Má dobrodružná cesta na kole po východním Slovensku

[STROHUR]

Díky za pokračování ,už jsem měl depku že toho chceš nechat. Připomíná mi to dobu když jsem půl roku na východě vojákoval, byl jsem tehdy jako v jiříkově vidění.........

[pepin]

Díky za pokračování ,už jsem měl depku že toho chceš nechat. Připomíná mi to dobu když jsem půl roku na východě vojákoval, byl jsem tehdy jako v jiříkově vidění.........

Já jen nestíhal, to skenování fotek je trošku pakárna a neměl jsem na to ted náladu.

[pepin]

Díl jedenáctý zbytek

PO tom vegetu a koupačce bych něco slupnul, něco lahodného, né tu china polévku.

Takový špízy na ohni, to by bylo něco, jedu do dědiny, buřty, cibuli, chleba,pitnou vodu do petky, krémžskou hořčici a když už jsem tady, jedno zdravotní dám.

Znovu koupačka, sběr naplaveného dřeva na ohen--hele vlasec, to je alespon padesát metru, rybařit se ale nebude, od toho tady nejsem, tak to alespon smotám a hodim do křoví, jinak se doto určitě nakonec zamotám.
Špízy, koupání, válení a tak až do večera, než se jde spát.

K ránu strašný rány ve vodě, to musel bejt řádskej sumec a když tu loví, tak tu musej bejt ryby, popadla mě lovecká vášen, tak jdu hledat ten včerejší vlasec, bez šance, fakt jsem ho schoval dobře.
Prolejzám to tu po břehu, ve vodě a vlasec nic, jen mrtvej velkej uhoř určitě přez metr a podběrák, no tak ted už to ve mě vře.Přestávám být sportovní rybář a začíná ze mě být masař, já chci rybu.
Konečně nacházím kus vlasce i s háčkem, po dvou hodinách šmodrchání z toho dostávám tak 8m v kuse, tak se jde na to.

Kus klacku, na háček chleba, odplavat s tím od břehu a čekat.
Opejkám další špíz , zbytkem vlasce drátuju pantofle, ale ani záběr,podběrák předělávám na držák fotobrašny a sítku přetahuju přez přední nosič, aby se to celé zpevnilo.
Ted už opravdu spíš než jako cyklista vypadám spíš jako něco-UFO.

Balim a jedu zase dál. Michalovce, měním další pětikilo a kupuju sladký knedlíky, instantní čaj, disco sušenky a baterky do rádia, joo, to se to s tou hudbou bude zase hned líp šlapat, tak já jdu teda šlapat dál, stejně se tu začínaj nějak hádat, tak je nejvyšší čas zmizet, tak čau.

Jo a mám stejně strašnou chut už na ty sladký knedlíky, koupil jsem i skořici, už se těším na véču.

http://pepin65.rajce.idnes.cz/Slovensko ... ek_175.jpg

[sharkcom]

Safra hned bych jel taky...

[pepin]

Safra hned bych jel taky...

Bylo to nejhezčí a nejzvláštnější co jsem zatím v žiotě zažil, ale bez debaty, kdyby v té době už nebyli mobily a neměl jsem možnost alespon nějaké komunikace přez sz,jezdil jsem v té době na kolke a se stanem vcelku často, víkend je v pohodě, ale je strašně těžký delší dobu něco prožívat a nemít se s kým se o to podělit.Jednoznačně mi tam ale došlo, že mraky věcí děláme právě pouze kuli okolí--pokud nemáš třeba komu říct, že i ty máš už konečně kompozita s motorem noe a servama HV, lehce zjistíš, že ty sám to vlastně pouze kuli sobě vubec nepotřebuješ, že tě do toho vtahuje pouze tvé okolí, možnost se zapojit do debaty--hmotným statkem něco ustávat--být v lajně, no v celůku humus, ale je to prostě tak, je veliký omyl, že je zlo reklama, ta tě neovlivnuje,to v pohodě ignorujeme ovlivnují tě nejlepší kámoši a kamarádky, tam je ten zásadní klín, proč oni jo, a proč ty ne, nebo proč oni ne a ty jo, ale ve chvíli, kdy jseš někde uplně sám, tak to najednou všechno zmizí a normálně ti to začne chybět, divný, fakt divný pocit.

[TERAZKY]

Napísal si to perfektne. Určite budeš reinkarnovaný sociológ, alebo psychológ.

Tá cesta po SR musela byť duševne veľmi prínosná.

PS
O tlaku reklamy by sa dalo debatovať. Ne je to tak jednoznačné.

[sharkcom]

Jo, člověk si uvědomí, co vlastně k životu potřebuje, čistý vzduch, jídlo, pití, odpočinek a klid. Mno občas i ten ,,protikus,,. Místo toho si ničíme zdraví kvůli výdobykům civilizace... Nakonec jsou stejně nejštastnější nějací křováci někde v pralese...

[pepin]

Jo, člověk si uvědomí, co vlastně k životu potřebuje, čistý vzduch, jídlo, pití, odpočinek a klid. Mno občas i ten ,,protikus,,. Místo toho si ničíme zdraví kvůli výdobykům civilizace... Nakonec jsou stejně nejštastnější nějací křováci někde v pralese...

To právě ani ne, naopak ti tam dojde, že si na tu skromnost jenom hrajeme a líbila by se nám pouze chvilku, když se nám to zrovna hodí, jasně, když si tak šlapeš na kole, je to super, jak málo toho potřebuješ, ale jen do chvíle, než se ti to kolo rozbije, nebo ti ho někdo ukradne, pat ta skromnost zase musí stranou, protože okamžitě potřebuješ koupit jiný kolo, jinak by sis už nemohl šlapat a být děsně skromnej a v souladu s přírodou, no ale ted ti opravdu stačí mít jen to kolo, foták, plynový vařič, mobil a hlavně nějaký jídlo v pytlíku, konzervě, páč jinak bys musel někde po poli honit zajíce a okusovat kořínky nějakých plodin.

V principu určitě nejsme jako lidi nastavený na skromnost, ale občas jsou situace, kdy toho jenom nepotřebujeme k radosti zase až tak moc.

[TERAZKY]

Reč bola o šťastí a to je relatívne.

[BUBI]

Recept na šťastie:
Chcete byt šťastní? Tak buďte!

[blesk]

Pro mě prozatím nejlepší dovolená byla v létě 2009, vyrazil jsem s kamarádkou na kole po česku. Od nás z Moravy přes Kutnou Horu, Mělník, Hořovice - kde jsme strávili pár dnů u rodiny na chatě, Jindřichův Hradec, Znojmo, Hodonín, Uherský Brod a domů. Celkem za tři týdne kolem 1300 km. Na kole jsme vezli všechno, stan, spacáky, karimatky, oblečení, vařič... V té době mi bylo čerstvých 18, GPSku jsme neměli, mapy jen na některé místa, mobil zapínaly jen pro odeslání SMS rodičům že žijeme. Jel bych hned znova, snad letos konečně někoho přemluvím na Labskou cyklostezku. Cíl je jasný, Hamburg, potom dál k moři a pokud budou síly a čas tak k ústí Odry a proti proudu zpět do česka.

[pepin]

snad letos konečně někoho přemluvím na Labskou cyklostezku. Cíl je jasný, Hamburg, potom dál k moři a pokud budou síly a čas tak k ústí Odry a proti proudu zpět do česka.

To jsme plánovali s Alenou, jenže když už holka vyrostla a nemohl jsem ji vozit už na cyklosedačce, tak to s tím prckem na vlastním kole bylo nereálné a když vyrostla ještě o něco víc, tak si ujasnila, že jestli něco v životě nebude dělat, tak to bude šlapání na kole obloženém batohama, tím ta etapa, kdy jsme jezdili na víkendy-dovolené na kolech zkončila , definitivně to utnul i karaváč na Raný, kam jsme jezdili v podstatě každý víkend. ted už se sotva dokopeme ty kola občas vytáhnout alespon na jeden den, ale možná až bude třeba vnouče , hlídání a možná už nebude karaváč na Raný, kdo ví

[blesk]

Jo, člověk si uvědomí, co vlastně k životu potřebuje, čistý vzduch, jídlo, pití, odpočinek a klid. Mno občas i ten ,,protikus,,. Místo toho si ničíme zdraví kvůli výdobykům civilizace... Nakonec jsou stejně nejštastnější nějací křováci někde v pralese...

včera jsem to řešil s kamarádkou, byla mírně rozčarovaná když ji přítel vyjmenoval co je pro něj nejduležitější - peníze, čas,... zlaté ty doby kdy jsme neměli hodiny a žili v jeskyni. Od té doby co umíme měřit čas, tak pořád jenom někam spěcháme...

[pepin]

díl dvanáctý,ještě před tou nocí
Tak tadle noc byla sakra hodně dlouhá, když jsem to po tom pivku šlapal dál a ujídal z pod sítky disco sušenky, projížděl městečkem Sečovce a vlevo proti mě na konci města C osada, kam se serou kulturní památky, todle je teda opravdu něco, paneláky, vybitý okna, všude prádlo a za tím, kde bylo místo, něco jako chýše, je to něco, co je k něčemu dalšímu nějakým zpusobem připevnit, no prostě libovka.

Foták a jde se na to. Strategicky nevýhodná pozice, kopec 12% za mnou, todle ale musím mít. Přehazuju oběktiv, abych mohl fotit detaily a už se ke mě ze škarpy žene cikáně, tak 9-10 let.
Přátelsky se usmívám--dej něco--ukazuje na ty Disco sušenky, chci se ho zbavit, tak mu dávám zbytek načatého balení, natahuje obal a dává mi najevo že je nespokojenej, páč obsah koleček není kompletní a ukazuje na kompletní balení, chce ty kompletní, nebo přidat peníze.
Začínám být tvrdák, dostals, upaluj, nic víc už nedám.
Blíží se k nám dalš dvě cikánky, kam jeděš--do Košic--tak jed, je to támhle, tady to fotit fakt nepujde, zkusím to zezadu.
Foták dávám do brašny a snažím se předstírat, že odpočívám před kopcem, já ty fotky fakt chci. Nejde to, jsou všude, zkouším to zezadu, z druhý strany, né, jsou všude.
Po padesáti metrech je znovu míjím, cikánka máchá rukama, přez silnici to hupsá žába, mlask a je na sračky, to auto jí trefilo přímo na komoru, soucitně máchám rukou, jako že je to hrozná škoda, snažím se zblížit, né, to fakt nejde, jedu ještě kousek dál a vlevo cesta za tu obytnou hruzu, paráda, budu to mít perfektně nasvícený od slunce, jen už nemám moc času, začíná zapadat.
Zas to nejde, jsou tu další a už se to za mnou žene, v těch rygolech na té polnačce nemám šanci, evidentně mě dobíhají, zkusím je zpomalit, zahazuji za sebe kompletní balení disco sušnek a daří se, akorát je musím usměrnit, že se musí spravedlivě rozdělit a křičím, že nic víc už prostě nemám, asi chápou, páč se rvou už jen o ten balíček sušenek, díky bohu.

Konečně jsem na tom správném místě na focení, né, fakt to nejde, tady je zase páreček s kočárkem, zřejmě strojek na výrobu těch hladových chapadel, ale usmíváme se na sebe, zřejmě viděla mé dobrosrdečné gesto odhozu laskomin pro potomky předchozích vrhu a je evidentně spokojená.

nefotím , ale nevzdávám,když popojedu ještě kousek, tak už je to tutovka, no ani hovno, z druhý strany od rybníka táhnou další, slunce zapadá a je tu evidentně pouze černo, šlapu co to jde, než o fotky mi už jde pouze o kejhák,na focení fakt definitivně seru, kamarádsky se usmějvám, oni opětují muj usměv slovy piča, ta zabijem, no evidentně se neusmívám dostatečně a asi fakt nejsem vítán, tak jedu dál, stáčím to znovu na hlavní, ale jsou už jen vidět střechy, to už nemá cenu fotit, zustává to už jen v moji paměti, ale fakt to byla bomba.

čistě ilustrativně

https://www.google.cz/images?q=cik%C3%A ... d=0CCAQsAQ

jedno je tam jistý, pokud se nachomejtneš , znelíbíš se a oni se rozhodnou, že zmizíš, tak opravdu zmizíš, tady se nikdo a nikdy neodváží stírat vzorky DNA a něco řešit:lol:

[pepin]

tady opravdu funguje v souladu sa přírodou, standart, v žádné autobusové zastávce tady nejsou dřevěná prkna laviček.
na tom někdo uvařil na ohništi oběd, jiný kraj, jiný mrav.Nikdy nepujde zlomit myšlení a přístup k životu menšinovým etnickým skupinám, zvlášt, když žíjí v souladu s přírodou .