zdzd píše:
Mám Elapor větroň, něco přes dvě kila, naměřil jsem mu 160 km/h. Tím by jsi ase pře ústa nechtěl.
Je to jednoduché. Neřízený model musí co nejrychleji a předvídatelně k zemi.
Nejvíce strachu jsem si vytrpěl, když mi zmrtvěl přijímač a skoro tříkilový model šestapůlkou pod plným plynem létal 10m vysoko v kruzích unášený větrem. Nic podobného už nikdy nechci zažít. K zemi, i kdyby měl by být na šrot. A to je pak úleva...
cituji:
"Mám Elapor větroň, něco přes dvě kila, naměřil jsem mu 160 km/h. Tím by jsi ase pře ústa nechtěl." 1350g nerovná se 2000g+ to je také jednoduché
"Je to jednoduché. Neřízený model musí co nejrychleji a předvídatelně k zemi. " A to mu zajistí falsave ?
Předvídatelnost je dobrá, ale nepomuže když je to zrovna na malé děti či do obce Přidám také jednu zkušenost , jako asi v pořadí třetí můj model byl postavený dle RC časopisu tuším Luculus 2 dvoumetrový větroň s pomocným motorkem 2ccm junior asi s nadrží na 3minuty letu , vystoupal jsem výš než bylo rozumné a model se otočil tak že jsem si myslel že se vrací, ale ve zkutečnosti letěl nad vesnici a já tehdy nezkušený jsem běžel za ním a snažil se ho otočit a ve větru udržet směr na mě, štěstí bylo na mé straně a větroň se my prakticky vrátil, ale mít v té době ZOHD tak nemám nervy a jen si na chvilku přepnu na režim návrat a model se jasně otočí ke mě a já budu mít jistotu že nespadne někde uprostřed vesnice . Trup měl docela pevný a profil E205 mu při klesání dával pěknou rychlost aby někomu ublížil. S hodou okolností to byl model u kterého se my uvolnil kolíček výškovky a já s ním přistál jen dle směrovky a trochu štěstí, ale to až pár let po té první příhodě.
