taveni hlinikovych plechovek
Pravidla fóra
Pokud bude tlachání ve Smetišti zcela mimo téma modelářství, případně ohrožující pověst modelářství, bude příspěvek/téma odstraněno.
Životnost vláken bude 31dní. Pokud se neobjeví nový příspěvek tak bude vlákno likvidováno.
Pokud bude tlachání ve Smetišti zcela mimo téma modelářství, případně ohrožující pověst modelářství, bude příspěvek/téma odstraněno.
Životnost vláken bude 31dní. Pokud se neobjeví nový příspěvek tak bude vlákno likvidováno.
-
palci72
- Příspěvky: 213
- Registrován: úte 14.10.2014 21:40
- Bydliště: Podkriváň SR
- Kontaktovat uživatele:
Re: taveni hlinikovych plechovek
Ak si z dediny tak sa poobzeraj po nejakom susedovi čo má nepojazdnú škodu 120 a skus ju od neho kupiť za pár šupiek...škodovka má hliníkový blok motora, olejovú vaňu, vodnú pumpu, piesty,čelné prsia, blok z prevodovky a myslím že aj spojkový výtlačný valček je tiež z hliníka.....ostatné rozoberieš a odovzdáš do šrotu a nejaké bubáky sa ti ešte vrátia....je to trochu pracnejší spôsob ziskavania hliníka ale ak si šikovný tak to zvládneš celkom v pohode a ešte sa aj čo to naučíš o motoroch...
A čo sa týka odlievania ....tak sa to robí bežne a nejakých výparov sa nejako zvlášť nemusíš obávať no ochranné prostriedky by však mali biť samozrejmosťou....skôr by som sa bál pri odlievaní olova tam je to už horšie ale aj to sa ešte praktizuje v domácich podmienkach....keď chceš odlievať hliníkové disky a nemáš možnosť to robiť pod tlakom... tak to musíš urobiť formu s o niečo večším presahom aby sa hotový odliatok mohol dať ešte strojne opracovať.... mýslím tým sústruh alebo férza apod...
Hliník ako aj olovo a ešte aj cín sa neodlievajú v malých medzerách vo forme úplne do rohov alebo na okraji formy do pravého uhla ale vzniká taká zaoblená hrana a to je potom nedokonalé.... samozrejme musíš rátať niekedy aj s bublinami a to sa musí potom odlievanie opakovať alebo robiť viac odliatkov na prvý raz a potom si vyberieš tie najkrajšie....na nejaké nepresné výrobky ktoré už nie je potrebné ďalej strojove opracovávať to je nepodstatné....ale na disky ako si odlieval ty tak tam je potrebný presný rozmer pod gumu "pneu" a to už samotným odlievaním asi nespravíš čiže to budeš musieť ešte do sústružiť.... a preto ten večší presah odlievacej formy...popozeraj na YT viac videí aby si vydel ako sa to presne robí a nezabudni ak máš uzavretú formu tak sa do nej robia dva otvory....jedným nalievaš a druhým uniká vzduch...a samozrejme sa vyhýbaj vode alebo mokrým formám ...to sa ti potom budú tiež robiť bubliny....DT EDY....
A čo sa týka odlievania ....tak sa to robí bežne a nejakých výparov sa nejako zvlášť nemusíš obávať no ochranné prostriedky by však mali biť samozrejmosťou....skôr by som sa bál pri odlievaní olova tam je to už horšie ale aj to sa ešte praktizuje v domácich podmienkach....keď chceš odlievať hliníkové disky a nemáš možnosť to robiť pod tlakom... tak to musíš urobiť formu s o niečo večším presahom aby sa hotový odliatok mohol dať ešte strojne opracovať.... mýslím tým sústruh alebo férza apod...
Hliník ako aj olovo a ešte aj cín sa neodlievajú v malých medzerách vo forme úplne do rohov alebo na okraji formy do pravého uhla ale vzniká taká zaoblená hrana a to je potom nedokonalé.... samozrejme musíš rátať niekedy aj s bublinami a to sa musí potom odlievanie opakovať alebo robiť viac odliatkov na prvý raz a potom si vyberieš tie najkrajšie....na nejaké nepresné výrobky ktoré už nie je potrebné ďalej strojove opracovávať to je nepodstatné....ale na disky ako si odlieval ty tak tam je potrebný presný rozmer pod gumu "pneu" a to už samotným odlievaním asi nespravíš čiže to budeš musieť ešte do sústružiť.... a preto ten večší presah odlievacej formy...popozeraj na YT viac videí aby si vydel ako sa to presne robí a nezabudni ak máš uzavretú formu tak sa do nej robia dva otvory....jedným nalievaš a druhým uniká vzduch...a samozrejme sa vyhýbaj vode alebo mokrým formám ...to sa ti potom budú tiež robiť bubliny....DT EDY....
Re: taveni hlinikovych plechovek
On je taky rozdíl, když se to taví v peci, kde jsou nad hladinou plyny s malým obsahem kyslíku, a nebo když se to taví v otevřeném nočníku. Ale před litím se ten škraloup na hladině stejně udhrnuje, takže do form teče čistý hliník (slitina).
Re: taveni hlinikovych plechovek
Ochrannou atmosféru potřebuješ u Mg slitin - jinak ohňostroj - Radek
ICQ 638556901
Re: taveni hlinikovych plechovek
No kdybych mel na zahrade 120 ,to by mna matka zabila
inac red nemam penez nazbyt musim jeste dokoupit darky, opravit ctyrkolku a este chcu na rc auto dalsi baterku 
Re: taveni hlinikovych plechovek
HavelAircraft píše:Bydlím na vesnici a vím co tu normálně lidi dokáží spálit (mimo jiné jsou mezi nimi i chataři kteří sem z města jezdí pálit bordel). Takže tavení plechovek bych řešil jako minimum.
Dovolim si oponovat - prave proto. Prave proto.
To ze se v Praze dycha lepe nez na vesnici, je hodne smutne.
Re: taveni hlinikovych plechovek
Ještě poznámku k videu, jestli jsi popisky dělal ty, tak na jednu stranu děs-běs, ale zase jsi naprosto dobře a bez chyby napsal jiné, řekl bych poměrně těžké slovo, čím to bude? zdzd má pravdu.
A k tavení a lití, zkus si sehnat nějaká skripta z VŠ technického směru, kde můžeš sehnat aspoň nějaké informace ke způsobu výroby modelů a forem, hlavně vtokové a výfukové soustavy, smršťování vlivem chladnutí a nutnosti technologických přídavků a nálitků, potřebných k výrobě, a další potřebné informace. Ono navrhnout, byť u jednoduchého modelu, vtokovou soustavu tak, aby materiál zatekl tam, kam má a neztuhnul někde "po cestě", také není žádná sranda. Jinak já už ta skripta bohužel dávno nemám.
P.S. Škodovku bych kvůli tomu rozhodně nekupoval, musel bys pak za původního majitele řešit ekologickou likvidaci (ta není také levná). Spíš to tam u vás oběhni, jestli někdo nemá v dílně, kůlně, sklepě, nebo prostě někde pohozené půlky z fichtla, nebo jiného ďábelského stroje kdysi slavných značek ČZ a Jawa. Aby bylo jasno, půlky myslím půlky karteru, ne to, kde ti končí záda.
A k tavení a lití, zkus si sehnat nějaká skripta z VŠ technického směru, kde můžeš sehnat aspoň nějaké informace ke způsobu výroby modelů a forem, hlavně vtokové a výfukové soustavy, smršťování vlivem chladnutí a nutnosti technologických přídavků a nálitků, potřebných k výrobě, a další potřebné informace. Ono navrhnout, byť u jednoduchého modelu, vtokovou soustavu tak, aby materiál zatekl tam, kam má a neztuhnul někde "po cestě", také není žádná sranda. Jinak já už ta skripta bohužel dávno nemám.
P.S. Škodovku bych kvůli tomu rozhodně nekupoval, musel bys pak za původního majitele řešit ekologickou likvidaci (ta není také levná). Spíš to tam u vás oběhni, jestli někdo nemá v dílně, kůlně, sklepě, nebo prostě někde pohozené půlky z fichtla, nebo jiného ďábelského stroje kdysi slavných značek ČZ a Jawa. Aby bylo jasno, půlky myslím půlky karteru, ne to, kde ti končí záda.
Hitec Aurora 9X
Re: taveni hlinikovych plechovek
Při volném lití je taky důležité tu formu mít před litím předehřátou, aby se materiál dostal do tenkých prostorů a koutů a po odlití zajistit pomalé chladnutí, jinak se udělají vlivem smršťování propadliny, nebo dutiny, uvnitř materiálu.
- JirkaA
- Příspěvky: 6962
- Registrován: ned 17.08.2008 0:00
- Bydliště: Moravský kras ČR
- Kontaktovat uživatele:
Re: taveni hlinikovych plechovek
Vážení, to, že někdo někoho na fóru zjebal za psaný projev ne zcela podle pravopisných pravidel, ještě nikdy nevedlo k tomu, že by náhle zázračně prozřel a začal psát česky jako Palacký. Naopak vždy to vedlo ke zbytečnému rozhádání a zlé krvi. Nejsme na fóru Ústavu pro jazyk český, takže laskavě diskutujte k modelářské problematice.
OK2WY
Re: taveni hlinikovych plechovek
Jeden můj známý kdysi s úspěchem přetavoval dveřní kliky, štítky zámků, okenní kliky a odléval bloky, které pak proměnil ve vrtulové kužely a jiné.
- jova
- Příspěvky: 1117
- Registrován: ned 15.02.2009 0:00
- Bydliště: Chýnov - to je kousek od Tábora
- Kontaktovat uživatele:
Re: taveni hlinikovych plechovek
Návod jak se dá tavit hliník v domácích podmínkách je v příloze.
Já osobně, jsem měl u roztaveného hliníku v domácích podmínkách největší problém s "hrudkovatostí". V tavenině se vytvoří něco jako pěna s houbovitou konzistencí. Řešil jsem to pak přidáním malého množství mědi do roztaveného hliníku. Podle lieratury by té mědi mělo být 4-6%, záleží na kvalitě vstupního hliníku a na tom, co mám za zbytky mědi po ruce. Většinou to dělám tak, že když seženu nějaký hliník (dráty, lišty, elektrikářské krabice…) tak ho roztavím, přihodím měď a odleju do formy. Osvědčila se mi vložka válce z automobilového motoru postavená na ocelové desce. Výsledkem je krásně hladký váleček, který po vychladnutí sám vypadne. Ten pak upnu do soustruhu a líznu nožem - pokud je povrch hladký mám ingot na další lití, pokud ne, jde znova do pece a zvyšuji obsah mědi. Výsledkem je trochu „těžší dural", který se mnohem lépe odlévá než čistý hliník a má dobrou obrobitelnost jak soustruhem, tak frézou. Pevnostně to není žádný zázrak, na řemeničky a nenáročné výrobky je vcelku použitelný.
Já osobně, jsem měl u roztaveného hliníku v domácích podmínkách největší problém s "hrudkovatostí". V tavenině se vytvoří něco jako pěna s houbovitou konzistencí. Řešil jsem to pak přidáním malého množství mědi do roztaveného hliníku. Podle lieratury by té mědi mělo být 4-6%, záleží na kvalitě vstupního hliníku a na tom, co mám za zbytky mědi po ruce. Většinou to dělám tak, že když seženu nějaký hliník (dráty, lišty, elektrikářské krabice…) tak ho roztavím, přihodím měď a odleju do formy. Osvědčila se mi vložka válce z automobilového motoru postavená na ocelové desce. Výsledkem je krásně hladký váleček, který po vychladnutí sám vypadne. Ten pak upnu do soustruhu a líznu nožem - pokud je povrch hladký mám ingot na další lití, pokud ne, jde znova do pece a zvyšuji obsah mědi. Výsledkem je trochu „těžší dural", který se mnohem lépe odlévá než čistý hliník a má dobrou obrobitelnost jak soustruhem, tak frézou. Pevnostně to není žádný zázrak, na řemeničky a nenáročné výrobky je vcelku použitelný.
- Přílohy
-
- Odlévání hliníku.pdf
- Návod z časopisu USS
- (839.45 KiB) Staženo 266 x
EPP samokřídla
fotky: https://mapy.cz/fotografie?fotomapy&x=15&y=49&z=8&aid=861
fotky: https://mapy.cz/fotografie?fotomapy&x=15&y=49&z=8&aid=861
-
Curtiss
- Příspěvky: 809
- Registrován: pát 29.12.2006 0:00
- Bydliště: Českolipsko, ČR
- Kontaktovat uživatele:
Re: taveni hlinikovych plechovek
DAF píše: Proč to asi velcí výrobci lijí tlakově do kokil?
Do kokil asi ne, kokila je jen jednoduchá forma pro odlévání ingotů, tlakové Al odlitky se vstřikují do ocelových forem, ty se ale nenazývají kokily. Navíc do kokil, jestli se nepletu, se odlévá atmosféricky, nikoliv tlakově.
Re: taveni hlinikovych plechovek
A no tak jó, už se tím víc jak dvacet let nezabývám, tak si už všechno přesně nepamatuju
. Faktem je, že tlakové lití do přesných forem je obrovskou výhodou při dalším zpracování dílu, jednak je celkem dobrý povrch jako takový, jednak se snižuje objem obrábění, jde např. odlít i závit a další detaily. V domácích podmínkách je to ale těžko proveditelné. Příkladem takového tlakového lití jsou motory OTM, a samozřejmě ASP a mnoho dalších značek.
Hitec Aurora 9X
Re: taveni hlinikovych plechovek
No, já myslel, že kokila je v této souvislosti obecným názvem pro kovové formy a nemusí se to týkat zrovna odlévání ingotů.
Ale je pravda, že v souvislosti s tlakovým litím se ten název nepoužívá, spíš jen slovo forma.
No a k materiálu pro volné lití. Obecně zatékavost zlepšuje přísada křemíku, čímž vzniká slitina silumín. Ta se od čistého hliníku i duralu liší takovou šedou barvou. Její nevýhoda je však v tom, že je hodně křehká, co by na disky kol nemuselo moc vadit ale na ramena asi áno. Pak je dobře zatékavá taky karburátorová slitina (hliník + zinek), ale je znatelně těžší. Nevýhodu je, že trvalým tlakem podléhá postupné plastické deformaci - čili tvarová nestálost. Asi nejlepší je slitina hliníku s malým množstvím mědi (jak píše jova) - to jsou slitiny obecně známe jako duraly (ale v nich je i trochu hořčíku a jiných prvků). S tím hořčíkem bych ale v domácích podmínkách radši neexperimentoval, protože jakmile začne hořet, tak teplota dosahuje i 3000°C a to pak propálí cokoli, i ten šamot, o ocelovém hrnci ani nemluvě. V leteckých fabrikách, kde se obráběly součástky z velmi lehké a pevné slitiny "elektron" (asi 90% hořčíku a 10% hliníku a jiných přísad) se musely dodržovat přísné bezpečnostní zásady, ale i tak se výjimečně stalo, že se při obrábění vznítily špony a ty pak dovedly zničit i litinové lože soustruhu nebo pracovní stůl frézky natolik, že musely jít do šrotu.
Hliníkové slitiny se sice můžou tavit i na vzduchu, ale musí se počítat že kvalita taveniny degraduje. Jednak se spaluje samotný hliník ale ještě rychleji se z něj spálí mnohé důležité přísady zejména hořčík a křemík. Proto v slévárnách mají vypracovaný přesný postup kolik a čeho musí do taveniny přidat po určité době tavení, aby se zachovala kvalita materiálu (přesně jak o tom píše Arcicorsa). Obecně vzato platí, že čím kompaktnější kusy kovu se taví, tím je vliv hoření na vzduchu menší a tavenina kvalitnější. Z toho pohledu tavit neslisované AL plechovky je to nejhorší, co můžeš dělat. Ještě horší by bylo, kdyby sis chtěl udělat taveninu např. z nasbíraných alobalových víček od jogurtů.
Fór je v tom, že v neslisovaném stavu je mezi těmi tenkými Al-foliemi tolik vzduchu, že většina hliníku při tavení v něm prostě shoří. Navíc je tam spousta barviv a plastových povlaků, které krom toho, že smrdí, tak taky tu taveninu kontaminují nedefinovatelnou směsicí škodlivých příměsí.
Jinak na kvalitní odlitek pod tlakem lze realizovat i v domácích podmínkách. Můj nebohý kamarád Miro Horecký kdysi tak odléval lodní vrtule pro rychlostní čluny FSR (a že jich bylo). Taky přišel na to, že k tomu není vůbec potřebný nějaký enormní tlak. Ze začátku to zkoušel pod tlakem asi 10 Bar, ale bylo to zbytečné. Odlitky sice byly naprosto dokonalé, pevné, ale velice rychle to ničilo formy. Odolávaly jen formy vyrobené ze žáruvzdorné nerezové slitiny (co se odlévají lopatky turbin proudových motorů), ale ty se zase strašně náročně vyráběly. Formy ze snadno obrobitelné mosazi se však rychle ničily (pod tím tlakem z nich v místech s vyšší rychlostí proudění roztaveného hliníku rychle ubývalo a musely se často měnit). Nakonec se přišlo na to, že stačí na licí píst tlačit jen sílou ruky a odlitek byl taky dobrý a mosazné formy vydržely pak mnohem víc odlitků.
A u volného lití je základem znalost a zkušenosti jak udělat správnou vtokovou soustavu, kam přidat nálitky a vůbec v jaké poloze, tedy jak má být natočen odlitek při odlévání a kde se má vést dělící rovina formy. To je hotová věda, protože při tuhnutí hliníkové taveniny dochází k velkému smršťování objemu. Takže pokud do toho místa formy, kde je ten námi žádaný užitečný tvar odlévané součástky, nebude moci v průběhu celého procesu tuhnutí neustále přitékat roztavený kov z teplejších míst z oblasti vtoku a nálitků, tak tam vzniknou vakuové bubliny (zvané lunkry). A z tohoto hlediska jsou pro odlévání pro někoho paradoxně nejproblematičtější právě masivní odlitky. Naopak u do jisté míry tenkostěnných odlitků lze docílit lepší kvalitu.
A ještě jedna zkušenost. Slévárně, ve které odlévají z kdejakého šrotového materiálu, kde jsou ochotni slevit cenu když jim doneseš svůj nedefinovatelný kovový šrot, který pak nahází do pece, je třeba se vyhnout obloukem
, protože jejich odlitky nikdy nebudou mít dobrou a stabilní kvalitu.
Ty kvalitní slévárny odlévají pouze z nakupovaného certifikovaného materiálu určeného k lití a mají povoleno v jisté % míře zpracovávat vlastní výrobní odpad (např. vtokové soustavy a pod) za předpokladu, že tam dají i potřebné přísady. Taky by měli mít přístroje (spektrografy, kvantometry), kterými dovedou kontrolovat kvalitu materiálu.
Samozřejmě v amatérských podmínkách tohle možné není, ale aspoň je třeba se vyhnout tavení plechovek a drobných kousků kovového odpadu (jako jsou špony). Zpracovávání šrotu do kvalitní suroviny je totiž hotová věda, která by vydala na několik objemných knížek.
No a k materiálu pro volné lití. Obecně zatékavost zlepšuje přísada křemíku, čímž vzniká slitina silumín. Ta se od čistého hliníku i duralu liší takovou šedou barvou. Její nevýhoda je však v tom, že je hodně křehká, co by na disky kol nemuselo moc vadit ale na ramena asi áno. Pak je dobře zatékavá taky karburátorová slitina (hliník + zinek), ale je znatelně těžší. Nevýhodu je, že trvalým tlakem podléhá postupné plastické deformaci - čili tvarová nestálost. Asi nejlepší je slitina hliníku s malým množstvím mědi (jak píše jova) - to jsou slitiny obecně známe jako duraly (ale v nich je i trochu hořčíku a jiných prvků). S tím hořčíkem bych ale v domácích podmínkách radši neexperimentoval, protože jakmile začne hořet, tak teplota dosahuje i 3000°C a to pak propálí cokoli, i ten šamot, o ocelovém hrnci ani nemluvě. V leteckých fabrikách, kde se obráběly součástky z velmi lehké a pevné slitiny "elektron" (asi 90% hořčíku a 10% hliníku a jiných přísad) se musely dodržovat přísné bezpečnostní zásady, ale i tak se výjimečně stalo, že se při obrábění vznítily špony a ty pak dovedly zničit i litinové lože soustruhu nebo pracovní stůl frézky natolik, že musely jít do šrotu.
Hliníkové slitiny se sice můžou tavit i na vzduchu, ale musí se počítat že kvalita taveniny degraduje. Jednak se spaluje samotný hliník ale ještě rychleji se z něj spálí mnohé důležité přísady zejména hořčík a křemík. Proto v slévárnách mají vypracovaný přesný postup kolik a čeho musí do taveniny přidat po určité době tavení, aby se zachovala kvalita materiálu (přesně jak o tom píše Arcicorsa). Obecně vzato platí, že čím kompaktnější kusy kovu se taví, tím je vliv hoření na vzduchu menší a tavenina kvalitnější. Z toho pohledu tavit neslisované AL plechovky je to nejhorší, co můžeš dělat. Ještě horší by bylo, kdyby sis chtěl udělat taveninu např. z nasbíraných alobalových víček od jogurtů.
Jinak na kvalitní odlitek pod tlakem lze realizovat i v domácích podmínkách. Můj nebohý kamarád Miro Horecký kdysi tak odléval lodní vrtule pro rychlostní čluny FSR (a že jich bylo). Taky přišel na to, že k tomu není vůbec potřebný nějaký enormní tlak. Ze začátku to zkoušel pod tlakem asi 10 Bar, ale bylo to zbytečné. Odlitky sice byly naprosto dokonalé, pevné, ale velice rychle to ničilo formy. Odolávaly jen formy vyrobené ze žáruvzdorné nerezové slitiny (co se odlévají lopatky turbin proudových motorů), ale ty se zase strašně náročně vyráběly. Formy ze snadno obrobitelné mosazi se však rychle ničily (pod tím tlakem z nich v místech s vyšší rychlostí proudění roztaveného hliníku rychle ubývalo a musely se často měnit). Nakonec se přišlo na to, že stačí na licí píst tlačit jen sílou ruky a odlitek byl taky dobrý a mosazné formy vydržely pak mnohem víc odlitků.
A u volného lití je základem znalost a zkušenosti jak udělat správnou vtokovou soustavu, kam přidat nálitky a vůbec v jaké poloze, tedy jak má být natočen odlitek při odlévání a kde se má vést dělící rovina formy. To je hotová věda, protože při tuhnutí hliníkové taveniny dochází k velkému smršťování objemu. Takže pokud do toho místa formy, kde je ten námi žádaný užitečný tvar odlévané součástky, nebude moci v průběhu celého procesu tuhnutí neustále přitékat roztavený kov z teplejších míst z oblasti vtoku a nálitků, tak tam vzniknou vakuové bubliny (zvané lunkry). A z tohoto hlediska jsou pro odlévání pro někoho paradoxně nejproblematičtější právě masivní odlitky. Naopak u do jisté míry tenkostěnných odlitků lze docílit lepší kvalitu.
A ještě jedna zkušenost. Slévárně, ve které odlévají z kdejakého šrotového materiálu, kde jsou ochotni slevit cenu když jim doneseš svůj nedefinovatelný kovový šrot, který pak nahází do pece, je třeba se vyhnout obloukem
Samozřejmě v amatérských podmínkách tohle možné není, ale aspoň je třeba se vyhnout tavení plechovek a drobných kousků kovového odpadu (jako jsou špony). Zpracovávání šrotu do kvalitní suroviny je totiž hotová věda, která by vydala na několik objemných knížek.
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)
Re: taveni hlinikovych plechovek
JirkaA píše:Vážení, to, že někdo někoho na fóru zjebal za psaný projev ne zcela podle pravopisných pravidel, ještě nikdy nevedlo k tomu, že by náhle zázračně prozřel a začal psát česky jako Palacký. Naopak vždy to vedlo ke zbytečnému rozhádání a zlé krvi. Nejsme na fóru Ústavu pro jazyk český, takže laskavě diskutujte k modelářské problematice.
To máš pravdu. Já taky nepíšu spisovně, ale spíš napůl slengově. Ono šlo spíš o to, že se to nedalo chvílemi přečíst.
Kdyby napsal na začátku, že je dysgrafik, nedošlo by k tomu.
Nechci to znovu otevírat. Jen za sebe vysvětluju, jak jsem to vnímal a zároveň se Rob003 omluvit za předchozí už naštěstí smazanej příspěvek.
Co napíšu je jen můj názor, který nikomu nevnucuju.
Re: taveni hlinikovych plechovek
Děkuji všem co mi radily , a jeste jedna otazka -z ceho ma tu formu ve videu? -pripomina mi to konzistenci hnojiva na kitky
Metal Casting at Home Part 21 Core & Mould Making…: http://youtu.be/GXSCx50LlNo