Celeron píše:
Nepochopils, prostě mu to na klinice zmršili. Máti si to dala udělat zadara na pojišťovnu s obyčejnejma čočkama a sud nevidí. Ale zase ji slíbili, že nebude muset mít brejle na dálku ale hned krátce po operaci 2 dioptrie mít musí.
A mozek je na voči naopak pěkně blbej. Bráchovi udělali jedno voko a druhý že až jak to dopadne, nejdřív po 3 týdnech až dvou měsících. Prvních pár dní skoro nemohl chodit, stále se motal, bolesti hlavy a došlo i na blití. Tak mu jinej doktor (kupodivu ORL) poradil na tom operovaným oku vytlouct sklo z brejlí. A byl pokoj. Všecky ty problémy byly že obě oči se snažily zaostřit a protože to operovaný oko, co mělo 0 dioptrií mělo původní brejlový sklo navíc, tak ty oči navzájem kmitaly a ostřily proti sobě.
Není to úplně tak jak tvrdíš.
Role oka ve vidění je mnohem menší než se obecně soudí. Naprostou většinu vizuálního vjemu obstarává mozek. Oko k tomu dodává jen "pár dat". Stačí si uvědomit, jak velká je sítnice, jak velká je zraková buňka a kolik jich vlastně je. No a pak jak se na těch pár pixelů promítne třeba kilometr vzdálený elektrický sloup. A přesto ho vidíš. Podobně poruchy sítnice třeba při cukrovce. Postižený je zaznamená až je většina sítnice po smrti.
Mozek informace z očí sbírá, kombinuje a interpoluje podle zkušeností. Na tom jsou také založeny optické klamy, kdy sejmutý obraz obsahuje nezvyklé prvky a ty si mozek vysvětlí špatně, neb obvykle se zpracovávají jinak. Také na tom jedou veškeré filmové technologie, kdy při dostatečně rychlém střídání statických obrázků mozek přestane stíhat a překope je na souvislý pohyb.
Pokud jde o deformace zobrazení brýlemi, tak si s nimi mozek celkem hravě poradí. Skoro šedesát let nosím brýle, asi dvacet multifokály. Každé brýle deformují svět, multifokály pochopitelně více. Po každé výměně brýlí svět vypadá jinak. Věci jsou někde jinde, mají jiný tvar i velikost. A pak jde jen o to, zda se na to zaměříš a chceš to vnímat či ne. Každý, kdo má dioptrické brýle, ti může potvrdit, že pokud se soustředí na nějaký objekt, nejlépe čtverec a zahýbe hlavou, aby se na něj díval přes různé místa čoček brýlí, tak se při tom bude tvar objektu deformovat. Dokonce pro každé oko jinak. Ale všimne si toho jen pokud se na to soustředí. Jinak ne. Samozřejmě kromě pár hodin po výměně brýlí za jiné dioptrie či s jiným umístěním čoček, než se s nimi mozek znovu sžije.
Syn hraje florbal a po úpravě brýlí byl ztracen. Reálný svět byl jinde, než ho viděl. Dokonce ty brýle šel reklamovat. Trochu mu je porovnali, nicméně to nezabralo. Ale za pár dnů už bylo všechno zase na svých místech.
Dokonce se dělaly pokusy se speciálním deformačními brýlemi. Zrcadlově měnily obraz, deformovaly jej jako křivé zrcadlo, mozaikovaly jej do různě měněných segmentů a podobně. Po jejich nasazení byli lidé totálně dezorientovaní, za pár dnů už přes ně vnímali svět normálně. Když je pak sundali, byli zmatení znovu a museli se zase přeučit na klasiku.
Na každém oku mám celý život jiné dioptrie. Z toho plyne nejen jiná deformace tvarů, ale také jiná velikost obrazu z každého oka. A není to problém. Za pár hodin to přestaneš vnímat. Zrovna tak jsem před brýlemi nevnímal, že každé oko vidí svět jinak.
Nechat si upravovat oči ve starším věku je ptákovina. Tak se brýlí zbavit nelze. Úprava očí jen změní základní zaostření, což situaci nespraví. "Zkracování rukou" není způsobeno špatným zaostřením oka, ale tuhnutím čočky. Ta pak nedokáže dostatečně přeostřovat a zmenší se rozsah ve kterém oko ostří. Úpravou dioptrií oka se jen posune základní nastavení ostření. Tudíž zda dobře na blízko či na dálku. Na tu druhou stranu ale ostření oka stejně nedosáhne a budou na to zapotřebí brýle, kterých se takto zbavit prostě nejde.
Pokud jde o jiné ostření na každém oku, tak to od určité velikosti rozdílu problém je, ale i s tím si mozek poradí. To horší oko "vypne" a řídí se jen jedním. Proto také občas některé děti nosí na brýlích klapku, která zaslepuje to vnímané oko. Tím se mozek nutí k tomu, aby i to druhé oko používal a nevyřadil je ze zpracování.
A ten příklad bráchy mi přijde velmi podivný. Každý ví, že nemůže používat brýle s jedním rozbitým sklem. To už je lepší je sundat. A pokud si nechám jedno oko přeladit a pak na něj pořád používám předcházející čočku, tak je něco divného v království Dánském. Optik mu to možná ani neřekl z toho důvodu, že ho vůbec nenapadlo, že by někdo byl schopen si přes vyladěné oko plácnout původní čočku...
A všechny ty "soudky" jsou hlavně o tom, zda je vidět chceš, nebo nechceš. Pokud se na ně zaměříš tak je vidět budeš. Pokud si řekneš, že se to časem srovná, tak se to srovná. Někteří lidi multifokály nesnášejí, protože deformace. Jiní s tím nebojují, naučí se s tím žít, přestanou to vnímat a jsou maximálně spokojení.
Za těch šedesát let nošení brýlí jsem se s tím setkal mnohokrát. Za tu dobu jsem vystřídal desítky rámů i čoček různé síly. Klasiky i multifokály. Vždy stejný průběh. Napřed deformace, pak vše OK. Vidím ji jen když chci. Když teď zakroutím hlavou ze strany na stranu, tak se obdélník okna, kam píšu tento text, kroutí a deformuje. Vidím to, protože jsem se na to teď zaměřil. Kdybychom se o tom teď zrovna nebavili tak si to ani neuvědomím.
.
Tak že asi 40cet dnů po nabití udělala video. Takže zase až tak netrpí samovybíjením.
Ale to už nechme koňovi, ten má větší hlavu.
. Rozebral jsem dvoučlánek a možná je dám paralelně.
