Jsme Mistři Evropy v F3K!
Po dlouhých šesti letech se opět konalo Mistrovství Evropy v F3K. Z ekonomických důvodů o to pořadatelé nemají takový zájem. Na pořádání musí klub zajistit řadu sponzorů a velké množství sehraných lidí. Tento rok se toho zhostil klub ze slovenského Martina.
Celý tým vedl Miro Majerčík za pomoci Ľubomíra Grena s Ľubomíra Nemčeka.
Bylo znát, že už mají za sebou více takových velkých akcí.
Poprvé jsem byl pro reprezentaci team managerem. Kromě obvyklého papírování jsem se snažil sehnat i nějaké sponzory. Od Svazu Modelářů ČR jsme měli zaplaceno startovné a dostali jsme opět zaplacené diety. Od pana Hořejšího jsme dostali každý nabíječ ISDT SC-608. Malá chytrá krabička i s balancérem o 150 W je asi nejvhodnější nabíječka pro F3K jakou jsem viděl. Firma Modela Praha nám darovala finanční obnos. Oběma sponzorům a Svazu všichni velice děkujeme, protože naše úspěchy jsou tím i jejich zásluhou.
Na výpravu jsme vyráželi v sestavě čtyř pilotů. Poprvé jsme totiž v reprezentaci měli i juniora! Sestava tedy byla Ondřej Rezler, Pavel Krištof, Martin Zemánek a junior Lukáš Kmoníček.
Jako obvykle proběhl předzávod zařazený do seriálu Eurocontest i World Cup. Tohoto závodu jsme se z reprezentace účastnili jen já s Lukášem. Partu ještě doplnil Josef Stanko a Jan Zelenka.Bylo krásné bezvětrné počasí, kde to létalo téměř všem. Já jsem ve výsledku ztratil z 5 nalétaných kol (50 minut) pouze 5s a byl jsem celkově pátý. Velice mě překvapil Lukáš. Vezl si na poslední chvíli sestavené Concepty 5 a suverénně je vodil po obloze. Bylo z toho nakonec slušné 22. místo ze 72 pilotů. Těžká situace nastala s příchodem silné bouřky. Celou dobu se držela u hor a během chvíle se přesunula nad letiště. Nevěděli jsme, jestli máme dříve chytat stany, nebo letadla. To zanechalo dojem na všechny účastníky. Kdykoliv se začal během týdne přibližovat mrak, všichni okamžitě snižovali stany a uklízeli házedla.
Zahajovací ceremoniál proběhl komorně na letišti. Byla to dobrá volba. Mnoho pilotů bydlelo jako my na letišti, nebo v blízkých hotelech. Při ceremoniálu symbolicky zahajoval soutěž Tomáš Martovský, který byl celý týden i v jury.
Po zahájení proběhl TM briefing, Dozvěděli jsme se, že se budou střídat dvě skupiny seniorů a dvě skupiny juniorů. Němci řešili, jestli se dají zapnout stopky před pracovním časem. Naštěstí nedalo, protože Miro zakoupil speciální stopky, které byly spojené s hlavním počítačem. Mnoho dotazů bylo i k úloze společné starty. Od tohoto roku je tato úloha bez pomocníků. Pomocník pouze měří čas a nesmí nijak zasahovat do průběhu úlohy. To znamená, že pomocník nesmí ani model donést z velké dálky a jakkoliv s ním manipulovat.
První dny závodů byly celkem bezproblémové. Pavel jen trochu zaváhal v prvním letu, ale jinak se vše dařilo. Velká změna však nastala třetí den, kdy začalo pršet a zem prochladla. Dolétávalo se ještě v podvečer a mnoho pilotů si nasekali špatné výsledky. Nejvíce stresující byla pro mě úloha poslední let. Termika byla slabá a v silnějším větru jsem se nedokázal ustředit. Tím jsem si vyrobil nejhorší výsledek soutěže. Poté následovala úloha 3 x 3 minuty, kde jsem za celou dobu nenarazil na lepší vzduch a opět jsem hodně ztratil. Pavel naštěstí ztratil jen v úloze poslední let a mohl i dál bojovat o finále. Bohužel stopku mu vystavilo až nedoletění do čtverce o pouhých 5 m v poslední úloze soutěže.
Největším překvapením byl pro nás Martin Zemánek. Létal dokonale a bez nervů celý šampionát. Nedařilo se až ve čtvrtek v úplně poslední úloze 1,2,3,4 minuty, kdy jsme se museli vydat daleko nad pole za termikou a v obrovské dálce jsme jí nenašli. Model pak přistál za val do vysoké kukuřice. Naštěstí Slovenští piloti hned vytyčili z kanistrů směr jakým se máme vydat při hledání. Martin chodil s vlajkou nad sebou a pomocí telefonu mu určovali směr. I tak záchrana Snipa trvala přes půl hodiny. Našel ho až ve velké dálce jeden z Polských juniorů.
Lukášovi se už ve ztížených podmínkách tolik nedařilo jako v předzávodě. Byla to daň za nová, pořádně nezalétaná házedla. Museli jsem doladit přesněji výchylky v letových režimech, balasty a mírně i těžiště. Pavel s Martinem mu navíc změnili uspořádání v kabině. Určitě si z tohoto týdne odnesl potřebné poznatky. Když jsem mu ale chodil radit, tak jsem smekal nad tím, co dokázal vytočit. Jestli ho to nepustí, tak budeme mít v příštích letech těžkého soupeře a konkurenceschopného pilota v Evropě.
Naplánované byly ještě lety v pátek dopoledne. Počasí podle předpovědí nebylo na pátek vůbec ideální. Naše nadějná výprava si celý večer a ještě ráno moc přála, aby byla základní část soutěže ukončena, protože v té době jsme postupovali do finále dva a hlavně jsme vedli týmy před Francouzi o pouhých 14 bodů z 41 tisíc. Ráno nadešel toužený okamžik. Miro vyhlásil konec základní části z důvodu nejistého odpoledního počasí pro Fly-off a my jsme se mohli radovat ze zlata!
Do finále jsem tedy postoupili já a Martin. Martin byl určitě jediný za celou historii, který postoupil do fly-off a ani jednou to za letu nechytil za kolíček. Na tuhle techniku házení už se prý nebude přeučovat. Já třeba doma netrénuji nic jiného.
První úloha byla Poker. Je to úloha, kdy máte 10 min pracovní čas a počítá se vám maximálně 5 letů. Na velkých závodech se to však většinou létá na jeden start. Z deseti finalistů si osm nahlásilo plný čas. Já byl mezi nimi. Hned po minutě letu jsem se proklínal, co jsem to udělal. Termika byla slabá a šla rychle po větru. Dálka byla opravdu strašná. Kus jsme museli odejít z plochy, abych na model vůbec viděl. Naštěstí kolem páté minuty jsem začal pořádně stoupat. Ostatní závodníci to nervově nevydrželi a začali se vracet. V té době nastala určitě životní rada od Pavla, ať se ještě nevracím, že tu je špatný vzduch a všichni padají. Další dvě dobré rady přidal ještě při návratu, abych se vracel danou stranou a abych opět nespěchal nad plochu. Po přistání jsme začali zjišťovat, že plný čas jsem nalétal jen já, Chorvat a Francouz. Ostatní popadali dřív. Martin zvolil jinou taktiku, že si čas nalétá na pět hodů. Nad plochou ale opravdu nebyl dobrý vzduch a nalétal pouze 4 minuty. Bylo to ale mnohem lepší než u ostatních pilotů, kteří měli 0. Čtvrtou úlohou byly společné starty. Bohužel jsme se s Martinem dvakrát neudrželi v termice a nenalétali jsme plný čas. Zbývaly už pouze dvě úlohy, kde už se nám dařilo lépe. Já jsem dokonce jednu házecí vyhrál a v druhé jsem ztratil pouze 1 s. Po dolétání však už bylo jasné, že vyhraje Anthony Rotteleur z Francie, druhý bude Adrian Hacaljuk z Chorvatska a já jsem se mohl těšit na druhou medaili ze šampionátu a to bronzovou.
Moc nových házedel se na závodech neobjevilo. Docela zajímavý je projekt BAMF, se kterým Anthony vyhrál. Zamlouvá se mě i Concept 5. Vůbec netuším, proč si na to na jaře Francouzi stěžovali. Má obrovský rozsah rychlostí a dá se hlavně vysoko vyhodit. Má menší problém s formami, kde by důkladní uživatelé našli řadu nespasovaných hran. Pavel s Martinem létali Snipy. Snipe 2 udělal velký krok s trupem. Už to není skládačka z několika dílů. Často byly zastoupena i házedla jako NXT, Flitzbogen 2 a Fireblade 2. Na Fireblady nedám dopustit. Je to rozhodně jedno z nejlepších házedel, která se dají na trhu pořídit. Do klidného počasí mám Fireblade 1 ještě s dutým křídlem, ale novým trupem. Do středních podmínek už mám Fireblade 2, který už je jádrový a dá se o mnoho výš hodit. Řada výrobců ještě teď závidí pevnost a povrch, který na křídlech z jádra je.
Celé podařené mistrovství korunoval sobotní banket. Se Slováky, Poláky, Němci a Francouzi jsme si oslavu užili až do pozdních hodin. Ještě teď játra žalují .
- Přílohy
-
-