tak jsem tu měl jehlový pilníček od hliníku, tak jsem ho v kuchyni nad plynem lehce přelízal plamenem a potom tou sirkou, co jsem zapaloval plyn jsem jezdil po povrchu a ono se to očistilo. vzal jsem hliník a krásně se s tím pilníčkem pilovalo.

Taky používám PB hořák .Ale já jsem čuně a občas si ty pilníky zasviním i vteřiňákem. V každém případě v přítomnosti MPml bych si něco takového netroufnul doporučovat.

_________________
https://fokker1.rajce.idnes.cz/

Takové ohřívání rozhodně nedoporučuji, protože už nad 220°C se bude měnit tvrdost. A plamenem už vůbec ne, protože tenké vrcholky břitů se prohřejí podstatně rychleji, než plný materiál. Zkus si takhle "vylepšeným" pilníkem opilovat něco tvrdšího.
Na zasvinění od barev a vteříňáku stačí ředidlo.

Jak jsem psal, ušlechtilý čistý kový louh NaOH nežere. To je i plech kastle auta. Jenže uhlíková ocel není čistej kov a takový louh žere hlavně na ostrých hranách. Takže z pilníku vznikne hladítko, podobně jako při vyžíhání jak psal Lark. A po dotyku s organickým materiálem, což je i lidská kůže, vzniká mejdlo.
Potřetí už to psát nebudu.

to jsem zkoušel na ocelovém plechu a žádnou změnu nepozoruji

to jsem zkoušel na ocelovém plechu a žádnou změnu nepozoruji

Ocelový plech říkáš čemu? Ten hlubokotažný plech na kastle je taky ocel. Zkus nějakou zlepšenou ocel, nebo stříbrnici. Rozmlouvat ti to ale nebudu.

Pánové díky. Zkusím ten kartáček na semiš, ten doma určitě najdu. Nemám žádné super pilníčky, takže by nebyl problém koupit novou sadu, ale když já bytostně nesnáším vyhazování věcí, které by po drobném zásahu mohly dál v pohodě sloužit.

_________________
Wind Dragon slow 2,4 GHz byl první...

byla to konzole s prolisy s kterou se ukotvují trámky, běžně prodávaná v marketech, tvrdost neznám...

U nás v práci se obráběly nějaký el. rozvodný skříně odlévaný z hliníku a řezaly se do nich i závity. Hliník se na závitníky nalepoval a po pár kusech už byly závity celý vytrhaný, hlavně ty malý - M6, M4. Za mašinou byla plastová krabička s louhem a ty zalepený závitníky se do ní házely, vybral se zase čistý a jelo se dál. Tohle se muselo udělat minimálně jednou za hodinu a v krabičce bylo najednou kolem 15 závitníků. Když už louh nestačil hliník odstraňovat, vyměnil se za nový a jelo se dál. Ty skříně se dělaly asi rok, takže závitníky byly celkově nejmíň půl roku v louhu a nic jim to neudělalo. Myslím, že by to pilník taky přežil. Osobně ale čistím pilník od hliníku pilováním obyčelný litiny, chce to tahat i pozpátku.

_________________
Jeti DC-24, Element F5J, Enjoy3, Piper 2,8
lodě Tito Neri, Smit Japan, Parat, Ragazza, Genesis.

Mazat lojovou leštící pastou - nastrohanou a rozpuštěnou v petroleji
pří obrabění na malé zav.tvařeci M3 stačí i lih / jsou i řezne roztoky na al ,ale ty stojí balik používal jsem je v CKD , jen na cnc.

kartáčky malé jemné / mosazne maji třeba ve zbranich a strelivu.

Ten lůj i líh znám, dokonce se ta řezná pasta dala koupit hotová. Jenže tyhle hliníkový skříně byly veliký tak 700x700mm, mašina asi jako půlka autobusu a když se kus upne na přípravek a zajede dovnitř, tak už závitník ničím nemázneš, jen chladící kapalinou. A i když se dala extra na hliník, tak to nepomohlo. Ten louh to vyřešil a fungovalo to.

_________________
Jeti DC-24, Element F5J, Enjoy3, Piper 2,8
lodě Tito Neri, Smit Japan, Parat, Ragazza, Genesis.

V normální výrobě se to řeší tak, že na mašinu dá domazávání na závitování, v průběhu cyklu se pouze Mkem vypne hydrol, dalším Mkem se to ztrátově mázne vhodným řezným olejem a normálně se po vyzávitování pak dál pokračuje v cyklu. Pokud je někdo ultrašetřivý ( je to na pár kusů, nemá opci a nechce kupovat mazací agregát), tak se to vyřeší tak, že se na stůl někam vhodně utáhne umělohmotná malá pixla (s odšoupávacím víčkem na čepu) a v té se to pak při vypnutém chlazení před vlastním závitováním mázne.
Tak se to běžně dělávalo na mašinách už době děrné pásky, někdy před 40ti lety.
Samozřejmě teď je jiná doba - lidi jsou bohatí , na všechno je dost času, takže se to může řešit louhem a nekonečnou výměnou závitníků

To je marný,
Mj. hlubokotažný plech může v louhu máčet doaleluja - stejně nic poznat nejde.
Protože jednak hlubokotažný plech a ocel s 1.2% uhlíku (viz co má za strukturu) mají společné akorát to, že obsahují Fe a hlavně na plechu nejsou ty ostré břity, kde jde žrát "proti sobě" - takže z břitu prakticky okamžitě vznikne radius.

Lepší pilníky (u nás třeba z RCR) se klasicky vůbec nepopouští, protože by byly nepoužitelný - měkký. Takže se pouze po kalení vyvařují v vodě, typická doba 2hod.
Tudíž pokud někdo ohřeje pilník nad těch cca 100°C, tak má skoro 100% jistotu