Kdysi jsem z diskrétních součástek stavěl servozesilovače do žlutých lineárních "mini"serv Graupner C05. Tenkrát bez brejlí...
Někam jsem zasel fotky, ale kopii článku z Amara někde určitě mám

edit: Tak to byl přece jen Modelář

_________________
jyrry.cbcnet.cz

Pro ty, kteří by se zajímali o zapojení SZ připojuji obrázek a zdroj (Modelář 1976 č.2 str. 10 a 11) je to jen pro info, doufám že to nikdo v současnosti nebude bastlit servozesilovače si byly v tehdejší době podobné jako vece vejci jdno kde to bylo publikované.

Nostalgie a chlubení se dávnými činy

_________________
jyrry.cbcnet.cz

O Variopropech a všech těch proporcionálních vymoženostech se mi před 50-ti léty mohlo jako chudýmu študentovi tak akorát nechat zdát, létal jsem s Marskou a až později po vojně jsem se zmohl na Modelu. Jinak jsem bastlil (či spíše sháněl součástky) co v Modeláři a Amáru vyšlo a většinou to stejně nefungovalo, protože autoři pracovali v různých výzkumácích, ve Svazarmu a měli přístup k součástkám a přístrojům o kterých mladý amatér mnohdy ani nevěděl a potom když jsem konečně sehnal neco v radioamatérské prodejně mělo to kvalitu prachbídnou, takže výsledek stál za starou belu. Ale dělali jsme učili se a doufali

Padesátá léta (20. století) byla na elektro součástky opravdu bída. Odhadem tak konec 60 a začátek 70, to už bylo o málo lepší. Na inzeráty se dalo sehnat dost věcí koupených venku. A dovezených do republiky. Ba něco se občas objevilo i v legálních prodejnách použitého zboží. Vypadalo to na celníky zabavené zboží. Muselo jít o No Name. Zboží s chráněnou značkou se likvidovalo. Koloval vtip, že zásobovači výzkumu, stojí fronty v Bazaru v Praze na Karláku. Ne každý bastlíř měl za zadkem profíky patřičně vybavené. Výsledek bastlíře záležel hlavně na jeho znalostech, a šikovnosti. Tehdy se ještě know how neprodávalo. A když se někomu něco povedlo, pochlubil se ostatním nadšencům, tím že to nabídl ke zveřejnění v "Amáro" různé řady, Modelář, ...

Však (nejen) proto si říkám, že než fňukat za starými (zlými ??? ) časy je lepší užívat plody toho vývoje a současných možností, než se to (zase) nějak někde posere...

_________________
jyrry.cbcnet.cz

Sozda, díky za fotky a odvahu to rozebrat. Funguje to po opětovném sestavení?

Já tak nějak tušil, že za problémy s výrobou těch serv Modela byly asi problémy s nedostatkem (dovozem) mikro-elektromotorků. Mohli udělat třeba maxiservo s Iglou 2,4V Na řízení krmidla lodě by to stačilo. Tedy takové lodě, kterou poháněl třeba stěračový motor ze Škodovky, jak jsem někde zahlédl v Modeláři. Myslím proporcionální maxiservo. Těch neproporcionálních bylo s motorky Igla v Modelářích publikováno dost a nemyslím jen špagomatiky.

_________________
www.nostalcomp.cz - staré počítače, elektronika, modelařina, bastlení a kutění všeho druhu :-)

tohle jsou celkem nový věci.
Pokud má jít o skutečnou nostalgií (a chlubení se muzeálníma exponátama, co psaly historií) - tak bych měl něco lepšího - originál prototyp serva od Honzy Hajiče (autor Alfy a dalšího) - jedno z prvních, co u nás (a a si i v lidodemo) kdy vzniklo - futrál je krabička od mýdla, transistory jsou 2x 101NU70 a pak (asi - není to moc vidět) 4x ty šišatý černý ruský germaniový P201. Poťák je na textitu, ten on dělalsi sám v práci - v tehdejším VUAPu.
časový odhad - tak možná 1959 - plus mínus cosi.

Na s1.jpg vidím dva černé kloboučky. Až na s2.jpg vidím čtyři lesklá břicha pouzder oněch Транзистор П201 Транзисторы П201, П201А, П201Э, П201АЭ - германиевые - (Транзисторы ГТ124)

no, vzhledem k tomu, že nahoře nad těma dvěma P201 je ten lineárně rotační dráťák (a překvapivě je neprůhlednej), tak jich shora víc než dva vidět nemůžeš. Teda pokud nejsi Chuck NoRys.
A navíc jsou to nějaký armádní verze - protože mají na sobě OTK razítka - původní zmačení z čela je přešťetcovaný a přerazítkovaný tím OTK a nový (asi) značení je na obvodu - to ale pořádně není vidět, protože ty pouzdra jsou nastrčený do tý středový desky z texgumoidu tl.2.

@MPml: "4x ty šišatý černý ruský germaniový P201" Z tohoto popisu jsem hádal, a očima hledal jiná pouzdra než měly P201 obdobné pouzdrům OC30. To se už, předpokládám, vyřešilo. Na obr. S2 (strana motorku kde na osičce není pastorek) jsou vidět drátové přívody napájení motorku, jdoucí skrz plechové čelo. Takové provedení motorku jsem dosud neznal. Mám dva dotazy (pokud budeš vědět): 1) Co to je za motorek? 2) Měl vestavěné odrušovací kondenzátory?
edit02 Ještě k: Co jsem tam čekal jako "černý šišatý", když ne P201. Třeba Так вот П8, П9, П10, П11 являются комплементарными к транзисторам П13, П14, П15, П16
K П201 komplementární byly П313А případně П313Б?

Tomu říkám historie, ale já jsem na historii mladej já jsem teprve ročník 1960, když jsem začal bastlit to už byly i křemíkové tranzistory a TTL integráky. To už byla legrace to udělat, schémat a popisů bylo plno, horší bylo ty komponenty v požadované kvalitě sehnat. co se serv týká, dělaly se serva ROTO osazené Iglou 2,4 V s neutralizací nůžkovou pružinou nebo bez neutralizace. Jedno jsem měl půjčený ještě před vojnou do větroně a ovládal to Marskou a vím, že ti starší a šikovnější a i znalejší je osazovali potenciometrem a dávali k nim servozesilovač pro variopropy a chodilo to. Já osobně jsem později předělával takhle serva Belmatic bez neutralizace na proporcionální a fungovaly jako švícary, ještě bych je možná někde ve svém vetešnictví našel, to když nebyly futaby, do lodě a auta by dobré ale v letadle byly pomalejší. Jo jo člověk se nadělal různejch hejblat, aby ukojil technickou zvídavost.
Jo a to servo po demontáži spolehlivě funguje a až posbírám zase všechny verky tak to natočím jak to chodí a serva cvičí

ten elktromotor je tuším ruský, a to, co je z něj vidět, je pouze dekl nad zadním čelem - výlisek z plechu, který je pak na to zadní čelo naražený, kablíky pak prochází skrz něj.
Odrušovací kondenzátory uvnitř v tom motoru - a v té době - to jako bylo myšleno vážně?
Tady jsou ještě fotky dalších dvou kusů těch elektromotorů - a bez toho deklu, jeden jsem i kuchnul.
Označení si nepamatuju, ale někde asi bych měl mít i nějaký další kusy včetně štítků - takže až je najdu, tak je vyfotím. Ten motor má klasickou plechovou komutaci, tři lamely, vlásenkový pružiny z drátu 0.12 a hranatý mědiuhlíky.
fotky jsou narychlo mobilem, takže mizerný - ale jako ilustrace doufám stačí.

Dík za ochotu. Stačí víc než bohatě. Ta klasická trojice odrušovacích keramických kondenzátorů, s krátkými vývody hodně blízko u sběracích kartáčů na přívodech 2ks 10 až 22 n, druhý vývod kondenzátorů připájený na plechový plášť motorku. Ještě 47 až 100 n mezi oba přívody. Bylo to, na čem jsem si nabil hubu hned z kraje. Nějaká malá 280 Mabuchi, 6 V, 6 W, cca 12 000 rpm. Nová, ale dle návodu zaběhnutá. Ani pozorování ve tmě neukázalo nějak velké jiskření. Přitom RC souprava nechodila, nechodila a nechodila! (Nebyla dřevěná!) Ale kartáčky na styku s komutátorem, nebyly odrušeny. Možná pří řízení krouceným párem vodičů, a s logickými prvky relé s cívkami 100V by tam to odrušení motorku nebylo nutné. Relé s 2 vinutími (pracovní a přidržovací) na 100 V, výrobek Aritma n. p., přepínací doba 5 až 10 ms. Byly v SAPO, které vyrobil, a v roce 1957 zprovoznil Ústav matematických strojů Praha.