coro píše:
... Ja som ten výraz použil v tomto vlákne aj v opačnom zmysle - že čistý cvičný model alebo vetroň, si letí len tak pre radosť v rovine, s minimálnym odporom, a do toho sa mu točí motor možno aj na plný plyn aby úplne nebrzdil ale len "miešal vzduch" s vrtuľou s malým stúpaním - a úplne zbytočne žerie baterky...
Nie, nie. Tá narážka na "miešanie vzduchu" nebola v tomto zmysle a ani na teba.
Bola na názory a následné poučovanie ostatných o tom, že pri Statickom ťahu nejakého pohonu (rozumej: stojaci model bez pohybu) pohon neťahá, len mieša vzduch.
A to celé je následne obšírne rozvedené do detailov, viď citácia onoho modelára v našom článku:
„Pro příklad - vrtule 250 má obvod 785. Když ji roztočíš na 15 000 otáček, je to 250 za vteřinu. Konce pak mají 196 m/s. To už jsou dvě třetiny rychlosti zvuku. Větší průměr nebo točky už nemají význam, roste odpor.
Pokud by model s takovou vrtulí měl létat kolem stovky, je to asi 30 m/s, tedy na 12 cm na otáčku vrtule. Ta by tedy měla mít stoupání cca. 150 -180.
Když bude mít 100, bude při té rychlosti a otáčkách brzdit. Naopak, jako
statická při nulové rychlosti letu je to pak křídlo s rychlostí 700 km/h a náběhem přes 7°, tedy s urvaným prouděním, co sice trochu táhne, ale hlavně míchá vzduch.A někde mezi tím, tam kde list vrtule bude mít optimální náběh, bude mít vrtule nejlepší tah. A odpovídající rychlostí by měl model letět a v takové rychlosti by i vrtule měly být měřena, pokud z toho mají vypadnou užitečná čísla.
Mezi statickým a dynamickým tahem není žádný matematický vztah. Podobně jako u křídla. Tam taky ze vztlaku při urvaném proudění nemůžeš nijak vypočítat vztlak v optimálním stavu.“
Merania, ktoré sme realizovali a sú v tom článku spomínané, však ukázali, že to tak vôbec nie je.
Žiadne "urvané proudění", žiadne miešanie vzduchu, žiadny slabý ťah.
Pretože tá vrtuľa, hoci sa nehýbe, "rozhýbe" okolný vzduch na takú rýchlosť, že uhol nábehu nie je vyše 7°, ale oveľa menej, k trhaniu prúdnic nedochádza, vzduch sa "nemieša" a ťah nie je len "trochu".