Páječka Kyjovan RIP...

[zdzd]

Čím jsi to pájel a jak to šlo?

Nějakým menším kopytem a šlo to blbě. Ale nakonec jsem vyhrál.

Neměl jsem to ale z boku, nýbrž ty konce vývodů byly shora seříznuté na délku toho tělesa z čokolády, asi do poloviny výšky. Svorky byly napájené na tu sníženou plochu. Tím to vycházelo užší.

[Woita]

Taky používám, mám jí už cca 50 let.... pořád stejnou oranžovou
Jak má tu zadní stranu rovnou, to je super, dobře se odkládá.
Koncovky z lustrsvorky připájené stříbrem (miniautogenem). Když se strhne závit, nahradím M3 šroubek počítačovým šroubkem s hrubším závitem (zde na obrázku jeden, levý přední). A když se nakonec strhne i ten, tak se lustrsvorka přepájí za novou.
Nedávno jsem sehnal vyhořelou s jakonovým pouzdrem, tak dostal anový kabátek (ten starý byl už víc rozpadlý než vcelku) a pořád jede.... Žároviška ještě původní.

[nostalcomp_cz]

To seříznutí konců na délku té lustrsvorky a její připájení shora je dobrej nápad. Tahle úprava se mi líbí. To připájení z boku ten konec zbytečně rozšiřuje a možná omezí i výhled. Ale asi se do toho pouštět nebudu. Po pistolovce sáhnu jednou za uherák...

[Woita]

No já jsem se pistolkou odkojil od mých cca 12 let, udělal jsem možná milion spojů, bastlil jsem o sto šest (fakt hodně) půl století, takže s pistolkou můžu říct, že umím.
Pár let se snažím přeškolit na mikropájku, je mi jasný že je to to pravé, ale jak s pistolkou umím, tak s mikropájkou neumím . Pořád mi chybí třetí a čtvrtá ruka, nevím jak se dá připájet na desku drát, přitom ho držet, a ještě přidávat pájku, a přitom operovat mikropájkou.
Pistolkou naberu cín i kalafunu v přesném množství, jednou rukou držím ten drát a druhou rukou trafopájku. Jednoduché. S mikropájkou umím zapájet součástku do plošňáku, ale jak je třeba něco držet (třeba ten drát co chci připájet), jsem v koncích. Zkouším použít různé držáky, ale to není ono. Ten drát chci pěkně přitlačit (dát do přesné polohy) ve spoji, když ho pájím.

[Zenair]

Woito, ty mi úplně mluvíš z duše. Snažím se mikropájku používat posledních cca 10 let, ale mám s tím stejný problém. A jak pájím něco méně tepelně citlivého, tak prostě ruka automaticky sáhne po staré 100W trafopájce (a vím, že bych ten název měl napsat jinak

[jyrry]

No já jsem se pistolkou odkojil od mých cca 12 let, udělal jsem možná milion spojů, bastlil jsem o sto šest (fakt hodně) půl století, takže s pistolkou můžu říct, že umím.
Pár let se snažím přeškolit na mikropájku, je mi jasný že je to to pravé, ale jak s pistolkou umím, tak s mikropájkou neumím . Pořád mi chybí třetí a čtvrtá ruka, nevím jak se dá připájet na desku drát, přitom ho držet, a ještě přidávat pájku, a přitom operovat mikropájkou.
Pistolkou naberu cín i kalafunu v přesném množství, jednou rukou držím ten drát a druhou rukou trafopájku. Jednoduché. S mikropájkou umím zapájet součástku do plošňáku, ale jak je třeba něco držet (třeba ten drát co chci připájet), jsem v koncích. Zkouším použít různé držáky, ale to není ono. Ten drát chci pěkně přitlačit (dát do přesné polohy) ve spoji, když ho pájím.

Pod to se na 100% podepíšu

[varok]

Všem se omlouvám, myslel jsem závit vinutí transformátoru na primární straně. Tatík vždycky odmotal poslední 1 nebo 2 závity vinutí a opravené. Nevím kolikrát už to tak opravoval, ale jak jsem psal, i při běžném používání se páječka hodně hřála.

Uchycení pájecí smyčky bylo řešené podobně jako ty lustrsvorky, ale vyrobené přímo v těch výstupních hranolech. Z čelní strany vyvrtaná díra, v každém hranolu jedna, aby tam vešla smyčka a shora díra se závitem, asi M3.