VTjr píše:To je stejné jako třeba ty hornické rekordy při těžbě uhlí (já si dodnes pamatuji s jakým patosem se to oznamoval v hlavních zprávách). To se našel nějaký vhodný silný uhelný plást, kam se mohlo vjet kombajnem, a pak se oznámilo, že za směnu bylo vyraženo nevím kolik desítek metrů chodby.Jenže pak stejně museli nastoupit chlapi se sbíječkami a ten plást dotěžit včetně různých "plazivých" míst. Ale hlavně taky to normálně zabezpečit proti závalu. Nakonec úspora času a zvýšení produktivity prakticky minimální.
Dovolím si upravit některá tvá tvrzení.
Pokud se někde těžilo kombajnem, tak za ním už nemohl nikdo nastoupit, protože nebylo kam. Za kombajnem proběhlo něco jako "řízený zával (vlastně neřízený)". Stěna - porub se nepažil, nebyl pro to důvod. Účinnost takové těžby byla cca 90% a s ohledem na náklady na vytěžení zbývajících 10% to nemělo cenu. Možná si myslel šramačku?
Pokud myslíš u nás méně využívaný způsob těžby "komorováním", tak ta se u nás nepoužívala hlavě z důvodu malé efektivity. A když už byla použita, (stěny výšky od cca 60cm) tak nevytěžené podpůrné sloupy nahrazovaly "stojky" a později hydraulická výztuž. Ovšem ta se později po vytěžení dostávala zpět ven (rabování) pro další použití. Ale to se zase nedělalo kombajnem.
A ještě prosím neplést název "chodba" s místem, odkud bylo odtěžené uhlí.
Nejsem a nebyl jsem horník. Ale můj otec fáral 27 let. A v Jugoslávii nebyl (později vysvětlím)
A k stachanovcům a rekordům. To byla taková hra. A byla jednodušší, než si naznačil. PENÍZE.
A sami horníci si o ni říkali. Hlavně jejich paničky. A těch rekordů bylo...hafo, ale zase se to nepřehánělo. Tu jedna parta 30 dnů a max. vytěženého uhlí, tu druhá parta k výročí VŘSR a pokaždé s jiným zadáním. A jednoduše proto, aby se nemusel překonávat ten minulý rekord!
Že taková parta, co jela na rekord měla přednostní logistiku a dostatek volných huntů, k ruce servis na stroje a nářadí nepochybuj.
A výsledek byl? Vrchnost byla spokojená, "údernická" parta dostala tu poukaz na koupi kola, to na ledničku a komunisti (předáci) třeba na Spartaka. A na horníka čekal za výplatu teplý klín. No a pak byl Hornický den, v obchodě dvě jízdní kola a odjel na něm ten, kdo byl "Stachanovec"? Prdlajs, jen živil rodinu.
Největší motor těchto akcí nebyla strana, ani sami horníci, nebo havíři (jambuli už sem nepočítám - pro neznalé jambul = Jámový Bulík a tento tvor nemá s horníkem a havířem nic společného!) ale nenažrané manželky Jambulů!
Na dole, kde pracoval můj otec se počátkem osmdesátých let organizoval zájezd do Jugoslávie. A jak řekl Bolek Polívka: řeklo se bez bab! Tam ty jambulky dostaly, co si zasloužily. Smrděly doma.
Ale to už je dost daleko od tématu Stachanovců
.
delaru?
- čistý obraz doby.
A tak jim skoro celé vyschlo a v jeho okolí je dnes ekologická katastrofa - všude jen slaný písek. Množství lidí přišlo o práci, bydlení, živobytí. 
Takže pokud je to jinak, tak se rád poučím od těch co to mají z první ruky a ví o tom víc než já. 
Nakonec se otec na to vykašlal a odešel učit leteckou techniku na vysokou školu. A asi udělal dobře, protože po okupaci v následné normalizaci prověrkové komise všechny takové odstavili od funkcí, nebo je rovnou vyhodili, prostě jim zničili kariéru. Takže ve jménu dělnické třídy zrušili reformu, která by pomohla jak ekonomice tak i těm dělníkům asi nejvíc. Aby se pak v 80. letech udělal veliký objev tzv. "chozrazčotu" který se měl najednou všude zavádět a zachránit tím krachující socializmus. Bylo to v mnoha rysech něco podobného tomu co chtěl v 68. zavést Oto Šik, ale s ruským názvem by to už nebyla kontrarevoluce. 