Proto, když mi přišlo opětovné pozvání na akci modelářů v Jeżów Sudech (6777obyvatel) se mi opět moc nechtělo.
(zejména pro zdravotní důvody)
Ale slíbil jsem to, tak jsme se synem vyrazili.
Nelitoval jsem tří hodinové cesty. A jen jsem zíral. Zázemí, nesrovnatelné s našimi kluby, organizace neskutečná.
Propagace akce v médiích – „slepá závist“.
Moje polština není nejlepší, proto mohou být některé moje postřehy trochu rozdílné od skutečnosti, ale myslím, že nejsou ke škodě věci.
Akce byla zaměřená na práci dětmi a mezinárodní propagaci leteckého modelářství.
Místní modelářský klub ji organizoval spolu s místní školou.
Akce se zúčastnilo cca 130 dětí včetně cca 20 dětí z Čech!. Letos tuším to byl 12-tý ročník organizátoři měli vše zmáklé, vše klapalo,
lidé příjemní a usměvaví, nic nebyl problém.
Soutěž
Děti si na místě slepily model letadla Grunau Baby. Lepilo se živelně intuitivně za dohledu instruktorů, kteří „hasili“ největší „požáry“.
To znamená, že pokud neměl někdo model slepený tak jak by měl být, nic se nedělo. Měl li někdo obráceně křídla,
nebo nesouměrný model, nikdo se z toho nehroutil. Heslem dne byla „zábava“.
A děti si to náležitě užívaly. Soutěžilo se ve stylu naší koncepce (na hiesbok.cz).
Vítězem byl soutěžící, kterému model letěl nejdále (tři lety součet délek). Létalo se v místní tělocvičně, ve které byl umístěný jeden původní Grunau Baby.
Vzdálenost se měřila laserovým měřákem z Lidlu naprosto jednoduše a dokonale. „Rozhodčí“ byly paní učitelky ze školy, které zpracovávaly nahlášené výsledky.
Vše klapalo perfektně. Nikdo nehrotil, že děcka zkoumají vzácný originál (všechno si pečlivě ošahali) Nikdo neřešil přezuvky v tělocvičně.
Prý jsou to jen parkety. Tak se přebrousí a znovu natřou o nic nejde. Každé děcko a jeho doprovod si mohli zajít na oběd.
Já jíst kuli své nemoci nesmím, ale žurek voněl nádherně a na „buřty“ by si musel český důchodce vzít mini úvěr, jak byly obrovský.
(To jsem u nás snad v životě neviděl). Žádné lístky. Kdo měl hlad, šel se najíst, kdo měl žízeň, šel se napít.
Každé děcko něco dostalo. Pamětní placku, nějaké menší dárečky, od nás vizitku s modelem Shark firmy HPH. Neskutečný šrumec.
Vítězové pak dostali při závěrečné ceremonii navrch medaili.
Propagace soutěže.
No máme se co učit. Je pravda že Jeżów Sudech má díky svému letišti bohatou leteckou historii.
Famózně se o ni starají. Viděli jsme v jejich škole i letecké mini muzeum s originálními částmi kluzáků u nás známého jako ŠK-38.
Krásně zpracované dioráma původního letiště a plachtařské školy včetně letadel. V dílně modelářského klubu byla umístěna část původních dílen z 50 let,
neskutečná atmosféra stálé expozice a vůně lepidel a laků. Byly jsme se podívat i na letišti, kde se myslím také točila část filmu Vítězná křídla.
Všude jsou pamětní destičky připomínající historické události tak, aby se na ně nezapomnělo.
Na soutěži samozřejmě nechyběla regionální televize. Přenášelo se mám pocit do celonárodního vysílání (něco jako u nás dobré ráno).
Nechyběl pan starosta, ředitel aeroklubu, poslankyně zvolaná za místní oblast a další „šarže“.
Jelikož to byla mezinárodní akce, nechyběli zahraniční hosté z Německa a z Čech.
Takže jako ostatní hosté jsem se ocitl z mikrofonem v ruce v místní televizi, na což jsem tedy nebyl vůbec připraven (doufám že to vystříhali). A nejenom tam.
Propagace na všech úrovních, na tolika fotkách jsem za 20 let života nefiguroval. Několik se starostou, další s ředitelem aeroklubu, další s prezidentem klubu,
a další a další. Já starej jezevec, který na fotkach vypádá jak ... (doplňte s vhodný expresivní výraz).
No zvládl jsem to, ale bylo to pro mne hodně náročné. Zkrátím to, propagace byla na úrovni krajské akce měst, jako jsou třeba Pardubice, Hradec Králové nebo Brno.
Vše běželo jako na drátkách, vše s úsměvem, pokud byl někde nějaký problém, neměl jsem o něm tušení.
Součástí ceremonie byl podpis dohody mezinárodní spolupráce mezi polskými, německými a mojí českou organizací (naší neziskovou).
(Fakt mazec. Před kamerami, jak na pražském hradě.)
Ptáme se a kolik máte vlastně dětí v kroužku – „16“.
Zač je „čento“
Říkám si teda 16 dětí to musí být kupa sponzorů, aby se to všechno zaplatilo.
Tak jsem hledal někde nějakou destičku se sponzory. Nic jsem nenašel. Ani jeden sponzor.
Říkám si to není možný. A pak mi to došlo. Všude, kde to šlo, včetně tělocvičny byly nálepky projektů financovaných z EU.
Ale opravdu všude kde to šlo. Říkám si ty jo to muselo být práce. U nás polovina projektů skončí ve dveřích prvního úředníka, na kterého narazíte
(dlouholeté životní zkušenosti) nebo poradce, který si řekne takovou „raketu“ že se Vám z toho udělá špatně, nebo později po ohlášení kontroly
(tak to už si pomalu můžete chystat kartáček na zuby, až si pro Vás přijdou).
Inu později doma jsem zapojil do „akce“ Gertrudu. (Ti, co četli sérii Legie si opět doplní vhodné expresivní výrazy, pro ty co nečetli je to AI).
A ejhle. Dotace na takovouto činnost nemusí být jenom národní (žádáte v ČR), ale také evropské (žádáte v EU).
No a tam (světe div se) to není zase, až tak složité jako u nás. Dokonce mi Gertruda nabídla, že mi zrovna vyplní žádost tak, aby bylo procento úspěšnosti velmi vysoké.
Ptám se dále o jaké dotace jde. Gertruda na to nic složitého „sire“, čerpá se na jednotlivé projekty. V minimální částce 50 000 a maximální cca 600 000……..… EUR.
Mám zrovna vyplnit tu žádost?
V tu chvíli jsem pravděpodobně přechodil druhý infarkt.
Prozatím netuším, jak to všechno funguje, ale je vidět, že se peníze na práci s dětmi, na jejich zázemí a jejich technické vzdělávání sehnat dají.
Což prakticky kolegové z Polska a Německa nejspíš dokazují již řadu let.
Netuším, jestli kolegové využívají program, který mi našla Gertruda, ale vzhledem k počtu nálepek, které jsem viděl, bych řekl, že využijí vše, co mohou.
Jisté však je, že je to práce, spolupráce a kooperace schopných lidí, kteří mají společnou koncepci respektive cíl.
Hluboká úcta.
Připomínám že Jeżów Sudech má 6777obyvatel a modelářský klub má odhadem tak do 100 členů
(ale je to opravdu odhad podle toho co jsem viděl skutečné číslo neznám, spíš méně).
Závěrem
Napsal bych toho mnohem více. Bylo to velice inspirativní. Bavili jsme se nejenom o probíhající akci, ale i o poplatcích, pojištění atd. atd.
Zajímavé bylo zjištění, že pro soutěže pořádané klubem nepožadují, aby měli soutěžící licence. Protože je pro ně prioritou účast.
Čím větší je účast, tím větší je propagace, což jak předpokládám se časem promítne do příjmů klubu v podobě dotací.
Také bylo zajímavé zjištění, že v Německu se lepí QRkód s licencí i na baterii v modelu.
Vše bylo velmi intenzivní a inspirativní. Informací bylo opravdu obrovské množství.
Jsem pozván na další akce do Polska a do Německa. Uvidíme.
Přemýšlel jsem o tom, jestli mám své poznatky a postřehy sepsat a zveřejnit.
Ale nakonec jsem došel k závěru, že by to mohlo být zejména pro příhraniční kluby cesta, jak si pomoci s financováním svých aktivit
(třeba i cesta ke svému letišti). Bohužel, bez práce a schopných lidí na všech úrovních to „Gertruda“ nezachrání.
Přeji hezký den.
rh
[youtube]https://youtu.be/aDIqAZWOWys?si=fl_EV_IF5Uy7C3ku[/youtube]
