Moc povolaný na tohle téma nejsem ale o maketový let s normální koncepcí sportovního vrtulníku / čti splašené koště/ v podání Loga 600 se již chvilku snažím. Velká rozdílnost oproti těžké maketě bude jisto jistě velká, už jen díky vzletovce. Jí jsem na vzletovce někdo okolo 3,4 Kg
Zatímco nějaka baculatá maketa bude klíďo píďo přes 10Kg
Nicméně popíši moje nastavení mechaniky a pár záludností, které jsem odpozoroval a nebo na ně přišel studiem mechaniky letu vrtulníku z nějaké literatury.
Takže:
Listy RotorTech 640mm
Létám s VStabi expres bez jakýchkoliv úprav nebo nastavení krom základního nutného.
Kolektiv mám vystvený do plusových úhlů náběhu +11° a do minusových -6°. Je to z toho důvodu, že pokud fouká silnější (nárazový) protivítr a létám cvičné autorotace, při úhlech náběhu okolo -2° vrtulník má špatné vyklesávání a není s ním úplně jednoduché se domluvit kde přistane a často má tendence při nárazech větru nedoletět na požadované místo přistání.
A teď k létání:
Pracovní otáčky rotoru mám pro maketové létání někde okolo 1300 ot/min pokud je bezvětří a jsou ideální letové podmínky. Pokud ne, mám další tři různé plynové předvolby a přepínám mezi nimi.
Než jdu létat vždy si uvědomím odkud vítr fouká. Je to důležité proto, že si tím ujasním, které zatáčky pro mne budou nebezpečné a budou pro mne představovat riziko prosednutí se vrtulníku při srovnání dopředné rychlosti vrtulníku s rychlostí větru. Což je nehezké a působí to, že stroj není pod úplnou kontrolou pilota. -Vítr je také důležitý v případě pro vyklesávání, při přiblížení na přistání. S větrem v zádech, hrozí obdoba prosednutí a člověk si tak koleduje o malér. Při pomalých rychlostech nad úrovní terénu i takový let vypadá nehezky a při zpomalení dopředného letu během přiblížení to bude zase mít tendence se prosedat. Je to nehezké když tři metry od přistání se vrtulník zhoupne, poskočí, mi ho v ruce musíme natahovat oklikou a kolektivem uvádět dále v dopředný let. Naopak chování vrtulníku je při vyklesávání na přistání proti větru. Aby ono přiblížení se k místu přistání vypadalo co nejvíc maketově, je dobré se naučit zaviset vrtulník bez propadu. Čím pomaleji poletíte k místu přistání, tím je vše pozvolnější a přirozenější a přesnější na přistání. Protože pomalý let se musí řídit mikroskopicky pořád a tudíž nedochází k velkým plotním chybám v řízení, jako při rychlejším příletu a využití držení "zamýšleného směru letu" dopřednou rychlostí. Rozhodně nedoporučuji disciplínu "quick stop" cvičit jako první. Je to sice velice efektní způsob parkování vrtulníku
ale pokud se nezvládá prvotní pomalé přiblížení učí se na tom člověk špatné návyky. A ne zcela se od toho pak dokáže odprostit.
pro představu co je "quck stop" :
https://www.youtube.com/watch?v=jGMCiDXeCF8 Výborná věc pro nácvik pomalého maketového přesunu nad plochou pro zavisení je si na trávník dát značku a držet vrtulník pár baterek ve visu cca max 40cm nad značkou. Hezky aby stroj seděl na vzduchovém polštáři a byl trošku neposednější. Nácvik visu trénovat ve všech možných polohách a úhlu visení k sobě.
Jiank to co psal Honza a Petr, tedy to že pokud se létá s vrtulníkem po obloze a dopřednou rychlost koriguju HLAVNĚ pomocí korekcí výškovky je si myslím věc, ke které člověk asi časem dojde. Je stupeň jemnosti pilotáže, kdy to pak člověka napadne a začne to zkoušet právě tímto způsobem a pokud u toho vydrží a prolítne pár zatáček s úpravou rychlosti vrtulníku přes výškovku, pár natažených přiblížení na přistání ....... zjistí že takový let vypadá úplně jinak a má velmi blízko k maketovému letu. Takže je to jen otázka kdy se k tomu člověk propracuje.
A tomu bych docela veril.