Jena 2,5ccm - DDR

[VTjr]

...
A k těm výfukům - cosi podobného výfuku se k Jenám dokonce vyrábělo. Ne přímo výfuk, ale řekněme sběrač spalin, viz fotka. ...

Jinak díky za tu fotku toho rozsypu dílů motorku JENA-1.
Obdivuji, že jak hlava, tak vrtulový kužel má červený eloxovaný povrch bez jediného škrábance. To se o dílech těch mojich Jen rozhodně říct nedá. Ta rozebraná musela být buď funglovka, nebo někdo to eloxování obnovil. A taky čumím, že ty pružiny existovaly jak pravé tak i levé, to je pro mne taky novina.

A ještě se vrátím k té Tvé vydařené definici sběratelství.
Já, ačkoli se za sběratele nepovažuji, mám doma nepochybně mnohem víc motorů, než kolik jich budu moci do konce svého života využít, nebo co i jen nastartovat (i když si pořád namlouvám, že to tak není).
Je však otázka zda je opravdu potřebuji, či ne.
No nepochybně zrovna ty Jeny asi do modelů už nikdy nedám, ale cítil jsem potřebu je získat pro své potěšení.
To je přece taky potřeba, připomenout si něco, co člověka vrátí alespoň trochu do mládežnických let. Takže já budu tvrdit, že je skutečně potřebuji pro svou radost a tím pádem Tvou definici sběratelství nesplňuji.
Naštěstí mi taky moje finanční limity ani nedovolují naplno propadnout sběratelskému koníčku motorů. Mít takové prakticky neomezené zdroje, jako má například můj kamarád/spolužák Standa Jelen, tak to bych tomu určitě taky propadl.

Jinak tyto příspěvky po znovuvzkříšení vlákna by se asi hodily spíš do vlákna viewtopic.php?f=8&t=23131&start=90#p1505127, kde jsme ty motory JENA už dost probírali.

[DAF]

Když jsem si přečetl úvod k popisu modelu F76126, tak přesně stejně jsem tenhle motor koupil tenkrát i já. Sice jsem ho nastartoval, ale nedařilo se mi ho rozběhat. Vždycky jen pár vteřin zavrčel a chcípl. Chvíli jsem s nim laboroval, až jsem ho poškodil (škrábanec na funkční ploše pístu, ten jsem vyndal a ztratil ), takže je teď je už jen do vitrínky.

[VTjr]

Mne, když se ho už podařilo nahodit, běhal ten Kolibri krásne a stabilně až do vyčerpání nádrže.
Ale ten jeho start byl skutečně problém. Kvůli startu jsem s sebou tahal dokonce malou lahvičku s čistým éterem, to při startu pomáhalo. Měl jsem pak nacvičen takový postup, že natáhnu do karteru ucpáním difuzéru palivo na 3 otáčky, pak překryji štěrbiny výfukových oken pístem a do jedné z nich kápnu éter tak, že ji vyplním. Pak rychle kopnu do vrtulky a motor naskočí. Stačí ho jen seřídít a letět. Tenhle postup mi poradil jeden o 10 let starší modelář (momentálně náš předseda) a on se mi skutečně osvědčil. Ale to už motor nebyl v tom modelu F76126 (To by mne fakt zajímalo co to číslo znamená? Že by 126. model v roce 1976, nebo 126. Farův model celkově? To spíš.), ale používal jsem ho jako pomocný motor na pylonu RC-V1 LION. Ono taky v ležaté poloze se tento postup snadněji praktikoval. Nakonec jsem prodal i toho LIONa i s tím motorem.

No a dost jsem se zabýval otázkou proč ty Kolibříky jsou tak špatně startovatelné. To když se mi dostaly nedávno do rukou 2 kusy, na které jsem vyráběl ojnice. Soudím, že příčinou je příliš velký objem klikové skříně, tudíž je vyplachování málo efektivní. Za chodu to stačí, ale při nahazování se nedostává směs v potřebném množství do válce. Je to způsobeno tvarem zadního víka skříně, které má stočen průměr kvůli tomu aby nebránilo pohybu pístu v dolní úvrati. To je vidět na obrázku jeho řezu.

Tak jsem vyrobil z duralu takovou výplňovou vložku, která se ale musí na tom ztenčeném dříku zajistit 2 červíky v té správné poloze tak, aby sukně pístu zapadala v dolní úvrati do zkosení.

Jestli to problém opravdu vyřeší - nevím, protože já takto upravené motory jsem od té doby ještě nezkoušel nahodit. Ale logiku to dává. Když totiž porovnám OTM-08 Kolibri s jinými motory srovnatelné třídy, které jsou hodné (například i s motorem JENA-1), tak ty mají skříň mnohem menšího objemu. Tady je vidět vnitřek skříně s neupraveným víkem.

A zde je vidět nakolik se to vyplní, když je to víko doplněno tou vložkou.

Jinak si myslím, že na chod motoru měl vliv i průměr difuzéru a tím taky sací schopnost motoru. Na horní fotce, s tím původním víkem, je motor s první dodávky (karter byl obarven takovou stříbrnou barvou s jemně žlutým nádechem, jako nikl), tak ten má průměr difuzéru menší, zatím co na dolní fotce je typ z pozdějších sérií, s pískovaným karterem, šedý bez barvy, a ten má difuzér širší. Asi si výrobce myslel, že se mu podaří tím zvýšit výkon, ale pravděpodobně to vedlo spíš jen k zhoršení spolehlivosti chodu motoru. Jaký typ jsem měl tehdy já, to už si nepamatuji , ale spíš ten pískovaný.
Dnes uvažuji, že tu výplň zadního víka jsem mohl vyrobit radši z pertinaxu, nebo i z oceli a plochu vyleštit, čím by se minimalizovalo tření ojnice o to víko. Pravda ocel by motoru asi dost přidala na váze.

[DAF]

Mně právě motor chcipl dřív, než jsem na něj stačil sáhnout a pokusit se ho nějak seřídit. Teď napíšu konstatování, aby (resp. abys) to někdo nebral jako békání, neměl jsem žádného konzultanta v podobě staršího zkušeného kolegy. Základy vyčtené z Modeláře, něco pak z praxe. Ale co, ostatní motory (MK-17, MVVS 1,5D) chodily bez problémů. Prásknu na sebe, že jsem docela s motory tehdy laboroval, různě demontoval a zase skládal, a to aniž bych si třeba poznačil polohu pístu, ojnice, nebo válce (v případě MK-17). Nebylo mi tehdy ještě ani 15 a v tom věku jsme byli všichni zvědaví, jak to vypadá uvnitř . Dnes už jsem chytřejší, tedy vzdělanejší, a vím, že si na tyhle věci musím dávat pozor, abych motor neustále "nezabíhal" a měl dobrou životnost. Také už dnes, pokud to není z nějakého důvodu jinak nutné, motory pokud možno nerozebírám.

[VTjr]

Nejspíš to bylo tím, že jsi měl příliš zavřenou jehlu bohatosti, takže mu prostě pokaždé došlo palivo. Stačilo ji otevřít mnohem víc, na bohatou směs motory běží, na chudou ne. A pak když se rozjel, tak vyladit, jak kompresi, tak bohatost. Jinak to býva často problém, když je hladina paliva v nádrži výš než tryska. To se pak motor při startu furt přechlastává a kope (detonuje), ale když se tomu chce zabránit tím, že se jehla přivře, tak zas pokaždé sice naskočí ale po chvíli zhasne.

[DAF]

Dnes bych to už asi také dělal jinak. Tehdy jsem vycházel jen a pouze z návodu(ů), které ne vždy napovídaly správně. Možná fakt stačilo otevřít jehlu o půl otáčky a bylo po problému. Ale když v návodu bylo (třeba) "otevřete jehlu o jeden a půl otáčky...", tak jsem tak učinil v domnění, že to je správně. Až později jsem se dovídal, někdy i z vlastních zkoušek (známé prošlapávání slepých uliček), že jehla se musí u konkrétního typu, někdy i u konkrétního motoru, otevřít víc, nebo méně oproti návodu aby to běželo. Dnes už je to jedno. V této velikosti mám několik čínských jedniček, k tomu jednu MP Jeťáckou a pro zábavu jsem ještě koupil MP Jet .040 (detonační nulašestku ve stylu historických motorů). Ovšem co bych opravdu do sbírky chtěl, ale asi se mi mé přání nesplní, by bylo mít TONO I. Těch bylo vyrobeno jen pár (přesný počet nevím), má objem (myslím) 1,1 ccm. Četl jsem o ní v knížce "Modelářské motory" od Kaliny, ale nikdy jsem neviděl ani fotku (kromě té v knížce).

[JardaRůžička]

No - rukou je už asi nepohladím...

[DAF]

Neprovokuj !!! Ta padla za oběť provozu, či šla do světa z jiného důvodu?
Podařilo se mi, z druhé, možná teří, ruky sehnat TONO 3,8 RC (zřejmě ještě neběžel), TONO 5,6 RC (běžel, ale je v dobrém stavu, ještě může) a pak dvě desítky, jednu jednosvíčkovou a jednu dvousvíčkovou, obě RC a podle všeho také ještě neběhané. Na Tondu 3,5 mám vyhlédnutý model P-913 Rata (plánek mám), na Tondu 5,6 by se mi líbil model Alfa (historik), plánek ovšem bohužel (zatím) nemám, a na ty desítky by se také něco našlo, mám doma nějaké plány a něco se mi líbí třeba na Outerzone.uk.
Vím, že Toníků bylo vícero, kromě 2,5 ccm ještě myslím 4,4 ccm, pak 5,5 ccm a teď z hlavy nevím, jestli tam ještě nebyla 6,6 ccm. Ale ty jsem snad neviděl ani na fotkách.

[MPml]

Soudím, že příčinou je příliš velký objem klikové skříně, tudíž je vyplachování málo efektivní. Za chodu to stačí, ale při nahazování se nedostává směs v potřebném množství do válce. Je to způsobeno tvarem zadního víka skříně, které má stočen průměr kvůli tomu aby nebránilo pohybu pístu v dolní úvrati. To je vidět na obrázku jeho řezu.

OTM08_43_rez_motorom.gif

Tak jsem vyrobil z duralu takovou výplňovou vložku, která se ale musí na tom ztenčeném dříku zajistit 2 červíky v té správné poloze tak, aby sukně pístu zapadala v dolní úvrati do zkosení.

OTM08_44_zad_veko_uprava.JPG

Jestli to problém opravdu vyřeší - nevím, protože já takto upravené motory jsem od té doby ještě nezkoušel nahodit. Ale logiku to dává.

No, vzhledem k tomu, že originál Webra Piccolo má taky to zadní víko s tím "špuntem" - a na rozdíl od toho OTM běhá bezvadně - (víko u tý Webry taky není klasický ofrézované, ale taky odtočené dokola), tak ta "logika" nějak pokulhává - nejspíš asi bude problém spíš v něčem úplně jiném.
On totiž čím je ten motor menší, tím se hůř (obtížněji) obtahuje - zejména, pokud se netuší proč a jak je to u originálu udělané.

[VTjr]

...
On totiž čím je ten motor menší, tím se hůř (obtížněji) obtahuje - zejména, pokud se netuší proč a jak je to u originálu udělané.

Jak to bylo u Webry - nevím , neměl jsem tu čest ji držet v ruce, natož rozebírat a zkoumat střeva.

Ale s tím, cos napsal úplně souhlasím. Jistě, například i drobné nepřesnosti polohy či tvaru vyfrézovaných přefukových kanálů na to mohou mít značný vliv.
Dokonce i u motorů stejného typu se vyskytovaly rozdíly. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba MVVS 1,5D bývaly jak hodné, tak i strašné potvory, které se startovaly velmi obtížně. A nikdo z nás nechápal proč. Rozebírali jsme jedny i druhé, zkoumali a na nic jsme nepřišli, vše vypadalo stejné, ale v provozu rozdílné.

Nicméně zmenšení objemu skříně tomu motoru rozhodně nemůže ublížit.

[VTjr]

Jinak, ve vlákně Sbírka spalováků jsem se zde viewtopic.php?f=8&t=23131&start=165#p1514492 zmínil o tom, že jsem na Aukru koupil jak Tvůj MP-Jet .061 tak taky OTM-08 Kolibri amatérsky upravený na žhavíka. No a při pokusu nastartovat MP-Jet chytal na první šup, zatím co OTM jen po přetáčení startérem. Pravda, nemá žhavící hlavu ale použil jsem krátkou teplou svíčku MP-Jet a trochu se pohrál s tloušťkou její těsnící podložky, než to Vůbec začalo chytat. Ten motor ale nemá zatím realizovanou úpravu zadního víka.
S MP-Jet-em mám jediný problém, že na tu jeho hlavu se nedá založit běžná kontaktní kleština žhavítka , musím si na to vyrobit nějaký konektor, nebo si ho rovnou koupit, pokud takový existuje (to bys mi snad mohl poradit ). Podařilo se mi sehnat k němu taky dvě nové náhradní žhavící hlavy a taky sadu těsnění, takže to by mi snad mohl vystačit i do smrti.

[VTjr]

A díky za reakci/názor ohledně lapování Al pístu cos mi napsal v SZ.

Přiznám se, že podobný dotaz jsem zadal i na ruském fóru a tam mi tvrdí, že i ty Al písty lapovat lze.
Jen je třeba zvolit vhodnou pastu (pokud možno ne diamantovou, ale z karbidu titanu), přípravek z textitu nebo pertinaxu, a pak na závěr to řádně vyčistit v přípravku z habrového dřeva, pak měkkým novinovým papírem a nakonec v ultrazvukové myčce. Prý to lapovat takto přece jen jde, dokonce se dá docílit i úprava tvaru (kuželovitosti), chromovou vrstvu vložky to pak už nežere, ale z výrobního hlediska je to nesmírně pracný způsob, takže pro sériovku je broušení a honování nepochybně lepší a věřím, že i přináší i lepší výsledky.
Jenže pokud se mi jedná o lapování jednoho jediného pístu, tak shánět kvůli tomu brusku, či honovačku je samozřejmě nesmysl a lapování vidím jako přijatelné východisko. No spíš pokus, a nakonec, proč bych to nezkusil? Vždyť když se to nepovede, svět se nezboří.

[MPml]

A díky za reakci/názor ohledně lapování Al pístu cos mi napsal v SZ.

Přiznám se, že podobný dotaz jsem zadal i na ruském fóru a tam mi tvrdí, že i ty Al písty lapovat lze.
Jen je třeba zvolit vhodnou pastu (pokud možno ne diamantovou, ale z karbidu titanu), přípravek z textitu nebo pertinaxu, a pak na závěr to řádně vyčistit v přípravku z habrového dřeva, pak měkkým novinovým papírem a nakonec v ultrazvukové myčce. Prý to lapovat takto přece jen jde, dokonce se dá docílit i úprava tvaru (kuželovitosti), chromovou vrstvu vložky to pak už nežere, ale z výrobního hlediska je to nesmírně pracný způsob, takže pro sériovku je broušení a honování nepochybně lepší a věřím, že i přináší i lepší výsledky.
Jenže pokud se mi jedná o lapování jednoho jediného pístu, tak shánět kvůli tomu brusku, či honovačku je samozřejmě nesmysl a lapování vidím jako přijatelné východisko. No spíš pokus, a nakonec, proč bych to nezkusil? Vždyť když se to nepovede, svět se nezboří.

v prvé řadě - v rusku a na ynternetu je z samotného principu věci, možné vždy cokoli
O tom žádná.
Takže ještě jednou, snad bude konečně (možná) pochopeno.
Lapovat lze (opět z samé podstaty věci) svým způsobem cokoli. Některé materiály (třeba guma, olovo, sodík , hliník, papír, měď.........) se lapují buď obtížně nebo dokonce (překvapivě) dochazí k tomu, že lapovaný předmět a lapovací nástroj si vzájemně vymění svou fci.
Výsledek (po tom lapování) pak vždy odpovídá přesně tomu, co ten, co to dělal, o tom věděl a jaké zvolil materiály a postup.
----------
Takže (viz výše) lapovat výbrusy jistě jde, hliníkový písty o to lépe.
Pokud si to někdo chce sám zkusit, tak rozhodně jsem ten poslední, kdo by měl potřebu ho od toho zrazovat - podle mě je vždy osobní zážitek (zkušenost) nejlepší lékař.

[JardaRůžička]

Já jsem k tomu lapování Al pístů trochu skeptický . Ne že bych to sám zkoušel a ani nevylučuji, že na první pohled se nejspíš i dá dosáhnout hmatatelného výsledku.
Někde jsem ale pochytil, že Al písty se brousí. Ne proto, že by se použitelné přesnosti nedalo dosáhnout i soustružením, ale kvůli vysokému obsahu křemíku ve slitině. Ten se má ve hmotě vyskytovat ve formě rozptýlených krystalů, které se na hranici povrchu při broušení brousí také a jejich části v kovu zůstávají, zatímco při soustružení se vytrhávají. Nejsem až takový metalurg a nedovedu si dobře představit, so se s tímhle detailem děje při lapování.

[MPml]

Já jsem k tomu lapování Al pístů trochu skeptický . Ne že bych to sám zkoušel a ani nevylučuji, že na první pohled se nejspíš i dá dosáhnout hmatatelného výsledku.
Někde jsem ale pochytil, že Al písty se brousí. Ne proto, že by se použitelné přesnosti nedalo dosáhnout i soustružením, ale kvůli vysokému obsahu křemíku ve slitině. Ten se má ve hmotě vyskytovat ve formě rozptýlených krystalů, které se na hranici povrchu při broušení brousí také a jejich části v kovu zůstávají, zatímco při soustružení se vytrhávají. Nejsem až takový metalurg a nedovedu si dobře představit, so se s tímhle detailem děje při lapování.

no, to je triviální - prostě se to volné brusivo naseká do té hliníkové matrice mezi ty křemíkové hnízda (skutečné "krystaly" křemíku tam jsou málokdy - u klasické pístové slitiny) a pak ten píst prostě tu vložku za chodu "sežere" (zmizí v hú kužel).
Ale to je zbytečné řešit - zejména když typický diskutující na internetu obvykle vyrábí výbrusy akorát klávesnicí