Libor píše:
Osa otáčení, zavěšení křídel:
- na stabilitu to nemá žádný vliv
- z hlediska vůli v mechanizmu natáčení křídel je nejlepší co největší vzdálenost mezi osou otáčení a čepem v páce serva, proto mám páku serva směrem dopředu
- se vzdalováním zavěšení křídla dozadu rostou síly na čepu páky serva od klopivého momentu křídla
Díky. Já jsem to myslel tak, že osa otáčení příliš vzadu by měla podobný antistabilní efekt jako těžiště příliš vzadu - že prostě v určité poloze by malá změna jedním nebo druhým směrem vedla k tomu, že aerodynamické síly se budou snažit křídlo vychýlit ještě víc tím příslušným směrem, a tedy to bude jakoby zesilovat veškeré vůle, pružnosti, atd., směrem od té rovnovážné polohy.
Zatímco při ose otáčení víc vpředu by možná aerodynamické síly měly pořád tendenci vracet křídlo směrem ke středu, což je z hlediska vůlí a podobně daleko lepší.
Ale je vlastně pravda, že to není samokřídlo, čili klopivý moment tam bude pořád, takže asi ta antistabilní rovnovážná poloha možná bude někde úplně mimo pozici, ve které se křídlo při běžném letu nachází.
A taky tohle - možná ten efekt existuje, ale je zanedbatelný:
Libor píše:
Poloha osy otáčení křídla (a jeho zavěšení) v polovině hloubky křídla je nějaký kompromis, který evidentně dobře funguje.
Ještě teda - tady ten mechanismus s napojením páky serva na otvor v křídle který je několikanásobně dál od osy otáčení křídla - nechová se to v podstatě jako negativní expo? Že ten stejný pohyb na kniplu vede okolo středové polohy k výrazně větší změně polohy křídla než tentýž pohyb poblíž jedné nebo druhé krajní polohy? Je tohle nějak na modelu cítit?
(a jak teda dopadl test opravitelnosti?)