přijde mi to dohadování kdo je a není modelář vždy takové trošku hloupé,když jsem se v modelařině hledal a zkoušel vše možné--letadla,lodičky,autíčka,tak jsem v té době opravdu pár hodin v dílně strávil,časem se ten rozptyl zájmové skupiny modelu poněkud zužil a navíc alespon já dospěl ohledně toho o co jde mě došel k závěru,že imrvére něco patlat není a nechci aby bylo to,čemu budu věnovat svuj pokud možno volný čas--nebylo vyjímkou,že když jsem se pustil do lepení,bavilo mě to natolik,že jsem nechodil do práce---respektive přerušil výdělečnou činnost a patlal nějaký modýlek.
docela na ten muj postoj měla vliv skutečnost,že kdykoli jsem potkal někoho s vymazleným modelem--- nad kterým dotyčný strávil mraky času,jeho pilotní umění byla povětšinou vcelku bída.
s příchodem EPP poletuch se ten muj pohled na věc ještě víc utvrdil když začaly neustálé debaty o nesmyslnosti podobných modelu,o nerealističnosti letu--visení a podobně,přitom stačilo před ně postavit notas s ovladačem a první o co se pokoušeli,bylo viset
muj pohled na zarputilého maketáře středního věku který už modelařinu nějaký pátek provozuje---už se smířil s tím,že páčkování mu moc nikdy nepujde---nevynikne nad kolegy na letišti,modelařinu má rád a také pochvalu od okolí----v podstatě mu má modelařina dát pocit smyslu toho proč je vubec na světě a chce---potřebuje ke svému životu pocit,že po něm navěky zustane někde nějaký zářez---cedulka na rodném domě--zde žil ,lepil a hlavně vubec někdy existoval---spoustu jiných tento pocit získají třeba díky svému zaměstnání,pak na tu modelařinu jako koníček pohlížejí opravdu jako na oddych od běžných starostí--dost často ji provozují jen proto,že ji provozuje jejich kamarád,kdyby jezdil třeba na kole,možná by byli radši a pak není divu,že nepohrdnou třeba ani Wildhafkem.
Pak je i vcelku pochopitelné,že nemají ani žádné moc veliké ambice ohledně samostavby,nebo nějakého drilování akrobatických obratu.
Takže za sebe v současné době to vidím ohledně mé osoby takto:
dokud budu mít pocit,že mi víc dává řízení modelu,nežli lepení,navíc s pocitem,že ještě něco málo bych mohl ohledně řízení pochytit,nebudu pokud možno mrhat časem patláním v dílně,to si nechám až budu dědula,co se bojí odstartovat a výběr modelu ke stavbě---to ukáže čas,momentálně se třeba na ruzné dvouplochy WW1 dívám jako na pěkný model,ohledně zábavy z řízení uplně na nic,to samé u historických větronu---ero pro radost ze stavby,nikoli z létání,mám rád a táhnou mě klasické učelové motorové akrobaty,bohužel na ně nemám čas kuli modernějším maketám větronu--koštata mi vizualně moc neberou,jenže žbrdlinkové ASW mi přijde hovadina,takže háld laminátová stavebnice---dle finančních možností,hlavně zásoba pro případ,že s něčím v sezoně jebnu,aby stačilo sáhnout do kouta po druhé jiné stavebnici--připravené,pokud by bylo třeba.
každý z nás ten svuj volný čas chce prostě strávit jinak a mě se do toho navíc míchá přesvědčení,že pruměrný pilot rc modelu makety válečného létajícího stroje mající při řízení pocit jak každého cestou na misi sestřelil by v reálném životě byl co by pruměrný pilot už někde zavěšený po sestřelu na padáku---takže to rc SE MI VÍC LÍBÍ JAKO SPORTOVNÍ NÁČINÍ---ŘIDIČ NEŽLI LEPIČ.
samozřejmě neplatí pro lepiče náčiní,to ovšem považuji právě za tu výdělečnou byt zájmovou činnost,která právě muže dát pocit uspokojení vedle hlavního zaměstnání--tímto dávám klobouk dolu před všemi zejména tuzemskými výrobci jejichž modely určitě přinesou radost nám konzumentum---to jsou ti,co za sebou opravdu ten zářez jednou a pro vždy nechají.
s přáním,nechte nás létače bejt přeje hezké volné dny Pepin
