RCMANIA.cz

Celý den jsem se v práci těšil, jak si na večer zalítám. Naskládal jsem si letadlo do krosny naložil baterie a vyrazil v 18:45 z Bohdalic pěšky se svým psem směr obec Manerov na místo pod Holím kopcem zvané U Lipky. Na místo jsem dorazil kolem 19:15h. Oblaka byla zatažená teplota kolem 22 stupňů. Foukal mírný severovýchodní vítr. Měl jsem v plánu vzlétnout do co nejvyšší výšky a bezmotorově létat co nejdelší dobu, až do setmění. Seskládal jsem Gamu nastavil stopky a vzlétl. Po 4:32 min. letu proti větru jsem vystoupal do výšky kdy letadlo bylo viditelné jen tak tak. (nemám žádný výškoměr, ale odhaduji cca 700-800m) Stáhl jsem motor a usadil se lavičku. Po sléze jsem zjistil, že to byla chyba. Během té krátké chvilky kdy jsem se posazoval jsem na chvíli stratil pojem o tom v jaké je letadlo poloze. Následoval střemhlavý let a výkrut při kterém se zřejmě uvolnila baterie zajištěná gumičkou, která zřejmě otevřela kryt kabiny který byl také zajištěný gumičkou. V tu chvíli jsem ještě něvěděl že je letadlo neovladatelné. Cca po 10 vteřinách bylo jasné, že letadlo nemám ve své moci. Za dalších 10 vteřin jsem uslyše,l jak baterie sviští vzduchem a dopadá 10 m ode mne. Odložil jsem vysílač zaběhl pro ni a sledoval letadlo jak nevyváženě poletuje. Jelikož foukal vítr začal letadlo unášet svým směrem. Neváhal jsem a utíkal za ním. Pod Lipkou je celkem dos velká propadlina kterou jsem seběhl a následně vyběhl následující kopec. Za tu dobu letadlo uletělo velkou vzdálenost. Po vyběhnutí kopce, který se nacházel vedle Manerova mi nezbývalo nic jiného než sledovat, jak letadlo mizí za horizontem a vzdáleným remízkem. Zapamatoval jsem směr kde letadlo zmizelo za stromy a vyhledal orientační bod. Zavolal mému kamarádovi Víťovi, zda by pro mě nezajel a nezavez by mě tím směrem. Bylo štěstí, že měl Víťa čas a během 10 minut dorazilz. Víťa mě zavezl k polní cestě kde jsem se vydal do rozsáhlého pole s 20 centimetrovým obilím a začal hledat. Bylo obrovské štěstí, když po 10 minutách hledání byla spatřena výškovka. Počítal jsem s tím, že bude letadlo na kusy! Bylo štěstí, ale jediné co se stalo: byl mírně naprasklý vrch čumáku. Vložil jsem baterii a vyzkoušel funkčnost, po sleze i znovu vzlétl. Prostě Happy End

No jo a přitom si mohl investovat pár centů do samolepícího suchého zipu z HC. Aspoň ses poučil že gumičky jsou fuj .Ale nějaké to vzrušení k té modelařině patří

Jak říkáš. Bylo to dos napínavý. Už mám v plánu jak to vychytám. Mám doma suchý zip, tak ho přilepím vteřinovým lepidlem. Na Omeze to tak mám.

Jéje, Manerov. Tam jsem za války vozil do nějakého lomu často popravčí četu. Možná se mi to ale plete,to už je let

Manerov u Vyškova. Býval tam lom písku.

Myslím že už tak vysoko létat nebudeš.

Nevím:-) Ty výšky mě lákají. Jenže Gama má rozpětí 210cm což je na takové výšky málo.

Mám 2 m model s výškomerom v telemetrii,pri 400 m už je problém rozpoznať siluetu modelu.Ja som si tiež niekedy myslel
že aké veľké výšky lietam kým som nemal výškomer,moje odhady boli dvojnásobné.
Ale treba uznať to veľké šťastie že si ten neriadený model dokázal tak rýchlo nájsť.Baterka Ti padla rovno k nohám...
Tak nech Ťa modelárske šťastie neopúšťa !

Zřejmě to s tou výškou bude tak. Jaký máš s tou dvoumetrovkou nejvyšší bod letu, kdy je letadlo ještě bez problémů řiditelné?

Ja lietam do 250m vtedy je to rozpoznateľné pre mňa,reálne som skušobne vystúpal cca 400 m ale to už som mal problém s orientáciou.
Navyše je pre mňa zábavnejšie lietať nižšie,kedže nemám termický vetroň (skôr rýchleší ,,warmliner,,) a sledovať dlhé minúty bodku na oblohe ma nebaví
Navrhujem niekedy si viditeľnosť modelu na vzdialenost overiť na zemi.Pošli niekoho s modelom 500 m od seba a uvidíš ako to bude viditeľné.
Najlepšie ak bude dotyčný s modelom voči horizontu to znm.niekde na kopci aby sa silueta rysovala na oblohu.
To sme už ale trochu mimo tému.

Díky za radu. Zkusím to, abych měl představu o tom, jak lítám vysoko a jak je v té výšce letadlo viditelné.

A nebo si od někoho půjč na chvíli výškoměr. Možná budeš překvapen, jak blbě (ne)jde vidět dvoumetrovka v 500 metrech (prakticky je to malinkatý křížek, a mrknutí oběma očima najednou je celkem vražedná odvaha).... Při těchhle výškách už obvykle se soutěžními větroni téhle velikosti fofrem vyklesáváme (vyjma pár šílenců, co jsou vlastně poslepu schopni atakovat hranici 600m), protože už nemáš ponětí o tom, co tam to letadlo nahoře dělá... Takže nějaké "pozorování nevyváženého poletování" je reálné u dvoumetru max. tak ve 300-400 metrech.... Ale hlavně že to dobře dopadlo. Možná časem přijdeš na to, že lítat někde ve stratosféře není to pravé ořechové (pokud na to nemáš letadlo patřičné velikosti).... mnohem větší umění je udržet se delší dobu třeba v rozmezí 150 až 300 metrů - padat dolů z půl kilometru umí každej, ale nastoupat tam bez pomoci motoru - to je ta pravá výzva

To je výzva. Doufám, že se časem naučím pořádně létat termiku. Začal jsem lítat minulý rok v červnu a díky mému kamarádovi Bohdanovi se naučil ovládat letadlo někdy v říjnu měli jsme málo času i přesto se Bohdan snažil najít chvilku na to aby mě zasvětil do základů létání. (tím to mu děkuji) V zimě jsem létal, ale nebyla velká příležitost učit se v termice. Snad se letos bude trošku dařit.