O začátečnících, hračkách a berličkách...
Napsal: sob 04.01.2014 3:01
Jsem začátečník. Naprostý a možná věčný, protože mi nějak není dáno, a to spojení oka a prstíků mi nějak né a né naskakovat. Sice vím, jak bych měl s páčkama kvedlat, ale stejně to každou chvíli udělám naopak. Můj simulátor by mohl vyprávět... Když se srovnávám s lidma ze svého okolí, snad každý se to učí snadněji.
A to mám několik pilotních průkazů. Prostě se mi nějak nevyvinul nerv spojující oko a prsty a funguje mi jen ten, který spojuje zadnici s kniplem. Někdo to tady trefně popsal jako schopnost vylézt z letadla/vrtulníku a zůstat na zemi.
Přesto ale ta touha řídít model zůstává, dere se na povrch a s ní se objevují spousty otázek, které se zde objevují s železnou pravidelností. Mnozí už na ně nereagují, ale ti trpělivější na ně stále dokola odpovídají. Díky. Proč se ale pořád opakují? ....Jaký vrtulník je vhodný pro začátek?....
Není to asi jen v tom, že by tazatelé byli líní číst. Já už týden skoro nic jiného nedělám, pročítám tady celý rozsáhlý archiv ale jasno stále nemám. Informací je tu dost, opravdu mnoho, ale začátečník jako laik si je nedokáže utřídit a vytěžit, protože ještě není schopen posoudit co je podstatné, co podružné, co je informace s cenou zlata a co jen něčí osobní názor.
Navíc vývoj jde rychle dopředu, a dva roky stará doporučení třeba už nemusí platit...
Správná otázka pro začátek je: Co si od toho slibuješ? Kam chceš dojít? Kolik chceš/můžeš ročně investovat? Bohužel ani tyto odpovědi úplný začátečník mnohdy nezná, protože nejdřív potřebuje znát odpověď na otázky jiné: Budu vůbec schopen to řídit? Co když za půl roku zjistím že mi to vůbec nejde? Nešlo by to nejdřív vyzkoušet s menší investicí nějak "nanečisto"?
A tady obvykle přichází rada: Chceš si hrát, kup si hračku, chceš řídit vrtulník, kup si pořádný 3D šestikanál. Musíš nejdřív vědět co chceš.
Podle mého to dělení nemůže být tak úplně černobílé. Nedají se všichni rozdělit jen na hračkáře a akrobaty. Já například nemám žádné ambice pokud jde o akrobacii, ale rád bych si polétal. S něčím, co může létat venku. Myslím, že to není nic divného. Znám spoustu reálných pilotů letadel, a jen několik z nich si udělalo akrobatický výcvik, a jen dva z nich tu akrobacii skutečně létají. Ale ti ostatní nemilujou létání o nic míň a nejsou o nic míň piloti. Jen je pro ně třeba největší relax zalítat si s nějakým starým větroněm kolem komína.
Někdo tady zmínil, že ostatní modeláři mají vrtulníkáře za namachrovaný frajírky. Nemyslím si že by to bylo tak zlé, ale to kastování na ty co opravdu řídí vrtulník a ty co lítají kolem žárovky se může těch žárovkářú úplně zbytečně dotknout. Prostě každý lítáme něco jiného. Není nutné to stavět tak že já lítám tohle, a ty JEN tamto.
A jak je to s těma berličkama?
Já jsem právě ten případ, který by chtěl něco jednoduššího, s čím se dá venku polítat, něco pro začátek tak dobře stabilizovaného, abych to musel k pohybu nutit, a né aby se mi to rozbíhalo samo kdy si to vzpomene. Elektronika je dnes mnohem dál než před pár lety, a zvládne ledacos. Podívejte se na různé qad a octokoptéry, které ještě před pár lety nemohly existovat, protože nebyl k dispozici dostatečný výpočetní výkon s tak malou hmotností.
Pokud tady ale příjde řeč na chytré stabilizační systémy, pak ti, kteří si prošli řízení od píky zvedají prst a varují: Je to jen berlička, která tě nenaučí řídit vrtulník, až jednou vezmeš do ruky opravdový stroj, budeš se muset všechno učit znovu... A trošku je tam vzadu slyšet: My jsme si to museli pěkně vydřít od píky a nosit to občas domů v igelitce, a vy byste hned chtěli viset!
Ano, chtěl bych. A nebude to tím, že bych byl mladá nedočkavá generace. Je mi přes padesát.
Vidím v tom ale šanci a snad trochu snadnější cestu k tomu rekreačnímu polétání, šanci se víc soustředit třeba na to páčkování, které se mi v polohách bokem a čelem pořád ještě plete, a učit se s menším stresem, s menším strachem že někomu okolo sebe ublížím jen proto že mi to někam oddriftovalo dřív, než se mi podařilo s tím něco udělat.
Ano, s těmi berličkami se nejspíš nikdy nenaučím řídit opravdový vrtulník a lítat inverzi, nožák, tic-toc a kdoví co ještě. Ale... chci se to naučit? V této chvíli si myslím že ne. A pokud během dvou, tří let změním názor, pak sice budu muset začít od píky, ale už ne tak úplně. Už budu totiž umět mnohem líp vnímat vrtulník, jeho polohu v prostoru, a nejspíš už budu mít daleko menší zmatek v těch páčkách.
Tož tak.
P.S.
A kdo to přečetl celé, vyhrává šest nádechú zdarma.
P.P.S.
Tento příspěvek není reakcí na žádnou konkrétní diskusi, která zde proběhla. Pokud jsem si něčí citaci "vypůjčil" stalo se tak proto abych co nejlépe vyjádřil svoje myšlenky a pocity, ne proto abych s citovanými názory polemizoval.
A to mám několik pilotních průkazů. Prostě se mi nějak nevyvinul nerv spojující oko a prsty a funguje mi jen ten, který spojuje zadnici s kniplem. Někdo to tady trefně popsal jako schopnost vylézt z letadla/vrtulníku a zůstat na zemi.
Přesto ale ta touha řídít model zůstává, dere se na povrch a s ní se objevují spousty otázek, které se zde objevují s železnou pravidelností. Mnozí už na ně nereagují, ale ti trpělivější na ně stále dokola odpovídají. Díky. Proč se ale pořád opakují? ....Jaký vrtulník je vhodný pro začátek?....
Není to asi jen v tom, že by tazatelé byli líní číst. Já už týden skoro nic jiného nedělám, pročítám tady celý rozsáhlý archiv ale jasno stále nemám. Informací je tu dost, opravdu mnoho, ale začátečník jako laik si je nedokáže utřídit a vytěžit, protože ještě není schopen posoudit co je podstatné, co podružné, co je informace s cenou zlata a co jen něčí osobní názor.
Navíc vývoj jde rychle dopředu, a dva roky stará doporučení třeba už nemusí platit...
Správná otázka pro začátek je: Co si od toho slibuješ? Kam chceš dojít? Kolik chceš/můžeš ročně investovat? Bohužel ani tyto odpovědi úplný začátečník mnohdy nezná, protože nejdřív potřebuje znát odpověď na otázky jiné: Budu vůbec schopen to řídit? Co když za půl roku zjistím že mi to vůbec nejde? Nešlo by to nejdřív vyzkoušet s menší investicí nějak "nanečisto"?
A tady obvykle přichází rada: Chceš si hrát, kup si hračku, chceš řídit vrtulník, kup si pořádný 3D šestikanál. Musíš nejdřív vědět co chceš.
Podle mého to dělení nemůže být tak úplně černobílé. Nedají se všichni rozdělit jen na hračkáře a akrobaty. Já například nemám žádné ambice pokud jde o akrobacii, ale rád bych si polétal. S něčím, co může létat venku. Myslím, že to není nic divného. Znám spoustu reálných pilotů letadel, a jen několik z nich si udělalo akrobatický výcvik, a jen dva z nich tu akrobacii skutečně létají. Ale ti ostatní nemilujou létání o nic míň a nejsou o nic míň piloti. Jen je pro ně třeba největší relax zalítat si s nějakým starým větroněm kolem komína.
Někdo tady zmínil, že ostatní modeláři mají vrtulníkáře za namachrovaný frajírky. Nemyslím si že by to bylo tak zlé, ale to kastování na ty co opravdu řídí vrtulník a ty co lítají kolem žárovky se může těch žárovkářú úplně zbytečně dotknout. Prostě každý lítáme něco jiného. Není nutné to stavět tak že já lítám tohle, a ty JEN tamto.
A jak je to s těma berličkama?
Já jsem právě ten případ, který by chtěl něco jednoduššího, s čím se dá venku polítat, něco pro začátek tak dobře stabilizovaného, abych to musel k pohybu nutit, a né aby se mi to rozbíhalo samo kdy si to vzpomene. Elektronika je dnes mnohem dál než před pár lety, a zvládne ledacos. Podívejte se na různé qad a octokoptéry, které ještě před pár lety nemohly existovat, protože nebyl k dispozici dostatečný výpočetní výkon s tak malou hmotností.
Pokud tady ale příjde řeč na chytré stabilizační systémy, pak ti, kteří si prošli řízení od píky zvedají prst a varují: Je to jen berlička, která tě nenaučí řídit vrtulník, až jednou vezmeš do ruky opravdový stroj, budeš se muset všechno učit znovu... A trošku je tam vzadu slyšet: My jsme si to museli pěkně vydřít od píky a nosit to občas domů v igelitce, a vy byste hned chtěli viset!
Ano, chtěl bych. A nebude to tím, že bych byl mladá nedočkavá generace. Je mi přes padesát.
Vidím v tom ale šanci a snad trochu snadnější cestu k tomu rekreačnímu polétání, šanci se víc soustředit třeba na to páčkování, které se mi v polohách bokem a čelem pořád ještě plete, a učit se s menším stresem, s menším strachem že někomu okolo sebe ublížím jen proto že mi to někam oddriftovalo dřív, než se mi podařilo s tím něco udělat.
Ano, s těmi berličkami se nejspíš nikdy nenaučím řídit opravdový vrtulník a lítat inverzi, nožák, tic-toc a kdoví co ještě. Ale... chci se to naučit? V této chvíli si myslím že ne. A pokud během dvou, tří let změním názor, pak sice budu muset začít od píky, ale už ne tak úplně. Už budu totiž umět mnohem líp vnímat vrtulník, jeho polohu v prostoru, a nejspíš už budu mít daleko menší zmatek v těch páčkách.
Tož tak.
P.S.
A kdo to přečetl celé, vyhrává šest nádechú zdarma.
P.P.S.
Tento příspěvek není reakcí na žádnou konkrétní diskusi, která zde proběhla. Pokud jsem si něčí citaci "vypůjčil" stalo se tak proto abych co nejlépe vyjádřil svoje myšlenky a pocity, ne proto abych s citovanými názory polemizoval.