To je pořád jako u blbých na dvorečku.
Někde se objeví zmínka o regulaci a hned je smršť: omezují nás, buzerace, prdím na to, každý se na to vykašle...
Fakt konstruktivní přístup.

Pokud se má dospět k rozumným koncům, je třeba se zapojit, úředníkům vysvětlovat, postupovat vstřícně. Pak je možné dohodnout nějaký obecně výhodný kompromis. O což se už někteří na jednání MD snaží.
Jakékoliv fňukání, výpady, ignorování a osočování rodících se předpisů způsobí jen jediné. Zpřísnění limitů, sankcí a kontrol. Protože pokud se většina už předem nechce dohodnout, musí zákonitě nastoupit restrikce a tresty aby se docílilo aspoň částečného zlepšení. Je to tak těžké pochopit?
A pravidla mají vždy dvě strany. Na jednu stranu mě omezují, na druhou mi něco zaručují. Když se ustanoví, že v takovém a takovém prostoru může modelář létat jen za takových a takových podmínek, je to jeho jisté omezení. Nemůže se plést v přistávacím koridoru Ruzyně. OK. Ovšem na druhou stranu, když se Jumbo srazí v polích s větroněm ve výšce 100 m, bude to problém jeho a ne modeláře. Což bez pravidel vůbec není jisté...
Když mám na červenou stát, omezuje mne to. Na druhou stranu ale vím, že na zelenou můžu jet bez obav z omezování. A o tom to je. Nelze žít v situaci, kdy nikdo ničím není omezen. Protože pak jsou v nejistotě a nebezpečí všichni...