JardaRůžička píše:Nechci nijak zpochybňovat lepší teplotní stabilitu digitálních serv oproti analogovým, to má svůj reálný základ. Jenom jsem se trochu zamyslel nad skutečným reálným dopadem tohoto jevu. Před mnoha (cca 35-ti) lety jsem létal i při -10°C. S amatérskou soupravou a (samozřejmě analogovými ) servy Futaba (dnes je mnozí coby fosilie ani neznají). Bylo to se spalováky (jak tehdy jinak) o rozpětí 1,5 až 2,2m. Kromě naprosto skleněných prstů jsem technické potíže nezaznamenal. Tytéž modely jsem pak provozoval v létě při vedrech, ve kterých mě dnes již nikdo na letiště nedostane, nadšení asi bylo větší. A ani tehdy jsem nezaznamenal nějaké ujíždění serv. Je samozřejmě možné, že tehdy u Futaby věnovali problematice teplotní stability větší pozornost, stejně tak je možné, že u mnoha dnešních serv (těch značek je...) na to prostě nepamatují, takže mezi nimi mohou existovat řekněme nepodařenější typy. Ale protože se létáním v extrémních teplotách ať kladných či záporných již trápit nehodlám a používám vytrvale několik osvědčených typů serv (analogových i digitálních, ty staré Futaby už opravdu ne), nedělá mi tahle problematika vrásky.
Staré FPS 7 a FPS22 som plne funkčné nedávno daroval do zbierky kamarátovi. Vtedajšie servá boli určite lepšie mechanicky urobené. Možno aj preto boli servá s "ťahom" 2,5kg/cm v štandartnej veľkosti. Čo sa týka značiek Futaba, JR a Graupner tí s teplotnou stabilitou serv problém nemali a robili servá špičkovej kvality. Problémy nastali až v dobe Čínskej a záplavou lacných sračkoidných serv.
