StrycAlois píše:...
Byl to jen příklad toho, že pokud je charakteristika něčeho nějaká - třeba i hrbatá, tak není důvod ji jakkoliv vylepšovat.
Proto si myslím, že ani firma APC žádnou charakteristiku jakékoliv vrtule nikterak nevylepšovala.
Proto mi taky připadá nepatřičné snažit se rozsáhle podsouvat myšlenku, že vlastně v zájmu nějakého prospěšného zjednodušení a nějakého modelářského vyššího principu věhlasná a renomovaná firma z hrbaté charakteristiky udělala nehrbatou.
...
Nikdo tady netvrdí to, že by firma APC, či jiná tady podsouvala klamavou charakteristiku. To odtržení proudnic není přece ani tak vlastnost vrtule jako takové, ale spíš prostředí kolem ní, a taky k tomu odtržení dochází za ne příliš jasně definovatelných podmínek a vcelku v dost nestandardním režimu. Vzniká tak kolem vrtule turbulentní oblak, který s normálním prouděním kolem vrtule má asi pramálo společného. Prostě se dějí jiné fyzikální procesy, které jsou podle mne z hlediska letu modelů takřka nezajímavé. Navíc i když k nim dojde, tak zanikají už při malém rozjezdu/hodu, pohybu vpřed. Dokonce mnohé grafy přece ani nezačínají od nulové rychlosti (proč asi?). A ve velkém letectví to asi taky nemá moc význam, protože většina letadel má vrtule se stavitelným stoupáním listů, čili při rozjezdu je vrtule zřejmě dost podčtvercová a za letu se stoupání zvyšuje, ale tam už k tomu efektu nemůže dojít (nebo je to velmi nepravděpodobné). Navíc mnohá letadla mají automatiku nastavení vrtule, tam se to samo nastaví tak, aby byl co nejvyšší tah. Nehledě k tomu, že vrtule jsou větší, listy širší a asi dochází k proudění při mnohem vyšších Re, co možná vznik těchto jevů taky eliminuje.
A zjednodušení?
No jak jsem už přece napsal. Celá aerodynamika a aeromechanika podzvukových rychlostí je jedno velké zjednodušení.
Je to stejné jako Newtonova gravitační teorie, kdy se ve 20. století nakonec ukázalo, že je ve skutečnosti zjednodušenou verzí Einsteinovy Obecné teorie relativity. Pro balistiku to asi nevadí a pro pohyb těles v okolí Země po kruhových drahách s ne příliš velkými rychlostmi a v ne příliš velkém gravitačním poli jsou ty rozdíly taky velmi malé (nikoliv však zanedbatelné). Ale stačí větší excentricita dráhy a blíž ke Slunci s mnohem vyšší gravitací (např. Merkur, komety ...) a už jsou rozdíly značné a do příchodu Einsteina nevysvětlitelné.
I klasický učebnicový Ohmův zákon je zjednodušení, které platí pro vice-méně statické stavy. Ale taky existuje možnost ho počítat s uvažováním všeho možného přes složité diferenciální rovnice v podstatě je to jen velmi zjednodušená verze Maxwelových rovnic. Nicméně pro 99% případů nám spolehlivě slouží i v té prosté podobě.