No právě že ne, při stejném průřezu svazku poleze rychleji nahoru model s vrtulí s menším stoupáním, samozřejmě se vytočí rychleji.
Pokud budu mít vrtule o stejném průměru, ale s rozdílným stoupáním, na tu s větším musím dodat více energie, aby ,,táhla" stejně, jako ta s malým.
Tedy silnější svazek s větším kroutícím momentem. Pokud je guma omezená, vytočí se takový svazek pochopitelně rychleji.
Teoreticky by tedy bylo lepší mít na počátku, kdy je větší moment, mít větší stoupání, v praxi je ovšem důležitější vytáhnout model co nejrychleji co nejvýš a otáčky šetřit až potom. Je to trochu divné, tak trochu proti přírodě, ale je to tak.
S tím ,,variable pitch" to je a není pravda(Sir Humphrey Appleby)
Jak jsem psal, oni to nerozlišují. Skutečně proměnné stoupání by znamenalo, že se překrucuje samotný list-technicky nemožné. Ale ten výraz se používá, tak to tak nechme.
Já tedy na všech svých vrtulích, i pevných na oldtimery, používám proměnné stoupání, tedy u kořene je stoupání malé, postupně se zvyšuje až k 80% průměru, kde je maximální a ke konci se zase zmenšuje. Stejné je to u Andrjuka, jinak se tomu taky říká Larrabee pattern.
Hlavice? Něco jsem rozdal, ještě se podívám a poskládám co zbylo, ale to bude trvat. Potřeboval bych holt doma nebo v práci soustruh.
Ty časáky si prostě necháš poslat, no. Já si už před časem něco nechal poslat v papírové podobě , teď mi to posílají mailem a objednal jsem starší čísla na CD, jenže se nějak zatoulalo.A na jednu publikaci tam mám zálusk, musím přepočítat doláče. Nemaje platební kartu, dal jsem vždy peníze do obálky a poslal, zatím bez problémů.
Akorát Sergio chce, abych mu občas napsal nějaký článeček, s mojí anglinou
