Wormsnake píše:Chtělo by to znát U I charateristiku vlákna jestli je spíš lineaní nebo expotencialní.
To není až taková záhada. Platina má velmi dobře zmapovanou charakteristiku, protože se z ní vyrábějí měřicí odpory (Pt100 a víc), léta jsem dělal na jejich vývoji a výrobě. Ta charakteristika je poměrně slušně lineární (ne dokonale, ale to není významné) s koeficientem α = 0,0385 [1/°C]. Vlákno svíčky sice není z čisté platiny, ale ze slitiny s iridiem, ale teplotní součinitel se moc neliší, hlavně je jakž-takž lineární a kladný.
Já jsem za padesát let praxe žhavil ze všeho možného, co ve které době bylo možné, jak přímo z nějakých článků, případně s nějakým pasivním omezením, tak nepřímo, s nejrůznějšími stabilizátory, proudovými i napěťovými, lineárními i pulzními. Používat úspěšně se dá skoro cokoli, pokud si uživatel uvědomuje, jaké děje probíhají. Ale tak to vždy není.
Shrnul bych to velmi zjednodušeně asi takhle:
- pro svíčku samotnou je vhodnější stabilizace napětí; tento stabilizátor by ale na svíčku měl být připojen pokud možno nakrátko, protože při stabilizování řádově 1,5V a odběru několika ampér jsou dost významné odpory vedení (byť ten je poměrně stálý) a ještě víc ty přechodové, ty jsou navíc nestálé
- takovým napěťovým zdrojem jsou celkem slušně ta žhavítka s jedním NiCd článkem, ovšem s tou nevýhodou, že jejich napětí během vybíjení dost klesá, rozhodně nesplňují představu stabilizovaného zdroje
- podle mého názoru asi nejlépe takový zdroj představuje žhavítko pro 12V baterii (jehož fotku uvedl denny_ul). Je to pulzní stabilizátor napětí, jeho stabilizační schopnost je dostatečná na to, aby napětí na svíčce bylo stálé i při použití startéru (pokles napětí baterie) a je připojený nakrátko ke svíčce, bez dalších zbytečných odporů
Používal jsem i několik různých zdrojů proudu a kupodivu jsem NEZAZNAMENAL žádné pálení svíček, považuji to spíš za teorii nebo výsledek nevhodné manipulace (i když i fyzikální důvody k tomu jsou, není to ale ono částečné zaplavení vlákna), protože některé nevýhody ta metoda skutečně má:
- proud pro svíčku je nutné nejprve nastavit a to se musí udělat na vyšroubované svíčce na barvu vlákna
- pokud provozujete více motorů s různými svíčkami, je nutné nastavovat proud pro každou svíčku jinak. To jsem řešil ampérmetrem (byl součástí zdroje) a zapsáním správného proudu na model poblíž motoru (nastavovat opakovaně pak stačí na proud podle ampérmetru, není nutné svíčku vyndávat). Je to ale nepraktické a omyl není vyloučen (naopak, mně se stalo)
Výhody:
- naprostá zkratuvzdornost (tou disponuje i většina stabilizátorů napětí, nikoli ale samotné články)
- spolehlivé udržení nastaveného proudu při vybíjení baterie i při použití startéru (ten ale nepoužívám...)
- necitlivost na přidané odpory (kabel může být různě dlouhý, je to jedno)
- nejvíce jsem proudový zdroj ocenil při žhavení dvouválce; obě svíčky (jenom musí být STEJNÉ) se žhaví jedním proudem, sériově
V současné době za nejpovedenější žhavítko považuji to zmíněné z fotky. Jeho výhodou je pulzní měnič se slušnou účinností (ze 12V zdroje odebírá při žhavení typicky cca 400mA, záleží na parametrech svíčky). Při slušně seřízeném motoru by se dalo žhavit i ze zdroje vysílače - to ale nedělám, protože stejně mám 12V Pb aku pro palivové čerpadlo.
Jinak ty zdroje žhavení v powerpanelech mě moc neoslňují. Nevím, jestli jsou takové všechny, ale viděl jsem tam pouhý PWM regulátor - to není stabilizace ani proudu, ani napětí, jenom surové spínání v regulovatelné střídě, případně s nějakými drobnými vylepšeními.