BeneFitmodel píše:...
Mimochodem co je k nepochopení na tom, že někdo zase nechápe PROČ by měla vrchnost určovat podmínky a způsob jak hodlá někdo užívat pozemek ve svém vlastníctví.
PROČ by se měl vlastník pozemku kdyžby si chtěl zalétat hračkou velkou 1m a vážící 1kg jen tak pro radost nad vlastním X ha pozemkem a to už nemluvím o možnosti aby se kamerou podíval doprostřed lánu pšenice, kukuřice, sadu, vinice atp. co mu to tam řádí za zloděje a hezky si ho vyblejskl...
PROČ?
- organizovat,
...
Asi nevíš, že když vlastníš pozemek, tak Ti nepatří nic nad ním ani pod ním.

Když bys chtĕl pod nim nĕco tĕžit, tak narazíš ns důlní zákon a zjistíš, že pod ním Ti od určité hloubky nic nepatří. Ani studnu si jen tak vykopat nesmíš. A nad ním zas na letecké zákony. Vzdušny prostor nad pozemkem Ti taky napatří. A to platilo i v komunismu, který v závĕru tak velebíš. Za každé vrchnosti. Nevím kolik Ti je let, ale asi si minulý režim moc nezažil. Vĕř mi, že jeho stínných stránek bylo mnohem víc než kladů, a to že možnosti poletování modelu byly volnĕjší bylo né diky, ale navzdory nĕmu. Naopak byla omezení velkosti modelů, nesmĕly být tĕžší než 5kg, rozpĕti do 5m a motor do 10cm3. Pak to uvolnili do 20cm3 po 4T a dvoumotoráky, ale i to je dnes nemyslitelné, když začátečníci se spalováky začínají rovnou desitkami a nejsou výjimkou modely se 100cm3 a vĕtšími benziňaky. O elektrice sni nemluvím, tam jsou omezenim jen dostupné kapacity baterek. Zatim co my jsme začinali jedenapůlkama a kdo se zmohl na dvaapůku byl frajer, kdo na šestapůlku byl king. Upoutance byly populární zejména proto, že na RC soupravy se málokdo finančnĕ zmohl a byl to nejjednodušší a nejlevnĕjší způsob provozování motoráka. Totiž RC souprava se 4 servy vyšla na 2 až 3 průmĕrné platy, a to jen amatérská AM-ka nebo pozdĕji Modela-DIGI, propašovaná Variopropka z NSR vyšla na trojnásobek. A to ani nemluvím o tom, že na provoz soupravy se muselo vybavovat povolení od Správy
Rádiokomunikácií, kde výjimku mĕly jen jednokanálove MARSky. Vúbec nemluvím co stály motory z dovozu ze Zapadu, značek jsko OS, HB, HP, Webra či Enya, Pico, Rossi, ST a jiných. Kdo mĕl hluboko do kapsy kupoval MK-17, OTM nebo Radugy, kdo mel šrajtofli nabitou víc, tak naše TONO a Mikro, ještĕ víc, tak MVVS. Za zlatý vĕk považují spíš konec let 90. a prvních 10 let nultých. Pak se to začalo všechno srát.

Nepochybný pokrok v elektropohonu a palubni elektronice přinesl ty dnešní problemy s drony, tomu nešlo zabranit. Stejnĕ jako pokrok v IT zplodil počítačové viry a IT kriminalitu. Ale i spoustu benefitů, které nám tyto technologie přinášejí, na to nezapominejme, každá mince má 2 strany.
No a k té organizovanosti? Jak jsem napsal výše, lidi se organizují proto, aby z toho mĕli benefit. Kdo se nechce organizovat nemůže očekávat, že získá stejné benefity, jako ti, co se organizují, za které ty organizace nĕco vydupali. Přitom řešení je snadné, vstup do organizace, přijmi jeji pravidla a pak čerpej benefity. Pokud se Ti to nelíbí tak můžeš zůstat svobodným solitérem, ale nečekej, že nĕkdo, natož nĕjaká organizace, bude bojovat za Tvoje práva.

Tak to prostĕ ve svĕte chodí. Když se Ti to nelíbí, tak klidnĕ organizuj petice, nadavej na funkcionáře SMČR, že nic nedĕlají, združuj víc podobných neorganizovaných jako Ty, v konečném důsledku nevyhnutnĕ dospĕješ k paralelní organizaci, nakonec rídící se podobnými principy jako ta, do které jsi nechtĕl vstoupit. Bude to ale vykoupeno spoustou financí a námahy, kterou by sis mohl ušetřit vstupem do již existujíciho svazu.
Já ještĕ uvedu příklad, jak může vzniknout zcela dobrovolná organizace iniciativou zdola.
V mĕste Žilina, kde bydlím, se po revoluci a zániku ZVÄZARMu vytvořilo jisté vákuum. Předtím tu bylo asi 5 modelářských klubů pod různými socialistickými podniky a organizacemi, které krom příspĕvků od ZVÄZARMu jejich činnost dotovaly. To vše se rozpadlo a žilinští modeláři najednou nemĕli ani svaz ani sponzory.

Logicky to vedlo k tomu, že se zjednotili do jednoho klubu MOK Žilina, který se pak stal kolektivním členem svazu ZMoS, který byl častečnĕ nástupníckou organizací zaniknuvšiho ZVÄZARMu. To hylo nutné zejména kvůli sportovnim licencím pro doutĕžíci členy, jinak to výrazné dotace nepřinášelo. Krom toho to ani moc dobře nefungovalo, protože svaz ovládli modeláři jiných odbornosí než leteckých (železničáři, autičkáři, lodičkáři, za to mohly stsnovy, kde každá odbornost mĕla v prezidiu stejné slovo bez ohledu na velikost svého členstva, čímž byli letci a rakeťáci, tvoříci až 70% členské základny pokaždé přehlasováni) . Nejvĕtšim problemem Žilinĕ bylo to, že klubu se za 20 let polistopadové existence nepodařilo získat žádnou plochu pro modelářské letištĕ. A tak skupina nadšenců motorových modelů si založila svůj vlastní klub jako občanské sdružení, které pak pronajalo kus pole od soukromníka, které na vlastní náklady upravilo na travnatou dráhu, kterou udržovalo a provozovalo. A to všechno bez dotací shora, jen z členských příspĕvků a poplatků tzv. přátel klubu. Tento RC-Tucan klub nemĕl tehdy napojení na žádný svaz, a až teprve při vzniku nové střešní organizace LERMAS jsme se rozhodli, že se i náš klub stane jejím členem. Ale členy klubu združovalo a dodnes združuje hlavnĕ to letištĕ. Jenže provoz plochy si sotva nĕjaký solitér může dovolit. Jen pouhé kosení travy vyjde ročnĕ cca na 1000 €. Členstvi ve svazu sice přineslo benefity v pojištĕni a FAI licencích, které ale vĕtšina členů nepotřebuje. Jsme spíš spolek rekreačních letců. MOK Žilina funguje taky, má uź taky svou pronajatou plochu, a ta taky ty její členy združuje. A zas, o plochu se dovede starat pouze klub, jednotlivec by musel být milionář. Nevyhodou ploch pouze pronajatých je, že při ní nelze postavit nic, ani pouhý přístřešek. Ale získat vlastní pozemek je v dnešni dobĕ nereálné. Kdyby se o to nĕkdo staral po revoluci, tak by se snad dalo nĕco získat, dnes už ne.