BUBI píše: No ale zasa uvidíš kus sveta.
to jo, s ČT2 nebo Primou ZOOM, to já cestuju rád a často
Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Pravidla fóra
Pokud bude tlachání ve Smetišti zcela mimo téma modelářství, případně ohrožující pověst modelářství, bude příspěvek/téma odstraněno.
Životnost vláken bude 31dní. Pokud se neobjeví nový příspěvek tak bude vlákno likvidováno.
Pokud bude tlachání ve Smetišti zcela mimo téma modelářství, případně ohrožující pověst modelářství, bude příspěvek/téma odstraněno.
Životnost vláken bude 31dní. Pokud se neobjeví nový příspěvek tak bude vlákno likvidováno.
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
to jo, s ČT2 nebo Primou ZOOM, to já cestuju rád a často
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl osmý
Tak už osmej den, chvilku pauza na malý pivko a cígo,tak jdu zase psát svuj deníček.
Hniezdne před Lubovnou, z Vyšných Ružbachu už jen vzpomínky, ale popořadě.
Ráno instantní čaj , disco sušenky a tradá konečně na Ružbachy , exkurz kamenolomného sypozia, pár fotek a hurá na koupačku do termálního jezírka, v sedmdesátym pátym jsem se tam jako prcek čvachtal, v osmdesátym třetim na školním výletě tam byl už přísný zákaz koupání, tak jsem zvědavý, jak to bude v roce dvatisícejedna.
olezlá cedule zákaz kupania, tak se jdu do té minerálky o teplotě přez 30 stupnu vykoupat,chutná to jako lektvar z kedlubny ale jinak dobrý, ten zákaz kupania asi není uplně aktuální, evidentně si z něj tady nikdo nic nedělá a vesele se tu se mnou čvachtaj i místní.Takže jezírko mám už taky odškrtlý, tak ted to uplně nejduležitější z Ružbachu,vesnickej potok se pstruhy, kde jsem jako kluk visel imrvére na plotě, cpal do sebe karamely a ty papírky od těch karamel házel zkrz plot do toho potoka co protékal pozemkem rodinného domku a bavil se tím, jak po tom jeden pstruh vystartujel, nasaje do tlamy, ochutná, vyplivne a okamžitě po tom skočil další pstruh a tak pořád dokola, dokud ten papírek nepadne na dno a nepřestane se pohybovat, pak jsem musel hodit další.
Jenže to už je tak dávno, že si jen pamatuju tu uličku, ten plot, ten potok a ty pstruhy, ale vím prd kde to mám tady hledat.
ptám se tedy místních, popisuji co hledám , vědí co hledám, ale má to trošku háček--von to tam koupil celý i s tou cestou, tak zkus zabušit, treba ta pustí.
A pustili, teda panmáma, prej to nešlo jinak, lidi jim ty pstruhy masakrovali, tak když umřela sousedka od naproti, tak to odkoupili celý i s tou cestou a celý ohradili.Kejvám, jako že chápu, ale stejně je mi divný, že vám prodali i tu cestu a co vubec dělá váš manžel?--předsedu národního výboru, aha, tak ted už to i s tou cestou chápu.
Tak jdeme teda kouknout na ty pstruhy a když to vidím, je mě líto, že nemám v kapse zase karamely, todle hned tak nikdo na svém dvorku opravdu nemá, v jedné nádrži lipani, v druhé pstruzi a další chovné nádrže, lepší zpusob, jak uchovat čerstvou rybu snad ani nemuže existovat, no určitě je okolo toho ale hodně práce, to už má od toho potoka, jak ho pamatuji opravdu hodně daleko, dnes je to rybí farma.
poděkoval jsem a mazal chut na pstruha na másle zahnat paštikou z mletých kuřecích zobáku a bielym chliebem do lázenského altánu a u toho ládování jsem poklábosil s hospitalizovaným poinfarktákem.
Na záchodě v jedný zapadlý putice si přepírám na hajzlíku věci, dávám pivko a pojedu zase o kus dál, tak zatím čus.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... G_1987.jpg
Tak už osmej den, chvilku pauza na malý pivko a cígo,tak jdu zase psát svuj deníček.
Hniezdne před Lubovnou, z Vyšných Ružbachu už jen vzpomínky, ale popořadě.
Ráno instantní čaj , disco sušenky a tradá konečně na Ružbachy , exkurz kamenolomného sypozia, pár fotek a hurá na koupačku do termálního jezírka, v sedmdesátym pátym jsem se tam jako prcek čvachtal, v osmdesátym třetim na školním výletě tam byl už přísný zákaz koupání, tak jsem zvědavý, jak to bude v roce dvatisícejedna.
olezlá cedule zákaz kupania, tak se jdu do té minerálky o teplotě přez 30 stupnu vykoupat,chutná to jako lektvar z kedlubny ale jinak dobrý, ten zákaz kupania asi není uplně aktuální, evidentně si z něj tady nikdo nic nedělá a vesele se tu se mnou čvachtaj i místní.Takže jezírko mám už taky odškrtlý, tak ted to uplně nejduležitější z Ružbachu,vesnickej potok se pstruhy, kde jsem jako kluk visel imrvére na plotě, cpal do sebe karamely a ty papírky od těch karamel házel zkrz plot do toho potoka co protékal pozemkem rodinného domku a bavil se tím, jak po tom jeden pstruh vystartujel, nasaje do tlamy, ochutná, vyplivne a okamžitě po tom skočil další pstruh a tak pořád dokola, dokud ten papírek nepadne na dno a nepřestane se pohybovat, pak jsem musel hodit další.
Jenže to už je tak dávno, že si jen pamatuju tu uličku, ten plot, ten potok a ty pstruhy, ale vím prd kde to mám tady hledat.
ptám se tedy místních, popisuji co hledám , vědí co hledám, ale má to trošku háček--von to tam koupil celý i s tou cestou, tak zkus zabušit, treba ta pustí.
A pustili, teda panmáma, prej to nešlo jinak, lidi jim ty pstruhy masakrovali, tak když umřela sousedka od naproti, tak to odkoupili celý i s tou cestou a celý ohradili.Kejvám, jako že chápu, ale stejně je mi divný, že vám prodali i tu cestu a co vubec dělá váš manžel?--předsedu národního výboru, aha, tak ted už to i s tou cestou chápu.
Tak jdeme teda kouknout na ty pstruhy a když to vidím, je mě líto, že nemám v kapse zase karamely, todle hned tak nikdo na svém dvorku opravdu nemá, v jedné nádrži lipani, v druhé pstruzi a další chovné nádrže, lepší zpusob, jak uchovat čerstvou rybu snad ani nemuže existovat, no určitě je okolo toho ale hodně práce, to už má od toho potoka, jak ho pamatuji opravdu hodně daleko, dnes je to rybí farma.
poděkoval jsem a mazal chut na pstruha na másle zahnat paštikou z mletých kuřecích zobáku a bielym chliebem do lázenského altánu a u toho ládování jsem poklábosil s hospitalizovaným poinfarktákem.
Na záchodě v jedný zapadlý putice si přepírám na hajzlíku věci, dávám pivko a pojedu zase o kus dál, tak zatím čus.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... G_1987.jpg
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl osmý a kousek
U těch Ružbachu já udělám takovou mezivsuvku, jak už jsem se zmínil, mamina tam byla v lázních právě v léčebně duševně nemocných, no a jak se tam tak povalovala a užívala si lázenského života, domluvila nám tam mimo jiných soukromých aktivit u místních právě tu letní dovolenou v jejich nově postaveném rodinném domku na pozemku, kde už měli nějaký stoletý statek.
No sice to byl rok nějakých 70 něco, ale stejně mě i jako dítě překvapilo, že ve velikém rodinném domku nemají vubec toaletu a na záchod se musí chodit na dvur na ohromné hnojiště uprostřed dvora, kde se poruznu přemistuje kadibudka,určitě šli jinak s moderní dobou, protože luxfery na schodišti rozhodně měli ,no možná bych si to už dnes nepamatoval, ale občas to vzpomínal muj táta, jak mu tam vypadli klíče od auta a jak to bylo nepříjemné je dohledávat, ale nakonec našel a vyhrabal.
no a pak si ještě pamatuju, jak táta pálil doma v baráku v kotli nějaký obrazy malovaný vlastní krví od nějakýho spoluhospitalizovanýho pacoše mojí maminy, no fakt hustý díla,kam se hrabe Pinkava a tady si myslím, že mě právě posedla ta myšlenka, že do Ružbachu musím ještě někdy znovu určitě jet, protože to musela být svého času opravdu meka undergroundovýho umění, tady nebylo místo pro nějaké patlaly zimních krajin v nočním hávu, tady se na sedativech popouštěla uzda fantazii a v rámci léčebného programu socialistického zřízení měli vybraní jedinci možnost cestovat napříč celým vesmírem,dobrá doba, opravdu dobrá, nepřijít osmdesátky, vynález syntezátoru, nová vlna , cd přehrávače a celosvětové starosti, jestli má v budoucnu větší šanci uplatnění systém Beta, nebo VHS,neřešit takové malichernosti, dnes by byli Ružbachy určitě na seznamu UNESCO.
U těch Ružbachu já udělám takovou mezivsuvku, jak už jsem se zmínil, mamina tam byla v lázních právě v léčebně duševně nemocných, no a jak se tam tak povalovala a užívala si lázenského života, domluvila nám tam mimo jiných soukromých aktivit u místních právě tu letní dovolenou v jejich nově postaveném rodinném domku na pozemku, kde už měli nějaký stoletý statek.
No sice to byl rok nějakých 70 něco, ale stejně mě i jako dítě překvapilo, že ve velikém rodinném domku nemají vubec toaletu a na záchod se musí chodit na dvur na ohromné hnojiště uprostřed dvora, kde se poruznu přemistuje kadibudka,určitě šli jinak s moderní dobou, protože luxfery na schodišti rozhodně měli ,no možná bych si to už dnes nepamatoval, ale občas to vzpomínal muj táta, jak mu tam vypadli klíče od auta a jak to bylo nepříjemné je dohledávat, ale nakonec našel a vyhrabal.
no a pak si ještě pamatuju, jak táta pálil doma v baráku v kotli nějaký obrazy malovaný vlastní krví od nějakýho spoluhospitalizovanýho pacoše mojí maminy, no fakt hustý díla,kam se hrabe Pinkava a tady si myslím, že mě právě posedla ta myšlenka, že do Ružbachu musím ještě někdy znovu určitě jet, protože to musela být svého času opravdu meka undergroundovýho umění, tady nebylo místo pro nějaké patlaly zimních krajin v nočním hávu, tady se na sedativech popouštěla uzda fantazii a v rámci léčebného programu socialistického zřízení měli vybraní jedinci možnost cestovat napříč celým vesmírem,dobrá doba, opravdu dobrá, nepřijít osmdesátky, vynález syntezátoru, nová vlna , cd přehrávače a celosvětové starosti, jestli má v budoucnu větší šanci uplatnění systém Beta, nebo VHS,neřešit takové malichernosti, dnes by byli Ružbachy určitě na seznamu UNESCO.
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl osmý a ještě malinkej kousíček
Cestou z Ružbach jsem ještě vyšlápnul na místní kopec , trochu fotil a evidentně jsem si něco našlápnul, pasou se tu krávy, tak je to jasný , cestou to štourám v nějaký bystřině,voda tradičně jako křištál, ale všude na větvích igelitky, petky a jinej umělohmotnej bordel .
Tak dnes na tacháku 62km, spím v Obručné, po 5km tlačení do kopce,peklo, ale ráno je to pak příjemnější, když to je zase z kopce a bez šlapání.
Cestou z Ružbach jsem ještě vyšlápnul na místní kopec , trochu fotil a evidentně jsem si něco našlápnul, pasou se tu krávy, tak je to jasný , cestou to štourám v nějaký bystřině,voda tradičně jako křištál, ale všude na větvích igelitky, petky a jinej umělohmotnej bordel .
Tak dnes na tacháku 62km, spím v Obručné, po 5km tlačení do kopce,peklo, ale ráno je to pak příjemnější, když to je zase z kopce a bez šlapání.
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
no a pak si ještě pamatuju, jak táta pálil doma v baráku v kotli nějaký obrazy malovaný vlastní krví od nějakýho spoluhospitalizovanýho pacoše mojí maminy, no fakt hustý díla,kam se hrabe Pinkava a tady si myslím, že mě právě posedla ta myšlenka, že do Ružbachu musím ještě někdy znovu určitě jet, protože to musela být svého času opravdu meka undergroundovýho umění, tady nebylo místo pro nějaké patlaly zimních krajin v nočním hávu, tady se na sedativech popouštěla uzda fantazii a v rámci léčebného programu socialistického zřízení měli vybraní jedinci možnost cestovat napříč celým vesmírem,dobrá doba, opravdu dobrá, nepřijít osmdesátky, vynález syntezátoru, nová vlna , cd přehrávače a celosvětové starosti, jestli má v budoucnu větší šanci uplatnění systém Beta, nebo VHS,neřešit takové malichernosti, dnes by byli Ružbachy určitě na seznamu UNESCO.
..Pepine,Ty si taky Hrabal z rc manie.Pokracuj,je to fajn:-))))
..Pepine,Ty si taky Hrabal z rc manie.Pokracuj,je to fajn:-))))
Futaba T14SG VELOX 2,2 EXTRA EF 60` EPP RCF PA XR61 ARDEA
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl devátý první část
To byl sjezd !v kuse skoro 15km, jen ta kosa a mlha, protrhává se to až okolo osmé, deváté, ale po šesté hodině se nechá krájet.
Šup na Bardějov, Zborov, mrtví z první světový další kopec nahoru, pak zase sešup dolu a najednou kde se vzal, tu se vzal, uprostřed polí semafor a červená, šlapu dál a najednou příjemný teploučko, ale smrádek a sakra, lejou asfalt, lepí se mi to na gumy a lítá to na mě, honem na krajnici a tlačit trávou.
Stejně tomu neunikám, jak okolo projíždějí auta, tak to na mě všechno lítá, naštěstí se to nelepí.
Ale co to vidim, zase ruplej nosič, on ty zkoušky ze sváření neudělal po právu, no co se dá dělat, šněruju to provázkem a tlačí se dál.
Chvilku pauza, zkouknout gumy a boty, co oni na tu asfaltovou polevu, zdá se vše dobrý, z toho asfaltu takový nově naprotektorovaný, tak ještě co i zadní plášt a tady to vypadá špatně, je ruplej a duše se dere ven, zázrak, že to neruplo z toho kopce, na tacháku MXspeed 56kmh, to by nebylo vubec dobrý.
Nejspíš jsem ho rozříznul někde na té polní cestě, jak jsem jel včera večer hledat místo na spaní, bud střep, nebo ostrý kámen, no nic, tlačim dál do vesnice a v autobusový zastávce opravuji.
Špatný místo na opravu, pruděj děti, kadial iděš,kdes to kupil, čo to robíš, ču tu máš, příliš mnoho zvědavých chapadel, abych to byl schopný vubec usledovat, co a kam se přemistuje, nejradši bych je poslal do prdele, ale vcelku je chápu, kolotoč sem určitě nejezdí, tak tedy alespon já.
Ted by se opravdu hodilo to šití, co jsem zapoměl v Bielanskej, prozatím tu díru podlepuji záplatou na duše a pro sichr ještě podkládám kouskem pet lahve, o koupi nového pláště tu nemuže být řeč a stejně se mi nechce za něj utrácet peníze, za cenu pláště už je sakra nějakejch piv, to musí prostě držet!
Ted už jenom správně nasadit plášt ve směru jízdy, jsou pouze dvě možnosti, ale Murphyho zákon je neuprostný, je to tam obráceně, no nic, stejně tu díru budu muset později ještě nějak líp vyřešit, tak to pujde beztak znovu dolu, jde teda vlastně o prd, pokud ovšem pominu, že mě to děsně sere,páč mé kolo ted už není naprosto dokonalé.
Upocenej a špinavej to mastim dál a pořád si lámu hlavu, kde vyžebrám nějakou jehlu a nit, kterou bych ten plášt zašil.
V pravo koupaliště, paráda, točím to tam a lepší se mi nálada.
Zavřeno a sakra, tak jedu alespon na odpočívadlo pod přístřešek udělat gáblík a umejt si ruce po té rozborce zadního kola do potoka .
To byl sjezd !v kuse skoro 15km, jen ta kosa a mlha, protrhává se to až okolo osmé, deváté, ale po šesté hodině se nechá krájet.
Šup na Bardějov, Zborov, mrtví z první světový další kopec nahoru, pak zase sešup dolu a najednou kde se vzal, tu se vzal, uprostřed polí semafor a červená, šlapu dál a najednou příjemný teploučko, ale smrádek a sakra, lejou asfalt, lepí se mi to na gumy a lítá to na mě, honem na krajnici a tlačit trávou.
Stejně tomu neunikám, jak okolo projíždějí auta, tak to na mě všechno lítá, naštěstí se to nelepí.
Ale co to vidim, zase ruplej nosič, on ty zkoušky ze sváření neudělal po právu, no co se dá dělat, šněruju to provázkem a tlačí se dál.
Chvilku pauza, zkouknout gumy a boty, co oni na tu asfaltovou polevu, zdá se vše dobrý, z toho asfaltu takový nově naprotektorovaný, tak ještě co i zadní plášt a tady to vypadá špatně, je ruplej a duše se dere ven, zázrak, že to neruplo z toho kopce, na tacháku MXspeed 56kmh, to by nebylo vubec dobrý.
Nejspíš jsem ho rozříznul někde na té polní cestě, jak jsem jel včera večer hledat místo na spaní, bud střep, nebo ostrý kámen, no nic, tlačim dál do vesnice a v autobusový zastávce opravuji.
Špatný místo na opravu, pruděj děti, kadial iděš,kdes to kupil, čo to robíš, ču tu máš, příliš mnoho zvědavých chapadel, abych to byl schopný vubec usledovat, co a kam se přemistuje, nejradši bych je poslal do prdele, ale vcelku je chápu, kolotoč sem určitě nejezdí, tak tedy alespon já.
Ted by se opravdu hodilo to šití, co jsem zapoměl v Bielanskej, prozatím tu díru podlepuji záplatou na duše a pro sichr ještě podkládám kouskem pet lahve, o koupi nového pláště tu nemuže být řeč a stejně se mi nechce za něj utrácet peníze, za cenu pláště už je sakra nějakejch piv, to musí prostě držet!
Ted už jenom správně nasadit plášt ve směru jízdy, jsou pouze dvě možnosti, ale Murphyho zákon je neuprostný, je to tam obráceně, no nic, stejně tu díru budu muset později ještě nějak líp vyřešit, tak to pujde beztak znovu dolu, jde teda vlastně o prd, pokud ovšem pominu, že mě to děsně sere,páč mé kolo ted už není naprosto dokonalé.
Upocenej a špinavej to mastim dál a pořád si lámu hlavu, kde vyžebrám nějakou jehlu a nit, kterou bych ten plášt zašil.
V pravo koupaliště, paráda, točím to tam a lepší se mi nálada.
Zavřeno a sakra, tak jedu alespon na odpočívadlo pod přístřešek udělat gáblík a umejt si ruce po té rozborce zadního kola do potoka .
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl devátý druhá část
Super místo, vypadá to na déšt,ale jsem naštěstí pod střechou, kontroluji znovu plášt, trochu se to na mě šklebí, ale vcelku to po tý opravě drží.
Dávám konzervu, dyt už jedu druhý týden, tak přece nebudu jenom na pivu a mám už konečně nárok taky na pořádný jídlo.
Pršet nejspíš nebude, tak se jede dál.
Vyšný Orlík, nějaký domek u silnice, přez okna vidím šicí stroje,všude baby, tak je to jasný, žebrám jehlu, dostávám rovnou dvě a ještě si mohu vybírat,je to minifabrička na výrobu sportovní obuvi,kolik proužku tam na ty kecky našívaj si nechám pro sebe, diakujem a dovi, no a jede se dál.
Svidník, před sebou vidím kiosek, no to je jasný, tady se bude pít a šít, obojí se daří, akorát mě varují, tu su samý šiblí, tu ta niekto pichně, bezva alespon vím, co přijde, taky mi raděj, abych nakopal zemljakou, tu je to prý družstevné a každému je to jedno.
Na brambory seru, než bych to uvařil na tý svý minibombičce, došel by plyn a rozdělávat někde večer ohen, tak jsem asi vážně mrtvej.
Ale z toho pichnutí mám fakt boby, nikdo mě na nocleh nezve, tak se budu muset někam vnutit.
Daří se hned napoprvé,kamenárstvo, dvě dievčice u dveří za plotem, tak to zkusím a že prej nieje problém, kludně sa vyspi aj v nutri, zve mě majitel tak něco přez třicet.
Exkurze, tak fotím, představování a že prej mimo kamenárstveničení majšstěr Slovenska v šilových športov, demonstrativně zvedá nad hlavu něco jako stoletý dub, máčený zřejmě dalších sto let ve vodě, páč já byl rád, že jsem tu věc alespon kutálel.
Je ale přátelskej a navíc se bude i vařit, teda ten ruplej nosič, hned mám lepší náladu, chci to napsat Aleně, ale je mi blbý ted něco datlovat do mobilu, tak Alčo dnes sorry, ale fakt stručně, odesílám zprávu--žiju, ozvu se později--
Pokračuje prohlídka objektu, posilovny, kanceláře, hmm bedny TVM, starý dobrý český hifi a krmený mrnavou Unitrou? řve to jako kráva, zkouška mojich hudebních vědomostí a naštěstí se chytám, Apocalyptica, dělám mu radost, že jsem znalec a jde se dál k počítači, jak že se to s těma náhrobkama vlastně dneska dělá, chvilku vysvětluje co a proč a pak cvaká dál, na ukážky filmov.
Von to tu má !-Clasic Entertaimen uvádí Americký film--Forrest Gump, já chci domu, ted a hned, slzy na krajíčku.
Cvak,zamačkávám slzu v oku,počítač se vypíná a jde se vařit ten nosič a spát, tak dnes dobrou, nabijím mobil, datluju ještě další zprávu Aleně, ale smula, nelze se připojit, tak hold až zítra.
Ještě zkouknu tachák, dneska 80km, no jasně, prvních patnáct kiláku bez šlápnutí, to se to pak drtí jako prd.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_145.jpg
Super místo, vypadá to na déšt,ale jsem naštěstí pod střechou, kontroluji znovu plášt, trochu se to na mě šklebí, ale vcelku to po tý opravě drží.
Dávám konzervu, dyt už jedu druhý týden, tak přece nebudu jenom na pivu a mám už konečně nárok taky na pořádný jídlo.
Pršet nejspíš nebude, tak se jede dál.
Vyšný Orlík, nějaký domek u silnice, přez okna vidím šicí stroje,všude baby, tak je to jasný, žebrám jehlu, dostávám rovnou dvě a ještě si mohu vybírat,je to minifabrička na výrobu sportovní obuvi,kolik proužku tam na ty kecky našívaj si nechám pro sebe, diakujem a dovi, no a jede se dál.
Svidník, před sebou vidím kiosek, no to je jasný, tady se bude pít a šít, obojí se daří, akorát mě varují, tu su samý šiblí, tu ta niekto pichně, bezva alespon vím, co přijde, taky mi raděj, abych nakopal zemljakou, tu je to prý družstevné a každému je to jedno.
Na brambory seru, než bych to uvařil na tý svý minibombičce, došel by plyn a rozdělávat někde večer ohen, tak jsem asi vážně mrtvej.
Ale z toho pichnutí mám fakt boby, nikdo mě na nocleh nezve, tak se budu muset někam vnutit.
Daří se hned napoprvé,kamenárstvo, dvě dievčice u dveří za plotem, tak to zkusím a že prej nieje problém, kludně sa vyspi aj v nutri, zve mě majitel tak něco přez třicet.
Exkurze, tak fotím, představování a že prej mimo kamenárstveničení majšstěr Slovenska v šilových športov, demonstrativně zvedá nad hlavu něco jako stoletý dub, máčený zřejmě dalších sto let ve vodě, páč já byl rád, že jsem tu věc alespon kutálel.
Je ale přátelskej a navíc se bude i vařit, teda ten ruplej nosič, hned mám lepší náladu, chci to napsat Aleně, ale je mi blbý ted něco datlovat do mobilu, tak Alčo dnes sorry, ale fakt stručně, odesílám zprávu--žiju, ozvu se později--
Pokračuje prohlídka objektu, posilovny, kanceláře, hmm bedny TVM, starý dobrý český hifi a krmený mrnavou Unitrou? řve to jako kráva, zkouška mojich hudebních vědomostí a naštěstí se chytám, Apocalyptica, dělám mu radost, že jsem znalec a jde se dál k počítači, jak že se to s těma náhrobkama vlastně dneska dělá, chvilku vysvětluje co a proč a pak cvaká dál, na ukážky filmov.
Von to tu má !-Clasic Entertaimen uvádí Americký film--Forrest Gump, já chci domu, ted a hned, slzy na krajíčku.
Cvak,zamačkávám slzu v oku,počítač se vypíná a jde se vařit ten nosič a spát, tak dnes dobrou, nabijím mobil, datluju ještě další zprávu Aleně, ale smula, nelze se připojit, tak hold až zítra.
Ještě zkouknu tachák, dneska 80km, no jasně, prvních patnáct kiláku bez šlápnutí, to se to pak drtí jako prd.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_145.jpg
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Pepine, ako ďalej? Čo Ťa tam naozaj zapichli keď nič nepíšeš?
Jano Bubeník
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
BUBI píše:Pepine, ako ďalej? Čo Ťa tam naozaj zapichli keď nič nepíšeš?
ale nezapíchli, jenže musím ted chodit do práce a hodně tam hejbu rukama, no a to já když se z ní pak vrátím domu, tak se dokud neusnu jen strašně lituju, jako že jsem udřenej a tak
Nojo, tak já jdu zase něco nadatlovat, ono už to stejně bude brzo končit.
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl desátý
Ted už chápu,proč ty jeskyně, chýše, rodinný domky, nebo alespon panelákové králíkárny, je to paráda, po tom tejdnu na mezích se mi vubec nechtělo vstávat, hlavně ten kohoutek s teplou vodou, no to je teda věc.
Pěkně zubní kartáček a ani mi nevadilo, že jsem si tam omylem místo fluorky namáčknul indulonu, s tou teplou vodou to šlo z huby vymejt krásně mejdlem.
No nic, jede se dál, města si ještě užiju dost a dost.
Dlouhý legíny, dvě mikiny a jede se dál, zelená mikča začíná v té ranní mlze zase nějak těžknout a šednout, hledám místo na ranajky.
Podle rady nikde nezastavuj v dědině, jinak tě pichnu zastavuji po dvaceti kilometrech v dědině a ranajkujem.
Ted se jede líp, už mi pěkně škrundalo v žaludku a zase pěknej sešup dolu z kopce.
Ležím na tom, at se ten plášt ukáže, čtyřicet osm, padesát dva, padesát šest a pul, plášt nic neukazuje, zato colu už ta jízda nebaví a chce mi dokázat, že ona tu šedesátku udělá, za ní hned chleba a paprika s rajským, jsem poražen, jdu tedy na brzdy a stavím se na třetí místo, poraženej, ale živej a nepomlácenej.
Dál už raději v klidu, směr Medzilaborce, konečně jsem tady, padá třicátý kilometr a poprvé jsem ochotný platit vstupný.
Muzeum moderného umenia Andyho Warhola.
Když jsem v televizi viděl dokument o Andym a Medzilaborcích, smutně jsem tenkrát zavřel mapu, že tam někdy zajet je beznadějné, ty bláho, tak já tu fakt jsem, taková osobnost s kořeny v čechách, teda slovensku, no tak se jde na to.
ještě rukou zdravim nějakého Japonce na kole, určitě Japonec, páč na mě zkouší něco Anglicky, ale už se deru k pokladně.
Vstupný sto, studenti padesát, je to jasný, jsem student a jdu za padesát.Přísný zákaz focení, tak fotím, ale jsem polapen, naštěstí jen ty ty ty prstíčkem , jednou jsem si cvaknul, tak jsem spokojený a dál už pouze čumendo a žádný focení.
No, po pravdě, že bych si z té výstavy nakonec odnesl něco víc, než jen chut na polívku, zase taková pecka to teda nebyla, vždyt on ani Andy nebyl vlastně rodák, ale snad jen jeho babička, no alespon něco.
Jede se tedy dál, dávám pivko v dědině Nágov a tady to taky píšu, takže dál už ted nic, co bude dál se teprve uvidí, čau.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_157.jpg
Ted už chápu,proč ty jeskyně, chýše, rodinný domky, nebo alespon panelákové králíkárny, je to paráda, po tom tejdnu na mezích se mi vubec nechtělo vstávat, hlavně ten kohoutek s teplou vodou, no to je teda věc.
Pěkně zubní kartáček a ani mi nevadilo, že jsem si tam omylem místo fluorky namáčknul indulonu, s tou teplou vodou to šlo z huby vymejt krásně mejdlem.
No nic, jede se dál, města si ještě užiju dost a dost.
Dlouhý legíny, dvě mikiny a jede se dál, zelená mikča začíná v té ranní mlze zase nějak těžknout a šednout, hledám místo na ranajky.
Podle rady nikde nezastavuj v dědině, jinak tě pichnu zastavuji po dvaceti kilometrech v dědině a ranajkujem.
Ted se jede líp, už mi pěkně škrundalo v žaludku a zase pěknej sešup dolu z kopce.
Ležím na tom, at se ten plášt ukáže, čtyřicet osm, padesát dva, padesát šest a pul, plášt nic neukazuje, zato colu už ta jízda nebaví a chce mi dokázat, že ona tu šedesátku udělá, za ní hned chleba a paprika s rajským, jsem poražen, jdu tedy na brzdy a stavím se na třetí místo, poraženej, ale živej a nepomlácenej.
Dál už raději v klidu, směr Medzilaborce, konečně jsem tady, padá třicátý kilometr a poprvé jsem ochotný platit vstupný.
Muzeum moderného umenia Andyho Warhola.
Když jsem v televizi viděl dokument o Andym a Medzilaborcích, smutně jsem tenkrát zavřel mapu, že tam někdy zajet je beznadějné, ty bláho, tak já tu fakt jsem, taková osobnost s kořeny v čechách, teda slovensku, no tak se jde na to.
ještě rukou zdravim nějakého Japonce na kole, určitě Japonec, páč na mě zkouší něco Anglicky, ale už se deru k pokladně.
Vstupný sto, studenti padesát, je to jasný, jsem student a jdu za padesát.Přísný zákaz focení, tak fotím, ale jsem polapen, naštěstí jen ty ty ty prstíčkem , jednou jsem si cvaknul, tak jsem spokojený a dál už pouze čumendo a žádný focení.
No, po pravdě, že bych si z té výstavy nakonec odnesl něco víc, než jen chut na polívku, zase taková pecka to teda nebyla, vždyt on ani Andy nebyl vlastně rodák, ale snad jen jeho babička, no alespon něco.
Jede se tedy dál, dávám pivko v dědině Nágov a tady to taky píšu, takže dál už ted nic, co bude dál se teprve uvidí, čau.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_157.jpg
Naposledy upravil(a) pepin dne úte 04.03.2014 22:20, celkem upraveno 1 x.
-
PEO
- Příspěvky: 2456
- Registrován: stř 13.04.2011 0:00
- Bydliště: ORLOVÁ-LUTYNĚ / Dinoletiště
- Kontaktovat uživatele:
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Super počtení,pokračuj 
Dej blbci funkci,on vymyslí lejstro!!!
http://www.peomodel.websnadno.cz/
http://www.peomodel.websnadno.cz/
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl desátý, druhý kousíček
Otvírám posledního cestovního plechovkáče Samsona,pak už bude zle.
Ještě zpátky k těm bramborám, co jsou prej družstevné, nikdo je nehlídá a každému je jedno, jestli si někdo nakope, no ještě že nejsem na brambory, ráno hlásili ve zprávách, že chytili čtyři skupiny zlodějou zemljakou, takže nikdo nehlídá, kromě policie, no to by byl medzinárodný škandál.
Tak to, co se stalo dál a ještě dnes, píšu až zítra a ted u Kozlíka za 14sk za Michalovcema.
Po tom posledním plecháči jsem dostal pěknej hlad, ale jel jsem po cyklistický, nikde nikdo, jenom krávy a cikáni, tak se uklízím na sváču raději pod most a sjíždím poslední paštiku s chlebem, o kus dál padá pětistej kilometr, no sláva a o další kus znovu pětistej, ale ten ujetej pouze na slovensku a není v tom asi dvacet kiláku, co jsem namrskal na Pieninách bez tacháku, tak to nemužu počítat, co je psaný, to je daný, když to tam neni, tak to tam neni.
Chrápání plánuji na Sninu, beztak už toho mám dneska dost, 87,94km 6h15 min šlapání. Vidím to spíš na nějaký kemp, jsem už skoro v Rusku a mám trochu boby.
Oprávněně, Snina nezklamala, peru to z kopečka, cedule Snina a dál už jen uly s céčkama, bylo to užasný, jako mraveniště, kloním to doprava, rovně bych neprorazil, ale jsou všude, na lavičkách, trávě, na silnici hrajou míčové hry.
Však tu má taky ta etnicky utlačovaná menšina-bílý přez auta přetažený něco, jako hliníkový pásovce, jinak by se asi dlouho ve svých autech nepovozily.
V benzince dávám horkou čokoládu a ptám se na kemp, odkazujou mě na skupinku místních, ty prej snad vědí.
Chvilku u nich stojim, ale nakonec se na nic neptám, zatím co čekám, až domluví to, co řeší, z jejich debaty začínám chápat, že plánují nějaký výlet za náhradními díly na auta, no myslím, že by fotákem a kolem taky nepohrdli, tak to nechávám bejt a mizím pryč.
Po sto metrech odbočka v pravo a šipka na kemp a hotel, dva km lesem a jsem tam, plot, brána a v boudě nikdo, protlačím to do kolečka okolo chatek a jednoho stanu a ukládám se pod smrk a svítící lampu, abych měl v noci případně přehled odkud to přišlo a kam s tím zdrhají.
Mám chut spát i v keckách, abych byl stále připraven, ale nakonec jdu do nočního a nechávám to osudu.
Nutná cigaretka před spánkem, na vaření prdim, ta paštika mi stačila a nechci na sebe ani moc upozornovat, usínám a z kempu slyším řvát snad už po stý to jediný, co sem opravdu patří --di do piči--
tak dobrou.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... G_1991.jpg
Otvírám posledního cestovního plechovkáče Samsona,pak už bude zle.
Ještě zpátky k těm bramborám, co jsou prej družstevné, nikdo je nehlídá a každému je jedno, jestli si někdo nakope, no ještě že nejsem na brambory, ráno hlásili ve zprávách, že chytili čtyři skupiny zlodějou zemljakou, takže nikdo nehlídá, kromě policie, no to by byl medzinárodný škandál.
Tak to, co se stalo dál a ještě dnes, píšu až zítra a ted u Kozlíka za 14sk za Michalovcema.
Po tom posledním plecháči jsem dostal pěknej hlad, ale jel jsem po cyklistický, nikde nikdo, jenom krávy a cikáni, tak se uklízím na sváču raději pod most a sjíždím poslední paštiku s chlebem, o kus dál padá pětistej kilometr, no sláva a o další kus znovu pětistej, ale ten ujetej pouze na slovensku a není v tom asi dvacet kiláku, co jsem namrskal na Pieninách bez tacháku, tak to nemužu počítat, co je psaný, to je daný, když to tam neni, tak to tam neni.
Chrápání plánuji na Sninu, beztak už toho mám dneska dost, 87,94km 6h15 min šlapání. Vidím to spíš na nějaký kemp, jsem už skoro v Rusku a mám trochu boby.
Oprávněně, Snina nezklamala, peru to z kopečka, cedule Snina a dál už jen uly s céčkama, bylo to užasný, jako mraveniště, kloním to doprava, rovně bych neprorazil, ale jsou všude, na lavičkách, trávě, na silnici hrajou míčové hry.
Však tu má taky ta etnicky utlačovaná menšina-bílý přez auta přetažený něco, jako hliníkový pásovce, jinak by se asi dlouho ve svých autech nepovozily.
V benzince dávám horkou čokoládu a ptám se na kemp, odkazujou mě na skupinku místních, ty prej snad vědí.
Chvilku u nich stojim, ale nakonec se na nic neptám, zatím co čekám, až domluví to, co řeší, z jejich debaty začínám chápat, že plánují nějaký výlet za náhradními díly na auta, no myslím, že by fotákem a kolem taky nepohrdli, tak to nechávám bejt a mizím pryč.
Po sto metrech odbočka v pravo a šipka na kemp a hotel, dva km lesem a jsem tam, plot, brána a v boudě nikdo, protlačím to do kolečka okolo chatek a jednoho stanu a ukládám se pod smrk a svítící lampu, abych měl v noci případně přehled odkud to přišlo a kam s tím zdrhají.
Mám chut spát i v keckách, abych byl stále připraven, ale nakonec jdu do nočního a nechávám to osudu.
Nutná cigaretka před spánkem, na vaření prdim, ta paštika mi stačila a nechci na sebe ani moc upozornovat, usínám a z kempu slyším řvát snad už po stý to jediný, co sem opravdu patří --di do piči--
tak dobrou.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... G_1991.jpg
Re: Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku
Díl jedenáctý
Nějak mě to psaní už nebere, nic moc o čem psát, je to tu jak z Chejnic na Mořinku a zpět, akorát tu není nikomu moc rozumět.
Ráno jsem měl štěstí, zase žádný placení, hned co jsem spal, díra v plotě, tak šup ven a k rybníku na snídačku a praní spojený s mytím, teda žínkováním, to se dělá tak, že se namočí ručník, chvilku se počká, až se voda odrazí aby byla teplejší a pak si s tím dřu celé tělo.
Mejdlem se meje až potom ten ručník.
Jede se na Ukrajinu, Alča mě od toho sice odrazuje ale co.
Stakčín, foto kostela, tank a velké díky naším bratrum osvoboditelum.Vlevo na louce stádo krav, bylo to jak bizoni, ale slunce proti, tak to nejde fotit, to mě ale prdí, vždyt to je Polonina, Nikola Šuhaj a on mi svítí sluncem přímo do očí, to je celej on, podlej loupežník.
Tak s tou Ukrajinou pořád nevím, jestli jo, nebo ne,škemrám u jednoho baráčku, kde dělají novou střechu o vodu, nalejvá se i slivovice, no tak ted je už teda rozhodnuto, joo, jede se na Ukrajinu.
Konečně Ubla, na hranici 3km, zatáčka v pravo, zatáčka vlevo a je to tady, závora dole, celnice, šranky stažený a žádnej frmol jako do Polska.
šranky jedou nahoru, tak jdu k celníkovi-němožné, nemáš vizum, ani jsem nezkoušel smlouvat, vlastně jsem byl rád, že to bez viza nejde, šlapu tedy zpátky, z houští fotim na památku celnici, když ta Ukrajina teda nevyšla, tak se pojedu chvilku válet na Šíravu.
Nějak podezřele vrže držák brašny na řidítkách na foták a najednou ticho , konečně se to urvalo, šněruju to gumou a jedu dál.
Šírava, koupačka, no prostě paráda, voda jako kafe, ze začátku kameny, ale pak už jen píseček, naproti Šírava beach, tady cikánov beach, ale klídek, pohoda, všude ohniště, to bude prostě paráda a taky byla.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_166.jpg
Nějak mě to psaní už nebere, nic moc o čem psát, je to tu jak z Chejnic na Mořinku a zpět, akorát tu není nikomu moc rozumět.
Ráno jsem měl štěstí, zase žádný placení, hned co jsem spal, díra v plotě, tak šup ven a k rybníku na snídačku a praní spojený s mytím, teda žínkováním, to se dělá tak, že se namočí ručník, chvilku se počká, až se voda odrazí aby byla teplejší a pak si s tím dřu celé tělo.
Mejdlem se meje až potom ten ručník.
Jede se na Ukrajinu, Alča mě od toho sice odrazuje ale co.
Stakčín, foto kostela, tank a velké díky naším bratrum osvoboditelum.Vlevo na louce stádo krav, bylo to jak bizoni, ale slunce proti, tak to nejde fotit, to mě ale prdí, vždyt to je Polonina, Nikola Šuhaj a on mi svítí sluncem přímo do očí, to je celej on, podlej loupežník.
Tak s tou Ukrajinou pořád nevím, jestli jo, nebo ne,škemrám u jednoho baráčku, kde dělají novou střechu o vodu, nalejvá se i slivovice, no tak ted je už teda rozhodnuto, joo, jede se na Ukrajinu.
Konečně Ubla, na hranici 3km, zatáčka v pravo, zatáčka vlevo a je to tady, závora dole, celnice, šranky stažený a žádnej frmol jako do Polska.
šranky jedou nahoru, tak jdu k celníkovi-němožné, nemáš vizum, ani jsem nezkoušel smlouvat, vlastně jsem byl rád, že to bez viza nejde, šlapu tedy zpátky, z houští fotim na památku celnici, když ta Ukrajina teda nevyšla, tak se pojedu chvilku válet na Šíravu.
Nějak podezřele vrže držák brašny na řidítkách na foták a najednou ticho , konečně se to urvalo, šněruju to gumou a jedu dál.
Šírava, koupačka, no prostě paráda, voda jako kafe, ze začátku kameny, ale pak už jen píseček, naproti Šírava beach, tady cikánov beach, ale klídek, pohoda, všude ohniště, to bude prostě paráda a taky byla.
http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_166.jpg
Naposledy upravil(a) pepin dne čtv 13.03.2014 1:05, celkem upraveno 1 x.