Kdysi jsem si koupil ze zvědavosti Guardian, nastavil jsem ho a instaloval sám podle návodu - neboj se toho. Je to tam hodně dobře popsané. Teď používám přijímače s vestavěnou stabilizací (Frsky S8R), kde odpadá nutnost další krabičky a propojovacích kabelů v modelu.
Projel jsem návod k Eagle A3, zdá se mi to dost podobné, pár funkcí navíc - ale na porovnání jen podle návodu si netroufám. Guardian byl skvěle funkční a snadno nastavitelný - jak doma v počítači, tak pro doladění venku. Musí být ale v modelu dobře přístupné ty tři trimry na stabilizaci.
U Funcuba bude spíš trošku potíž najít vhodné místo k montáži. Stabilizace by měla být co nejblíže k těžišti. Čím je od něj dále, tím menší musí být nastavený zisk u výškovky a směrovky - aby model "nepumpoval". Pokud máš stabilizaci namontovanou v podélné ose modelu, na křidélka nemá vzdálenost od těžiště vliv.
Není taky dobré dávat stabilizaci na sucháč, trochu se na něm pohybuje. Lepší je nějaká dobře držící oboustranná lepící páska. Kvůli snadné případné demontáži je úplně nejlepší nějaký držák, do kterého se zacvakne a zajistí.
Určitě ti někdo bude vysvětlovat marnost toho, montovat stabilizaci do Funcuba a podobných modelů, že je lepší naučit se pořádně páčkovat, létá to samo apod.
Mám trochu jinou zkušenost. Všiml jsem si, že dost modelářů se naučilo zatáčet jen křidélky, bez použití směrovky. V lepším případě si zapnou mix křidélka-směrovka (což je ale taky špatně).
Pokud se pokusíš zatočit jen s křidélky se zapnutou stabilizací, ta to vyhodnotí jako řídící impulz na křidélkách a směr (bez impulzu) se snaží udržet, takže model má mnohem výrazněji vychýlený ocas dovnitř zatáčky než bez ní - tahá ho pod sebou jako postřelená koroptev
. Teprve při správném použití směrovky tento jev odstraníš.
Tak tě stabilizace naučí létat zatáčky se správným použitím směrovky - tak, jak se to používá při pilotování skutečných letadel.
