Pokud to má být akrobat, tak jedině souměrné profily. Aby to "nosilo", mohu nastavit patřičně velikost nosné plochy (udělat ji kapánek větší - přes hloubku, pokud nechci do nekonečna zvětšovat rozpětí).
Trochu musím varovat před Epplerovskými profily, E 474 a 475 i E 168 a 169, pokud si to pamatuji dobře. Epplerovské profily pro modely většinou fungují velmi špatně, protože Eppler když je navrhoval, neuměl ještě předpovědět nárůst odporu z laminárních bublin, které jsou v oblasti aerodynamiky modelů docela otravné. Samozřejmě že modelů s nimi létalo a létá dost, když nemám přímé porovnání nebo nedostatky přebiju silným motorem, tak to nikdo nepozná.
Lépe fungují např. NACA 4-číslé, tedy NACA 0012 (12%), který můžeš jednoduše přepočítat na třeba 10%, stačí násobit koeficienty Y. Pokud chceš létat kopané figury, tak NACA 5-číslé - např. NACA 64-012 - lépe se trhají, tedy na druhé straně nejsou zase tak promíjející jako 4-číslé.
Samozřejmě existuje celá škála dalších moderních profilů a také takové detaily jako tlustší odtoková hrana a ostrá nábežná hrana atd.
U velkých Ulitmate byl použit dobrý trik: na jednom křídle byl použit profil, který se trhal dřív (oba symetrické). Tím má Ulitmate na břichu i na zádech stejné vlastnosti.
O vzájemném ovlivňování ploch u 2-plošníku existuje zajímavý NACA-report 458, problém vyřešil aerodynamik Munk, který o tom v r.1924 zveřejnil vědeckou práci.
report najdeš na:
ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19930091533_1993091533.pdf
Pozn. NACA byla předchůdce NASA
Takže možnosti jsou, jen si správně vybrat