Trpělivost ... dám pokoj ... Není problém
FPV lze letět s čímkoli, s čím jsem schopen letět normálně. Když to letadlo letí stabilně, je klasicky zalétnuté, vytrimované, dokážu s ním letět rovně, dokážu s ním udělat normální zatáčku, dokážu držet výšku, tak s brýlemi na nose s tím letadlem mohu letět taky.
1) fáze může vypadat takto
- mám letadlo, se kterým lze letět stabilně v horizontu
- letadlo má vybavení kamerou a vysílačem obrazu (třeba DJI FPV)
- jsem pilot, který umí s letadlem letět rovně v horizontu stálou rychlostí, umí zatočit v horizontu, umí letět zamýšleným směrem
- mám prostor, kde mohu letět dál od sebe a kde letadlo snadno najdu, teď třeba sklizená pole, strniště
- pokud to není rovina, rozmyslím si, kam nesmím letět, abych se nedostal do rádiového stínu
- létám nad místy, kde letadlo snadno najdu
- nelétám moc vysoko, aby letadlo při pádu nespadlo někam daleko, aby ho vítr při pádu nesfoukl moc daleko
- létám s vědomím, že když ztratím obraz (a není to blízko), že musím uvést letadlo do pádu, abych ho dostal na zem a neuletělo mi (nebo ho jinak dostat na zem)
To jde létat bez FC a tedy bez možnosti RTH. Spíše než ztráta obrazu hrozí ztráta signálu RC řízení. Školní letadlo je výhodou, jeho stabilita ho srovná, když se pustí kniply, akrobat, který letí, kam ho pilot pošle, se dá taky použít, když umím řídit model normálně, jde to i pohledem do brýlí. Panuje pověra, že kamera musí ukazovat křídla, aby šlo letadlo řídit, ale tak to není. Stačí vidět horizont a vnímat zatáčení modelu, od toho se odvíjí korekce náklonu. Když není FC, nejsou ani údaje v brýlích, ale to taky není třeba. Užitečné je sledování vybití akumulátoru, to jde ale běžnými prostředky – telemetrií do vysílače. Nebo létat na čas.
2) fáze
- mám to stejné letadlo, do kterého jsem přidal FC a GPS
- letadlo zalétnu stejně, jako jsem to dělal bez FC – je to trochu jiné, nemohu trimovat trimy na vysílači, musím to dělat v INAV
- mám prostor, kde mohu letět dál od sebe a kde letadlo snadno najdu
- pokud to není rovina, rozmyslím si, kam nesmím letět, abych se nedostal do rádiového stínu
- létám nad místy, kde letadlo snadno najdu
- naučím se v terénu odečíst z vysílače poslední známou zeměpisnou polohu
- naučím se v terénu kouknou na konec obrazového záznamu, abych mohl identifikovat místo, kde to bylo
- vyzkouším si bez brýlí na nose režim RTH, zda se to ke mně opravdu vrací
- s brýlemi nelétám zprvu moc vysoko
- nelétám moc nízko, abych nezalétl za horizont
- postupně se s ověřením spolehlivosti provozu otevřou možnosti letět nad les, nad vodu, v kopcovitém terénu
- v brýlích mám užitečné údaje: vzdálenost od sebe, výšku, spotřebovanou kapacitu
Nejspíše někdy narazíš na ztrátu signálu RC řízení.
3) fáze
Přechod na ELRS
Létám FPV s FC na ruční řízení. Mám odladěné i režimy, kdy letadlo letí automaticky nebo poloautomaticky, to je důležité pro fungování RTH, ale létám „ručně“. Je to zábavnější a bezpečnější. FC nezvládne některé situace, to je poznatek více lidí.
Pro mě je FPV možnost koukat na svět shora a létat ve větším prostoru. Většinově to je naopak. Běžný postup je takový:
- neumím řídit model
- pořídím si letadlo s FC, které umí samo odtartovat, samo letět
- naučím se nějak létat
Pro mě to je jiný svět, stejně jako poletování se všelikými autopiloty.