidélek
Serva jsem zvolil osvědčená Hyperion Atlas DS09-SCD. Létám je roky a fungují, proč měnit.

Rozhodl jsem se, že proti experimentům s ložisky v páce, stavitelnou pákou, atd.. to pojmu opravdu minimalisticky. Uvidíme, jak se to osvědčí.



Nastavení serv
Výchylka je třeba vpodstatě 3mm dolů a maximum nahoru. Tomu je i přizpůsobena montáž páky na servo. Vpodstatě neustále používám JETI BOX, který napájím jednou starou lipolkou. Je to rychlé nouzové řešení, které úspěšně používám hodně dlouho..


Serva jsou nastavená na střed = 1,50ms a páka je umístěna kolmo s přihlédnutím k zrcadlovému umístění serv.
Jsou potřeba opravdu malé výchylky. Je tedy třeba udělat nové otvory v pákách blíže k servu. Na vrtání používám stejnou strunu jako na táhlo, jen nabroušenou do špičky.



Pak páky příslušně zmenším


Na JETI boxu nastavím střed 1,50ms a páku posunu o JEDEN zoubek směrem vpřed ve směru letu.
Pomocí JETI boxu pootočím servem (na 1,30ms resp. 1,70ms) vpřed ve směru letu.
To je střed pro jednotlivé servo:
Mám tedy využitelnou výchylku dolů 0,30ms a nahoru 0,70ms. Dolů by stačilo i méně, ale nějaká rezerva se hodí.
Díky mechanické velké diferenciaci se zvětší výchylka nahoru. Pak je třeba v programu vysílače někdy i nahodit zápornou diferenciaci, ale to je ve vysílači a je to jen "pípání".

Tato příprava je nezbytná, abych využil plnou dráhu serva.
Takto to vypadá na závěr.


Trefit přesnou dálku táhla není snadné. Na výrobu Z-ka na struně jsem si na brusce upravil kleště a výroba je snadná.


Když je vše připraveno, tak se LEPÍ servo do křídla. Je to nejlehčí možnost. V případě nějaké závady se dá pomocí Dremela servo vyjmout.
Servo položím na epoxidem natřenou plochu křídla.


Zahuštěným epoxidem pak servo přichytím v rozích a i do horního potahu. Abyse servo nepohnulo při tuhnutí lepidla, tak je zajištěno sekundovým lepidlem.


Pro elektrické spojení křídla a trupu pro dvě serva křidélek jsem volil osvědčený, spolehlivý a malý konektor SCA 6 od MGM compro s příslušným protikusem. Výhodou je, že zesílená izolace vodičů umožňuje za konektor zatahnout. Konektor nejde otočit. Má zacvakávací výstupky.



Konektor pomocí kousku tištěného spoje ( všimňete si, jak má tištěný spoj sražené hrany, aby v křídle držel) připájím k přívodům na serva. Mínus a plus jsou propojené. Zvažoval jsem přidat kondenzátory, ale nakonec se nevešly.



Po důkladné kontrole a testování serv je konektor zapuštěn do křídla a zalepen zahuštěným expoxidem.



Křídlo čeká ještě broušeníčko, pastování, leštění, ale už se dá létat.

Tak létání přineslo trošku smutné zjištění. 0,8mm struna je prostě málo. pruží to za letu. Sice na dráze, kde model létá tak maximálně 260-280km/h to není problém, ale po roztlačení z výšky začnou křidélka drnčet, FLUTTER. Nic příjemného. ROzhodl jsem se to v prvním kroku vyřešit vyztužením struny. Uhlíková tyčka 2mm je přilepena z boku (po odmaštění všeho) a přimotána nití. Následně zakapáno řídkým sekundovým.



To prostě pomohlo!!!





To máme prozatím připraveno a pojďme se pověnovat trupu.
Ještě předtím seznámení s velkými pomocníky:
Technický benzín, odmašťuje, myje, rozlepuje izolepy, ředí.. Stále na pracovním stole.
Lékařské čverečky, nevím, jak se to jmenuje, ale pravé požehnání při lepení čištění, atd... otřít a vyhodit. Žádné trhání zdržování.. Asi ve zdravotnických potřebách.



Přijímač se servem VOP je umístěn na skotextilové destičce. Přijímač je samozřejmě bez krabičky a jak vidíte, tak je to vyrobeno opravdu na míru.


Destička je v zadní časti držena suchým zipem, v přední části dvěma šrouby M3 do trupu. Vše je rozměřeno a správné části jsou naseparovány. Servo je Hyperion DS11, takže je vidět, že moc místa tam není.



Před lepením je trup obroušen. Hodně se mi osvědčilo nalepit na prst oboustrannou lepící paskou kousek brusného papíru. Ale opatrně. Dost to pálí, pokud se to přežene



Rozmíchám UHU Plus 300 a zahustím mikrobalóny na netekoucí konzistenci. Opravdu dlouho míchám. Následně přenesu do stříkačky s jehlou 1mm.


Nanáším, housenkové spoje aby se vše pěkně vytvarovalo. Šrouby, servo, deska musí být naseparovaná, bude ji třeba ještě mnohokrát vyndat.


Přijímač je vložen, zalepen chemoprénem, zasmšťen. (ta černo-červané dvoulinka je telemetrie na aku od Futaby).



A pohled z druhé strany. Původně jsem chtěl zkrátit i kabel k servu VOP, ale nakonec k tomu nedošlo.




Táhlo VOP
Táhlo je uhlíková trubička 3/2mm. Na obou koncích je krátké Z-ko ze struny 0,8mm.


Struna je přivázána nití prosycenou epoxidem.


Následně ještě trošku epoxidu navíc.


A zasmrštit. To vše pěkně stáhne, přebytečný epoxid vyteče. Smršťovatka se po zatuhnutí odtsraní. Smršťovat směrem od uhlíkové tyčky ke struně. Nepřehánět s teplotou, ať to nemá vliv na epoxid.



Následuje kontrola, že jde osa táhla do středu páky.

V trupu máme již dávno namontované servo VOP

A teď velmi nudná a zdlouhavá činnost.
1) vložit táhno s nasazenou VOP do trupu
2) přiložit vop k trupu na správné místo
3) vyzkoušet, zda budoucí zetko na straně serva je ve správné pozici
4) změřit, otestovat
5) rozebrat, upravit
Opakovat 1-5 k dostatečné spokojenosti.
je totiž jen jedna šance, Jak to nebude OK, tak se dělá nové táhlo.

Tohle je poslední operace na trupu, lepení VOP a SOP, ale dám ji sem. Jinam se nehodí.
VOP jsem lepil, když bylo křídlo sešroubováno s trupem a položil jsem to obráceně na rovnou podlahu. Tím byla zajištěna rovnoběžnost. Na slepení stačí kapka Epoxidu.
Bohužel fotku nemám..
Po přilepení je třeba otestovat funkci VOP.


Lepení SOP na dvě uhlíkové tyčku už byl trošku oříšek. Vše se muselo dopasovat. Kousek izolepy v místě ohybu zabraňuje zatečení epoxidu do pantu. Po slepení odstraněn.



V době tuhnutí je směrovka uchycena složitým systémem "co bylo po ruce". Aby věci neklouzali tak je na směrovce nalepena oboustranka. Na oranžové izolepě je ještě před rozměřením nakreslena čárka, kdy je směrovka kolmo k VOP.






Přední část trupu

Chladící otvory jsou na závodním pyloňáku nutností.
Krytky nasávacích otvorů vyrábím je z uhlíkových trubek 8mm od JETImodel. Je to docela otravné, ale je to lepší než dělat formy a laminovat. Stolní bruska, Dremel s velkým kotoučkem, jehlové pilníky. Kryt musí přesně dosedat na trup.



Krytku přilepím pomocí Chemoprénu na sirku, jinak se s tím nedá manipulovat. Krytku obkreslím na trup.



Pomocí ruční frézky Dremel udělám otvor v trupu. Je to těžká chvilka zabořit frézu do trupu, ale je to třeba. Protože je trup z kevlaru, tak je nejlepší frézovat rovnou na čisto, ale to je dost obtížné. Jinak se musí vyčnívající kevlarová vlákna ořezávat lámacím nožem a to je opravdu hnusná práce. Protože to moc nejde.



Na závěr otvor začistím a vytvořím náběhy. Následně celý předek trupu očistím benzínem. Po oschnutísi vyznačím čárky, kousek od krytu. Nikoliv kam budu lepit, ale kousek vedle. Malá vzdálenost je kontroluje lépe, než přesná čárka.



Vše je připraveno na lepení krytek otvorů nasávání chladícího vzduchu.



Krytky jsou přilepené UHU plus 300kg. Opravdu málo lepidla, jen nezbytné množství. V přední části kapička sekundového lepidla přenesená naostřenou sirkou, aby kryt provizorně držela než vytuhne lepidlo. Několik gumiček, kterým ve sklouznutí brání oboustranná páska jako zábrana, přimačknou krytky k trupu.


Po zatuhnutí a začištění jsem vrtal otvory pro motor. To je vždy problém. Ale se samolepící šablonkou je to SRANDA!!! Já jsem použil tu, kterou dodává AXI, protože jsem jí měl.


Stejnou rozteč mají i motory MEGA, takže dobrá investice.
Vrtám i se samolepkou. Prostě ji obětuji, je to dobrá "výměna". Vrtám vrtákem 2,6mm, šrouby jsou M2,5 a tak to chce třošku vůli.
Vyvrtám a dobrousím i chladící otvory pro motor.

Nasazení motoru byl pro mě oříšek, dlouhá otravná operace. Ale od té doby, co jsem si přihodil do servisní krabičky dva různě dlouhé M2,5 s uříznutou hlavou je to sranda. Rukou mírně našroubuji, snadno trefím otvory pro šrouby, našroubuji ostatní šroubky, trny vyšroubuji a nahradím šrouby s hlavou. Mnohem déle jsem to psal něž to trvá ve skutečnosti.




Precizní kužel Graupner plynule navazuje.



Ještě ohledně pohonu. Experimentuji s motory NEU. Motor je připájen přímo na regulátor JETI SPIN 66 (BEC pohání stroj). Není tam nejmenší místo na nějaké dráty navíc.


Pojďme dotáhnout celý pohon...
Akumulátor je Hyperion 2,2Ah/45C, který je "vyčištěn, jako popisuji zde: [urlhttp://rcmania.cz/blog.php?u=8&b=94]Rozebrání sady lipolek[/url], jen tohle je v černé smršťovačce. Na spodu akumulátorů jsou destičky ze sklotextilu, pomocí kterých je akumulátor do trupu přišroubován. Ano čtete správně. Přišroubován. Je to ideální řešení. Každá změna těžiště je problém a místo na nějaké suché zipy prostě není.



Celkový pohled na pohon ukazuje, že moc místa nvíc tam prostě není.


A trup je zcela vyplněn. Ta elektronika na akumulátorech je limiter F5D = 1000Wmin od NEURONICS.




V trupu se vyvrtá otvor, na který se nalepí sklotextil. Ve sklotextilu přebroušeným vrtákem vyvrtám osazení (normální vrták má jiný úhel břitů, než šrouby osazení).


Zde je vidět trup po opravdu těžké chvilce závodního modeláře. Uprostřed obrázku je sklotextil se šroubem k přišroubování akumulátorů.
Ale k obrázku. Po zalétání a nalezení optimálního těžiště jsem zjistil, že je stroj příliš lehký. Zkrátím to. Bylo nutno dovážit 134,5g olova. 13,45 % hmotnosti tvoří neužitečné olovo.



Ale výsledná váha je přesná. Pravidla říkají, že model musí být těžší než 1000g.






A to už je z letiště, kde se létá. Vypadá to velmi slibně. Zatím se mi neřídí tak pohodlně jako modely VIPER (s těmi létám již 2roky), ale to přijde.