Co se týče startéru.
Kdo to umí s motory, obejde se i bez něj, ale i tomu často velmi pomůže.
Občas se opravdu každému stane, že motor prostě ne a ne naskočit a pak většinou pomůže jen ta "hrubá síla", tedy startér.
A když už ani ten ne, tak většinou je vadná svíčka.
Já osobně startér mám a využívám ho spíš kvůli tomu, že mi šetří čas. Zejména při prvním startu, když je motor studený. Pak při opakovaných přistáních většinou stačí jednou kopnout do vrtule a startér není potřeba.
Důležité je ale dát pozor aby při opakovaném tankování nedošlo k zalití motoru palivem.

Teplý přechlastaný žhavík se pak dost těžko přesvědčuje aby znovu naskočil. A na to je dobré mít nějaké škrtidlo, kterým se po dobu tankování stlačí přívodní hadička ke karburátoru (já mám na to takovou malou aretovatelnou pinzetu). Jen pozor, nesmí to mít ostré okraje, aby se tím hadička nepřekousla.
Na tankování je podle mne ruční čerpadlo mnohem praktičtější než měkká plnící láhev. Například i kvůli tomu, že se ním dá nádrž nejen naplnit ale i vyprázdnit.

Ale já, vzhledem k tomu, že používám Perryho palivovou pumpu, po letu nechávám palivo v nádrži (aspoň 1/3, protože ta nesmí nikdy zůstat suchá).
A před delší přestávkou je dobré plně natankovat a krátce proběhnout motor na palivo s čistě syntetickým olejem a bez nitra. Syntetikou proto, že nezasýchá a bez nitra kvůli korozi ocelových dílů motoru.
Pokud to skladovací podmínky dovolují tak klidně odložit i s plnou nádrží (zabrání se tím zaschnutí paliva a ucpání trysek a hadiček). S benzínovou zahradní technikou (křoviňák, řetězová pila) to taky tak dělám, natankuji do plna, provrčím a odložím. Na jaře to pak většinou chytna na 3. škub.
Když model nejde odložit s plnou nádrží, tak nakonzervovat motor nejlépe směsí petroleje a jemného minerálního nebo parafínového oleje.