Určitým zásadním problémem je to, že model se bude pohybovat na nebo pod dolní hranicí Re, pro které v plném a dobře počítatelném rozsahu platí aerodynamika nadzvukových rychlostí tak, jak ji známe a používáme-zvlášť v momentě, kdy se začnou řešit přechodové jevy. Je to podobné mat-fyz peklo, jako řešit balistiku 6" projektilu a .30" projektilu. To první jde (a tam moderní balistika vznikla), u druhého počítáš a počítáš a končíš se dvěma tatarskými konstantami, které trochu měníš podle podmínek na základě předchozí zkušenosti...
Co se křídla týče, v tomhle oboru má těžko někdo víc zkušeností (minimálně v oboru podzvukových rychlostí s projevem stlačitelnosti vzduchu) než Spencer Lisenby a lidé okolo něho:
http://www.dskinetic.com/default.aspxTen rekord není "něco přes 700" což padlo v r. 2010, ale něco přes 870 km/h. Nikdo s ničím modelářským (nevojenským) RC neletěl rychleji než on, aspoň co je známo.
Stavba v přesnosti a pevnosti na zvládání stabilních asi 80+ G v zatáčkách se řešila a vyřešila tady v ČR (pokud se nepletu, tak už u předcházejících modelů).
Ta delta ve videu v odkazovaném vláknu o moc rychleji nepoletí-tvar sání jedna věc, druhou je výstup plynů z turbíny. Kolem 700 se dostaneš hrubou silou, nízkou váhou a minimalizací odporu a jde to i výš i s vrtulí (tedy-v nemodelářských rozměrech).
S modelem do 25 kg to bude asi obrovský (neřešitelný?) problém, protože bude tak malý, že se poblíž M1 začne citelně projevovat viskozita vzduchu a v době, kdy mi na to s utrženýma ušima stačil (už zapomenutý) matematický aparát, jsem získla dojem, že se nemusí dařit dostat dost vzduchu k turbíně-průřez, délka a vnitřní plocha přívodního kanálu. O potřebné pevnosti sacího kanálu kvůli stabilitě tvaru a z toho plynoucí váze nemluvě. Konstrukce s turbínou hodně vpředu by leccos řešila, ale má jiné nevýhody.
Strčit našláplý motor pro A-S malorážní raketu do "něčeho" se servy asi není cíl, že...
Dej limit 10x tolik a půjde to...