U deskových 3D akrobatů z EPP (z extrudovaného polypropylénu), je důležitá nízká váha modelu pro dosažení co nejnižší rychlosti modelu, při které se ještě model udrží ve vzduchu. Kvalitní model umí létat rychle i pomalu. Velké rychlosti dosáhneme snadno, ale hraniční nízké rychlosti je obtížné dosáhnout. Přitom při nízké rychlosti se snáze učí jednotlivé obraty a zároveň je pomalé létání velmi efektní. Rozhodující vliv na nízkou rychlost má právě váha modelu. Tu je třeba snižovat kde to jen jde. V tomto příspěvku se zaměřuji na podvozek.
Podle mých zkušeností jsou nejvhodnější pro učení i zdokonalování 3D létání modely s rozpětím 0,8- 1m pro ty, kdo nemají halu a létají venku. U modelů 0,8m je u některých výrobců u nových konstrukcí podvozek už dost dobře vyřešen, nebo se u těchto letadel jednoduše podvozek nedělá - modely jsou lehké a startuje se z ruky a sedá posazením do trávy, šikovnější chytají model ve visu do ruky.
Bohužel na dosud vyráběných modelech 1m jsem se nesetkal s podvozkem, který by vyhovoval váhově. Výrobci používají různé konstrukce, např. tvarovaný ocelový drát zalepený do dřevěného špalíčku (např. Superzoom od Hacker, Triniti od VA models), nebo uhlíkový oblouk přišroubovaný na laminátovou destičku (metrové modely od RC Factory). Tyto konstrukce se mi zdají však na dnešní dobu příliš těžké, hledal jsem proto řešení podvozku s menší váhou při zachování potřebné pevnosti.
Inspirací mi byly menší halové modely, kde se již poměrně dlouho používají zkřížené uhlíkové tyčky s různě řešenými osičkami pro kola. Co vyhovuje pro malé modely, musí vyhovět i pro větší za předpokladu zvětšení dimenzí. Po různých experimentech a zkouškách jsem dospěl k řešení, které je vidět na fotkách a skice. Použity jsou dvě uhlíkové trubky průměru 4/2mm. Délka trubek je 220mm.
Příloha:
Superlehký podvozek na modelu 1m.JPG
[ 59.92 KiB | Zobrazeno 2513 krát ]
Příloha:
výkres podvozku (2).jpg
[ 45.57 KiB | Zobrazeno 2826 krát ]
Do každé trubky se nejdříve zalepí osičky kol, které jsou tvořeny ze šroubků M2,5 kterým jsem ustřihl hlavičky a v kleštích je ohnul do požadovaného úhlu. Díra v trubce se musí nejprve na kraji zvětšit vrtákem prům. 2,5mm v délce cca 10 mm. (Jednodušší by bylo použít šroubky M2, ty se však v provozu ohýbaly). Na šroubky i do trubky se kápne kapička vteřinového lepidla a šroubky se zasunou do trubky, zbytek lepidla se odsaje kouskem toal. papíru a pofouká se aktivátorem. Pak se na oba šroubky až k uhlíku našroubuje matička M2,5 a zalepí se řídkým vteř. lepidlem.
Závit na šroubu není dobrá hřídelka uložení kol, i když závit jako osičku užívají mnozí výrobci. Závit totiž při provozu škrábe v plastu kol, díra se zvětšuje a kolečko se časem vyviklá. Tomu zabráníme tak, že do závitu pečlivě namotáme obyčejnou niť a pak ji zakápneme řídkým vteřinovým lepidlem. Přebytečné lepidlo odsajeme toaletním papírem, aby nevznikla kapička. Pofoukáme aktivátorem a po zatvrdnutí lehce opilujeme plochým jehlovým pilníkem, aby vznikla hladká hřídelka. Pilujeme a při tom zkoušíme kolečka, aby se lehce točila, ale neměla přílišnou vůli na hřídelce. Pokud je velká vůle, naneseme více vrstev vteřinového lepidla.
Kolečka jsem použil od RC Factory o průměru 38 mm, která se dodávají k metrovým modelům a váží jen 1,8g. Dírka pro osu v kolečku se musí zvětšit vrtáčkem o průměru 2,5mm. Po obou stranách kolečka se osadí ploché podložky prům. 2,7mm. Po nasazení koleček osadíme vnější podložky a zajistíme je matičkou zašroubovanou ke kolečku bez vůle, ale aby se kolečko přitom lehce točilo.
Matičku zajistíme kapičkou řídkého vteřinového lepidla. Lepidlo však nesmí proniknout do náboje kolečka, jinak je celá práce zmařená. Lepidlo proto naneseme v poloze, kdy je matička dolů a kapičku lepidla nabereme na hrot párátka a dotkneme se jí u matičky v místě závitu. Lepidlo navzlíná do závitu. Pofoukáme aktivátorem a v popsané poloze držíme, až lepidlo zatvrdne. Pak do uložení ještě kápneme malou kapičku řídkého minerálního oleje, nejlépe opět špičkou párátka. Přečuhující závit ucvakneme a zabrousíme.
Příloha:
Upevnění kolečka.JPG
[ 50.88 KiB | Zobrazeno 2513 krát ]
Nyní je potřeba trubky s kolečky zamontovat do letadla. Trubky prostrčíme zářezy v EPP, které si před tím prořízneme po předchozím rozměření a označení. Pak v poloze letadla na zádech zkontrolujeme kolmost spojnice koleček k podélné ose letadla, rozteč koleček, jejich stejnou vzdálenost zleva i zprava vůči ose letadla, jejich stejnou výšku od křídel, která zaručuje, že bude letadlo stát rovně na ploše. Důležitá je také rovnoběžnost koleček s osou modelu. Je vhodné nastavit mírnou sbíhavost. Korekce polohy trubek provádíme prořezáváním EPP a posunováním trubek s kolečky. Kdo chce být preciznější, vyřeže dvě destičky z laminátu 0,5mm pro upevnění trubkových nosníků v svislém trupu letadla podle skici. Toto řešení jsem však nevyzkoušel. Když je vše ve správné poloze, lehce zafixujeme spoje řídkým vteřinovým lepidlem, ještě jednou vše zkontrolujeme a změříme a pak spoje dobře zalepíme řídkým vteřinákem. Pokud nepoužijeme laminátové destičky, pak pro zpevnění uchycení podvozku v trupu letadla vlepíme do EPP v místě zkřížení trubek z obou stran uhlíkovou tyčku dlouhou cca 4cm průměr 1,2mm (podle fotky) a zkřížení omotatáme podél trupu několika závity obyčejné nitě a tu prosytíme řídkým vteř. lepidlem, jak je vidět na fotce.
Příloha:
Vyztužené zkřížení trubek uhlíkem a nití.JPG
[ 88.07 KiB | Zobrazeno 2511 krát ]
Podvozek je velmi lehký a pevný, přitom jednoduchý a levný. Má i se zalepením a kolečky váhu pouhých 13g. Oproti dodávaným podvozkům výrobci deskových modelů s rozpětím 1m ušetříme 12 až 30g na váze.
Popsaný podvozek má za sebou mnoho startů a přistání, někdy i dost tvrdých, na modelu s rozpětím 1m a s letovou váhou 320g. Doporučuji ho všem, kdo chtějí snížit váhu modelu a rozšířit tím jeho možnosti směrem k nižším rychlostem a to jak pro učení, tak pro pokročilou akrobacii. Je vhodný pro modely novější konstrukce, u kterých letová váha nepřesahuje 360g.