Tohle je focené za nepříliš dobrého osvětlení, takže kvalita nic moc. Něco na nich ale vidět přece jen je.
Tady už je to vidět zřetelně.
Tyto šňůry se u velkých klouzavých padáků používají k vyvázání takzvané galerie. To jsou řady šňůr, které jsou přímo navázané na spodní potah vrchlíku.
Problém je v tom, že na těchto šňůrách nejde vytvořit očko metodou, kterou používá například firma RC para SKY. Očka na tomto typu šňůr se dají zhotovit pouze prošitím.
Zhotovení očka šitím je v amatérských podmínkách prakticky nemožné.
Já sám jsem to řešil po svém. Prvním krokem je zatavení konce šňůry. K tomu dobře poslouží obyčejný zapalovač. Přitom je ale dobré ten zahřátý konec natáhnout a vytvořit na něm delší kužel.
Připravím si podložku, opatřenou separační vrstvou. Vyhoví každý materiál, do kterého je možné zatlouci hřebík.
Odměřím potřebnou délku a vytvořím očko.
To očko následně zavěsím na hřebík a tu šňůru natáhnu. Potom mezi ty dvě šňůry kápnu trochu hustšího CA lepidla a chvíli počkám.
Pak už mám jen dvě možnosti.
Buď se obrním trpělivostí a pokusím se obě šňůry spojit ručně prošitím entlovacím stehem, nebo ty šňůry jednoduše omotám tenkou nití a celý spoj prosytím CA lepidlem.
Nevýhodou druhého způsobu je neohebnost šňůry v místě slepení. Výhodou je naopak menší pracnost při zhotovování.
Pevnost takovéhoto spojení pro naše účely vyhovuje dostatečně. Ověřeno přímo v praxi.
Padákové šňůry o průměru jeden milimetr se dají sehnat přímo u výrobce velkých padákových kluzáků.
Při repasi vrchlíků se občas vyměňují nejen hlavní šňůry, ale také šňůry, které jsou upevněné přímo na vrchlíku. Problém je v tom, že výrobce tyto šňůry znehodnocuje tak, aby pro původní účel byly nepoužitelné. Ty šňůry tak většinou končí v odpadu, což je samozřejmě škoda.