Dost jsem zvažoval zda pokračovat ve starém vláknu viewtopic.php?f=8&t=74402&p=1550793#p1550793, ale nakonec jsem se rozhodl, založit vlákno nové.
Zopakuji, že jsem získal motor FOK15 (to je 1,5cm3 - pozor neplést si s dnes běžným označením .15, co je ale v kubických palcích a v metrice dvaapůlka!). Zde je foto sestavy:
Motory FOK byly vyráběny v Maďarsku koncem 60. a začátkem 70. let a dostaly se i do prodejní sítě ČSSR. Vzhledem k malým rozměrům, nízké hmotnosti a velmi kvalitního strojního zpracování byly u nás dost populární. Vyráběly se ve 3 objemových velikostech 1,0cm3 1,5cm3 a 2,5cm3, čemu odpovídalo jejich označení FOK10, FOK15 a FOK25. Zde jsem našel na webu fotku, kde jsou zobrazeny všechny 3 typy.
Je zajímavé a z této fotky patrné, že jednička a jedenapůlka mají téměř stejné vnější rozměry, co pasuje jedenapůlku do kategorie snad nejkompaktnějších jedenapůlek vůbec. Může jí konkurovat snad MVVS 1,5D, ale třeba ve srovnání s hodně rozšířeným sovětskými motory taky 1,5cm3 MK-16/17, je to úplný trpaslík. Nicméně je to díky tomu, že klikovka je uložena kluzně, nejsou tam žádná kuličková ložiska, ale navzdory tomu dosahovaly motory FOK lepší životnost než zmíněné MK-16/17, které strádaly na to, že jejich kliková hřídel byla příliš tenká (jen 5mm), co bylo z důvodu použití malých ložisek, co ale způsobovalo její deformace a následné nadměrné opotřebení ojničního čepu, ojnice a sacího šoupátka na zadním víku. Navíc Sověti se absolutně neobtěžovali s nějakým termickým zušlechtěním materiálu kliky (co je možná i dobře, protože zakalená nebo cementovaná by se neohýbala ale asi rovnou lámala).
Taky je pozoruhodné, že maďarský výrobce neopomenul ani vyvážení klikovky, tedy něco, co se u většiny spotřebních jedenapůlek opomíjelo. Zde je důkaz:, ale je to patrné i z první fotky rozsypu motoru.
Tolik úvodem.
Rozhodl jsem se motor uvést do použitelného stavu. Záměrně neříkám, že originálního, protože z více důvodu toto uvést do originálního stavu bohužel už není možné. Na úvodní fotce si jistě všimnete, že sací difuzér karteru byl některým z předchozích majitelů dost neodborně opracován nahrubo pilníkem. Důvod toho netuším, snad se někdo pokoušel tam nasadit RC karburátor, to mi připadá jako pravděpodobné vysvětlení. Takže první úlohou bylo pokusit se tento kaz nějak opravit.
V první řadě bylo potřeba neurčitý patvar difuzéru dorovnat do nějaké definované podoby, tedy nejlépe do válcového tvaru s dostatečně rovným osazením u kořenu. Na ten účel jsem si vyrobil nástroj/frézu ze starého pevnostního imbusového šroubu M8 s vnitřním 6mm šestihranem. Šestihrannou hlavu jsem provrtal na hladkých 7mm a čelo osoustružil. Následně pomocí dremelky vybrousil několik zářezů a vytvořil tak řezací břity rádoby frézy. Materiál pevnostního šroubu je dostatečně houževnatý aby dovedl obrábět relativně měkký materiál odlitku karteru, takže s jeho zakalením nemělo smysl se zabývat. Opracování torza difuzéru jsem stejně dělal opatrně ručně. Tím se mi podařilo dostat kýžený výsledek: Drsný povrch po opracování nevadí, naopak je vhodný, protože nový difuzér jsem plánoval na něj lepit speciálním lepidlem na kov. Nový difuzér jsem navrhl a vysoustružil a vyfrézoval podle tohoto výkresu.