Po neblahých zkušenostech s kvalitou techniky jedné z nejvíce rozšířené značky RC vrtulníků v České Republice, mě už časté pády na selhávání techniky přestaly bavit a neustálé opravování a hlavně placení oprav mi začalo lézt na nervy a do peněženky. Rozhodl jsem se, pro pořízení kvalitnějšího stroje. Vybíral jsem mezi vrtulníky Logo 600SE, Kasama, TDR, LA700 a Whiplash. Jelikož jsem vlastníkem Protose 500 v prodloužené verzi a miluju lehounké a tím pádem extra agilní stroje, tak i přes různé ankety, které jsem založil a kde mi byly doporučeny jiné stroje, jsem nakonec zvolil vrtulník české provenience LA 700.

Tento model ale stále ještě ve fázi dokončovacích prací, ale po domluvě s panem Laštůvkou a přímluvě Martina MadBox Bednáře jsem jeden kus získal, za což mu velmi děkuji.
Model přišel v bezvadném stavu a sestavený (to asi u prodávané verze nebude). Již na první potěžkání jsem byl šokován, jak může být drak 90-tkové heliny lehounký. Po bližším ohledání jsem musel opravdu ocenit kvalitu zpracování. Karbonové bočnice naprosto přesně a hladce říznuté, povrch vyleštěný do vysokého lesku bez jediného škrábanečku a optické vady. Všechny převody s šikmými zuby a to na obou kolech hlavní osy. Kuželové převody „kardanu“ (ano není to kardan, ale je zvykem tomu tak mezi helináři říkat a každý ví o co se jedná) s mohutnými zuby což se ukázalo, po ráně která přišla a o které se dále zmíním, velmi užitečné. Hlavní a autorotační kolo je vyrobeno z delrinu a kromě kuželových převodů vše soustružené a tedy i velice přesné. Zubová vůle po celém obvodu hlavního kola stejná – což jsem zjistil při jejím nastavování, kdy jsem místo s nejmenší zubovou vůlí k nastavení prostě nenašel. Dále mne mile překvapila naprostá jednoduchost konstrukce. Ani jediný zbytečný prvek, vše přísně účelné a většina součástek ve stroji plní funkce důležité jak pro let, tak i pro statickou pevnost stroje.

Po noci strávené osazováním elekroniky, motoru, serv, přijímače a bezpádla, další den probíhal zálet. Nejdříve několik letů na nizounké otáčky 1300 rpm s nenamazanými převody aby si vše dokonale sedlo. Pak jsem přešel na otáčky vyšší – 1600 rpm. Na těch jsem se pustil i do lehounké akrobacie. Flipy, lopingy, výkruty. Velmi mile mě překvapilo, že helina dělala naprosto přesně to, co jsem chtěl, žádná vlastní iniciativa tak dobře známá z předešlého stroje i přesto, že jsem zatím vůbec neměl nastavenu citlivost gyra ocasu a stabilizace. Při pátém letu mě ale nemile překvapil vzorový piroflip, který já vůbec nezadal. Něco bylo špatně. Zdárně jsem přistál a doma jsem pečlivě celou elektroniku prohlédl, zkoušel jsem bez listů roztáčet, tahat zběsile za všechny páčky a nic – vše se chovalo vzorně. Další den jsem to šel tedy vyzkoušet do vzduchu. A jelikož jsem tušil, že když se závada nenašla, může se to stát znova, poprosil jsem kolegu o natočení letu. No let trval ani ne 20s a bylo vymalováno. (video z letu najdete na YouTube v mém účtu „Heyingosl“). Helina v piruetách po ocase potkala zem, zlomila ocasní trubku a „rozlepila“ hrabáním v zemi oba listy rotoru. Po sepsání škod a objednávce náhradních dílů (je vynikající, že u pana Laštůvky lze objednat jen konkrétní poškozený díl a není třeba kupovat zbytečně celou sadu jako u jiných výrobců) jsem se pustil do opravy.
Už první věc mě mile překvapila. I po tak „strašně“ vypadající ráně byly škody opravdu minimální a na „sedmistovkovou“ helinu i docela levné. Nezlomil se jediný zub jediného převodu, i když vrtulka v dotyku země stála na fleku. Neohnula se ani hlavní ani příčná osa a kromě jednoho ložiska v gripu se nepoškodilo žádné další ložisko. Dokonce i kabinka, ač ulomila držáky byla až na neviditelný škrábanec bez vady. Při opravě mě čekalo další milé překvapení. Všechny poškozené díly šly vyměnit aniž se muselo rozebrat cokoli dalšího včetně rámu. Konečně někdo při návrhu vrtulníku myslel i na snadné opravy. Příčinu havárie jsem nakonec zjistil. Mohla za to moje vlastní nedbalost a spěch. V touze co nejrychleji dostat nového miláčka do vzduchu jsem přehlédl špatný stav jednoho konektoru serva a vylomený jazýček zajišťující pin. Ten se nezasunul na trn v bezpádle, ale jen přitiskl. Během letu se dotyk uvolnil a nepříjemný přechodový odpor a kolísání odběru zbláznilo celou palubní elektroniku.

Tak sem tedy stroj opravil, raději vyměnil i bezpádlo, místo přijímače použil jen satelity a hurá do vzduchu. Konečně jsem vyzkoušel i zatím nejvyšší otáčky 1877 (měřeno HeliTach pro iPhone). Na takto nevysoké otáčky se stroj chová už velice ochotně a ostře. Chování je srovnatelné s 2100 rpm u mého předešlého stroje. Ani nevím, zda otáčky vůbec budu zvyšovat na plánované 2000 rpm. Není to vůbec potřeba. Letově je stroj prostě dokonalý. Bleskové a rychlé reakce na kolektiv, ukázkové a přesné flipy, stejnoměrné piruety. Dokonce se neprojevily ani mě známé nešvary bezpádlového systému, které jsem na předešlém stroji pozoroval. Navíc je helina velice úsporná. Při stejně agresivním letu je spotřeba baterii o třetinu nižší. Budu si muset pořídit baterie nižší kapacity a tedy i váhy. To bude teprve paráda. Stroj je za letu velice tichý a to i přesto že kabinka nekryje převodovky. Prostě jsem nic lepšího nikdy neřídil a nejblíže se dá LA 700 přirovnat letově k Protosu, což je pouze pětistovková helinka. Takovéto agilní a rychlé chování u 700 je pro mě velmi milé překvapení.
Stroji nedokážu naprosto nic vytknout, snad jen zvolený design kabinky. Ta na první pohled opravdu neosloví, ale už po krátké době se mi stalo za letu v zapadajícím sluníčku, koukaje na krásně osvětlený stroj, jsem si řekl, že ta kabinka je vlastně krásná a vypadá fakt dobře. Není to prostě canopa, nad kterou vám kolegové na letišti vydechnou wow! Ale nakonec se asi zalíbí každému. Také strohý design je jen ku prospěchu. Helina je díky tomu nádherně čitelná a ani na chvíli se vám nestane, že byste zapochybovali nad její polohou.
Tento stroj mohu za sebe jen doporučit a věřím že bude vyhovovat úplně každému typu pilota. Umí jak ladné pomalé létání na nizounké otáčky, tak zběsilé 3D, kdy pro kniply téměř neexistují jiné, než krajní polohy.
Daniel Howking Beneš