Solo Pro 228P & 228A & Scorpio H30 - Recenze
Napsal: úte 22.01.2013 17:57
Rozhodl jsem se sepsat recenzi po půl roce zkušeností s Nine Eagles Solo Pro 228P/A, potažmo Scorpio H30, neboť se jedná o kopii právě Solo Pro 228A. Vzhledem k tomu, že se jedná o docela atraktivní vrťas za slušnou cenu, tak doufám, že se recenze bude někomu hodit a určitě se neváhejte na cokoliv zeptat.
V první řadě objasním rozdíly ve zmiňovaných verzích:
- Solo Pro 228P = kompletně plastová hlava, vysílačka J4 > 2,4GHz
- Solo Pro 228A = kompletně kovová hlava, vysílačka J5 > 2,4HJz
- Scorpio H30 = na chlup stejná kopie 228A, tedy kovová hlava a totožný vysílač (Scoprio jej nazývá SC5)
Rada hned na začátek pro všechny, kdo nad tímto vrtulníkem přemýšlíte - vykašlete se na verzi P (plastová hlava, horší vysílač). Mám možnost srovnat obě verze a musím říct, že je to neskutečný rozdíl. Podrobněji se rozepíšu v dalších odstavcích. A musím vyvrátit i často omílané faux pas, totiž že se jedná o kopii Walkery CB180D - na první pohled si jsou podobné, ale jsou to zkrátka jiné vrtulníky)
Technické údaje najdete všude možně na internetu, napíšu spíš své osobní poznatky, které již opravdu nejsou zkreslené počátečním „jéééé“ ale píšu to zkrátka tak, jak to je.
Designově se dle mého jedná o podařený vrtulník. Konstrukce je velmi jednoduchá - případné opravy nezamotají hlavu ani začátečníkovi a není potřeba manuál. Náhradní díly jsou všechny dobře dostupné i na českých eshopech a jsou za řekněme průměrné ceny.
Nyní bych rád objasnil, proč je lepší koupit verzi s kovovu rotorovou hlavou. V případě havárií se občas zkrátka něco zlomí, pokřiví apod. To se stává, a kdo tvrdí že ne, lže, a navíc tento vrtulník není nerozbitný jako malinké koaxiály samozřejmě. Vzhledem k tomu, že rotorová hlava sama o sobě je dílo jemné mechaniky, ani já jsem se nevyhnul několika opravám. Plastové výlisky, z nichž je hlava poskládána, mají vyvrtané závity, do nichž šroubujeme šroubečky stále dokola sem a tam. A to je ten problém - závit se po chvilce zcela strhne a šroub ve vysokých otáčkách vyletí a problém je na světě. Použití lepidla je v plastové verzi také hloupost, protože při potřebě šroub povolit pro případnou opravu se závit strhne okamžitě.
U kovové verze toto nehrozí, ale pro jistotu doporučuji zakoupit lepidlo na namáhané spoje a miniaturní kapičku vždy před zamontováním šroubu kápnout do závitu. Dají se pořídit pružná lepidla, která vydrží velký tlak, ale přesto jdou v případě potřeby povolit bez poškození spojovaného materiálu. Zpozoroval jsem i tvrdší a mnohem lepší letové vlastnosti, vrtulník lépe reaguje. A na závěr tohoto odstavce musím říct, že nejsem zastánce myšlenky, že plast je lepší, protože pruží a případně praskne jen jedna část a nevezme s sebou všechno. Tohle má docela smysl u RC aut, ale ne u tak vysoce namáhané a choulostivé části, jakou je rotorová hlava vrtulníku, kde je právě to pružení naprostým nesmyslem - od toho jsou tam jiné části. Ten kov mi po pádu nikdy nepraskl.
Let samotný je na takový vrtulník poměrně živý. Po tréningu, kdy vrťas zatlačíte na své maximum, dokáže předvést poměrně efektní let se značným klopením do všech směrů, rychlé otočky, klopené osmičky, konstantní zatáčky na levou i pravou stranu, atd. A dokáže letět dost rychle. Při začátcích s tímto vrtulníkem až nepříjemně rychle, takže doporučuji nehrát si na frajera a pěkně si na ovladači nastavit poloviční výchylky servo motorků
.
Stejnosměré motůrky dodají vrtulníku poměrně značnou dávku výkonu a kupodivu jsem za ten půl rok ještě žádný neměnil. Měnil jsem jedno servo.
Tento vrtulník rozhodně není nerozbitný. Největší slabinou je vahadlo, které se při haváriích rádo ohýbá (při troše cviku lze narovnat a ještě s ním chvíli létat), dále vertikální stabilizátor (to je ta svislá platová část na konci ocasu), která mi několikrát praskla při trvdém přistání na asfaltu), několikrát se mi odpojila páka cykliky (vyřešeno použitím kovové hlavy rotoru a kápnutím lepidla, které jsem popisoval výše - od té doby bez problémů), jednou mi praskla kabina kvůli tomu, že do ní narazilo vahadlo. To se mi stalo v počátcích s touto heli, kdy jsem byl netrpělivý a chtěl rovnou létat „jako drak“, aniž bych měl vrtulník tak říkajíc v ruce a nepočítal jsem s náhlým silnějším poryvem větru, který vrťas rozhoupal, já zazmatkoval, páčkoval jako blázen a problém byl na světě.
Na druhou stranu musím vyvrátit některé mýty, které jsem četl na adresu jak Solo Pro 228P/A tak Scoprio H30 a byly samozřejmě pouze teoretické, jak to tak na českých fórech bohužel občas bývá. Převod přes hřídel na zadní vrtulku přes ozubená kola se mi nikdy neporouchal a nikdy se mi nestrhl jediný závit. Stejně tak se nikdy neohla trubka ocasu, ani se nezkoutila či jinak nepoškodila samotná hřídel, nikdy nepraskly rotorové listy, ani ocasní vrtulka... A přitom těch pádů co vrtulník zažil... Zadní část je slabinou na první pohled, ale z mých zkušeností vyplývá, že určitě ne v praxi (nepočítám-li plastovou svislou plochu, která není podstatná).
Přiložená dvoučlánková LiPo vydrží udávaných 10 minut letu s přehledem, dodávaným setovým nabíječem s balancerem se nabíjí 35 minut, což není na seťák zas tak špatné, ale určitě doporučuji v průběhu času dokoupit lepší nabíječku hlavně kvůli znalosti aktuálního napětí pro případné skladování. Mám 4 originální baterie, které jsem kupoval hned ze začátku a ještě jsou ok.
Ovládání levnějším ovladačem J4 je takové „gumové“ (nevím, jak jinak to nazvat). Ovladač nemá zcela jasně čitelné středy a je poměrně malý do mužské ruky. Nastavíte na něm pouze trimy. Výhoda je, že mu stačí pouze 4x AA baterie.
Ovládání J5 (nebo SC5, jak jej nazývá Scorpio) je o poznání příjemnější. Ač se samozřejmě stále jedná o seťák, poměrně mě překvapil jasným chodem páček, je příjemně velký, má větší a podsvícený displej a především lze poměrně hodně nastavovat a programovat (i pro letadla). Nápajen je pomocí 8x AA a nebo 8 článkové NiMH, kterou lze dokoupit.
Havárií má za sebou vrtulník nemálo (většina z nich na začátku) a byly vždy způsobené mou absolutní blbostí, neurvalostí a nedočkavostí a nebo silným větrem, na který je vrtulník zkrátka moc malý a lehký. Při pokusu o boj s větrem a vychýlení serva na své maximum se vrťas nepříjemně rozhoupe, vrazí si vahadlo do kabiny a budete rádi, když jakž takž spadnete na lyžiny a ne rovnou na čumák.
Musím s klidným srdcem říct, že jsem s ním docela spokojený. Léta výborně. Případným zájemcům pouze doporučuji, aby si koupili to lepidlo na šroubky a závity, koupili verzi s kovovu hlavou a lepší vysílačkou, nakoupili pár těch plastových blbostí na konci ocasu do zásoby, jedno vahadlo pro případ, že jej už zkrátka nenarovnáte a hlavně spoustu náhradních baterek.
Vrtulník nedoporučuji začátečníkům (edit: úplným začátečníkům
)pro svou živost a nedoporučuji s ním létat za větru. Při klidných letních dnech ale poskytne perfektní polétání trošku zkušenějším pilotům. Letové vlastnosti jsou na takovou mršku úctyhodné.
V první řadě objasním rozdíly ve zmiňovaných verzích:
- Solo Pro 228P = kompletně plastová hlava, vysílačka J4 > 2,4GHz
- Solo Pro 228A = kompletně kovová hlava, vysílačka J5 > 2,4HJz
- Scorpio H30 = na chlup stejná kopie 228A, tedy kovová hlava a totožný vysílač (Scoprio jej nazývá SC5)
Rada hned na začátek pro všechny, kdo nad tímto vrtulníkem přemýšlíte - vykašlete se na verzi P (plastová hlava, horší vysílač). Mám možnost srovnat obě verze a musím říct, že je to neskutečný rozdíl. Podrobněji se rozepíšu v dalších odstavcích. A musím vyvrátit i často omílané faux pas, totiž že se jedná o kopii Walkery CB180D - na první pohled si jsou podobné, ale jsou to zkrátka jiné vrtulníky)
Technické údaje najdete všude možně na internetu, napíšu spíš své osobní poznatky, které již opravdu nejsou zkreslené počátečním „jéééé“ ale píšu to zkrátka tak, jak to je.
Designově se dle mého jedná o podařený vrtulník. Konstrukce je velmi jednoduchá - případné opravy nezamotají hlavu ani začátečníkovi a není potřeba manuál. Náhradní díly jsou všechny dobře dostupné i na českých eshopech a jsou za řekněme průměrné ceny.
Nyní bych rád objasnil, proč je lepší koupit verzi s kovovu rotorovou hlavou. V případě havárií se občas zkrátka něco zlomí, pokřiví apod. To se stává, a kdo tvrdí že ne, lže, a navíc tento vrtulník není nerozbitný jako malinké koaxiály samozřejmě. Vzhledem k tomu, že rotorová hlava sama o sobě je dílo jemné mechaniky, ani já jsem se nevyhnul několika opravám. Plastové výlisky, z nichž je hlava poskládána, mají vyvrtané závity, do nichž šroubujeme šroubečky stále dokola sem a tam. A to je ten problém - závit se po chvilce zcela strhne a šroub ve vysokých otáčkách vyletí a problém je na světě. Použití lepidla je v plastové verzi také hloupost, protože při potřebě šroub povolit pro případnou opravu se závit strhne okamžitě.
U kovové verze toto nehrozí, ale pro jistotu doporučuji zakoupit lepidlo na namáhané spoje a miniaturní kapičku vždy před zamontováním šroubu kápnout do závitu. Dají se pořídit pružná lepidla, která vydrží velký tlak, ale přesto jdou v případě potřeby povolit bez poškození spojovaného materiálu. Zpozoroval jsem i tvrdší a mnohem lepší letové vlastnosti, vrtulník lépe reaguje. A na závěr tohoto odstavce musím říct, že nejsem zastánce myšlenky, že plast je lepší, protože pruží a případně praskne jen jedna část a nevezme s sebou všechno. Tohle má docela smysl u RC aut, ale ne u tak vysoce namáhané a choulostivé části, jakou je rotorová hlava vrtulníku, kde je právě to pružení naprostým nesmyslem - od toho jsou tam jiné části. Ten kov mi po pádu nikdy nepraskl.
Let samotný je na takový vrtulník poměrně živý. Po tréningu, kdy vrťas zatlačíte na své maximum, dokáže předvést poměrně efektní let se značným klopením do všech směrů, rychlé otočky, klopené osmičky, konstantní zatáčky na levou i pravou stranu, atd. A dokáže letět dost rychle. Při začátcích s tímto vrtulníkem až nepříjemně rychle, takže doporučuji nehrát si na frajera a pěkně si na ovladači nastavit poloviční výchylky servo motorků
.Stejnosměré motůrky dodají vrtulníku poměrně značnou dávku výkonu a kupodivu jsem za ten půl rok ještě žádný neměnil. Měnil jsem jedno servo.
Tento vrtulník rozhodně není nerozbitný. Největší slabinou je vahadlo, které se při haváriích rádo ohýbá (při troše cviku lze narovnat a ještě s ním chvíli létat), dále vertikální stabilizátor (to je ta svislá platová část na konci ocasu), která mi několikrát praskla při trvdém přistání na asfaltu), několikrát se mi odpojila páka cykliky (vyřešeno použitím kovové hlavy rotoru a kápnutím lepidla, které jsem popisoval výše - od té doby bez problémů), jednou mi praskla kabina kvůli tomu, že do ní narazilo vahadlo. To se mi stalo v počátcích s touto heli, kdy jsem byl netrpělivý a chtěl rovnou létat „jako drak“, aniž bych měl vrtulník tak říkajíc v ruce a nepočítal jsem s náhlým silnějším poryvem větru, který vrťas rozhoupal, já zazmatkoval, páčkoval jako blázen a problém byl na světě.
Na druhou stranu musím vyvrátit některé mýty, které jsem četl na adresu jak Solo Pro 228P/A tak Scoprio H30 a byly samozřejmě pouze teoretické, jak to tak na českých fórech bohužel občas bývá. Převod přes hřídel na zadní vrtulku přes ozubená kola se mi nikdy neporouchal a nikdy se mi nestrhl jediný závit. Stejně tak se nikdy neohla trubka ocasu, ani se nezkoutila či jinak nepoškodila samotná hřídel, nikdy nepraskly rotorové listy, ani ocasní vrtulka... A přitom těch pádů co vrtulník zažil... Zadní část je slabinou na první pohled, ale z mých zkušeností vyplývá, že určitě ne v praxi (nepočítám-li plastovou svislou plochu, která není podstatná).
Přiložená dvoučlánková LiPo vydrží udávaných 10 minut letu s přehledem, dodávaným setovým nabíječem s balancerem se nabíjí 35 minut, což není na seťák zas tak špatné, ale určitě doporučuji v průběhu času dokoupit lepší nabíječku hlavně kvůli znalosti aktuálního napětí pro případné skladování. Mám 4 originální baterie, které jsem kupoval hned ze začátku a ještě jsou ok.
Ovládání levnějším ovladačem J4 je takové „gumové“ (nevím, jak jinak to nazvat). Ovladač nemá zcela jasně čitelné středy a je poměrně malý do mužské ruky. Nastavíte na něm pouze trimy. Výhoda je, že mu stačí pouze 4x AA baterie.
Ovládání J5 (nebo SC5, jak jej nazývá Scorpio) je o poznání příjemnější. Ač se samozřejmě stále jedná o seťák, poměrně mě překvapil jasným chodem páček, je příjemně velký, má větší a podsvícený displej a především lze poměrně hodně nastavovat a programovat (i pro letadla). Nápajen je pomocí 8x AA a nebo 8 článkové NiMH, kterou lze dokoupit.
Havárií má za sebou vrtulník nemálo (většina z nich na začátku) a byly vždy způsobené mou absolutní blbostí, neurvalostí a nedočkavostí a nebo silným větrem, na který je vrtulník zkrátka moc malý a lehký. Při pokusu o boj s větrem a vychýlení serva na své maximum se vrťas nepříjemně rozhoupe, vrazí si vahadlo do kabiny a budete rádi, když jakž takž spadnete na lyžiny a ne rovnou na čumák.
Musím s klidným srdcem říct, že jsem s ním docela spokojený. Léta výborně. Případným zájemcům pouze doporučuji, aby si koupili to lepidlo na šroubky a závity, koupili verzi s kovovu hlavou a lepší vysílačkou, nakoupili pár těch plastových blbostí na konci ocasu do zásoby, jedno vahadlo pro případ, že jej už zkrátka nenarovnáte a hlavně spoustu náhradních baterek.
Vrtulník nedoporučuji začátečníkům (edit: úplným začátečníkům
)pro svou živost a nedoporučuji s ním létat za větru. Při klidných letních dnech ale poskytne perfektní polétání trošku zkušenějším pilotům. Letové vlastnosti jsou na takovou mršku úctyhodné.
