PEO píše:RiMr píše:Tak to ti v dobréém hrozně závidím!!!
Nahoď nějaké fotky, ať uroním slzu...
Bohužel,fotky teď nebudou,tanky jsou uloženy u rodičů,moji 2 synové jsou z nich na větvi,hrajou si jen s nimi,otec do nich nacpal Migy 280,vyměnily se ty hrozné přívodní dráty,tatík odlil články pásů z cínobronzu,moji patlaninu přestříkal pořádnou kamufláží-no radost pohledět. Kdysi jsem sbíral sběr a flašky,abych je koupil,myslím že stály 75 nebo 120kčs
Pláču a naříkám, táta mi kdysi koupil tuhle T-34 jako stavebnici (nevím, jestli se prodávala i zkompletovaná, možné to je), dal to dohromady, já mu v tom zdatně překážel
a následně mi ho předal do užívání. Samozřejmě jsem ho zlikvidoval
, navíc poměrně pitomým způsobem:
Nějak se mi podařilo vylomit to přední pásové kolo i se sloupkem z bočnice. Protože jsem byl dítko bystré, modelařinou zatížené od malička (nevím, kde se to ve mně vzalo), tak jsem to hravě přilepil Kanagomem. On tuhle hmotu (zřejmě nějaká odrůda polystyrenu) trochu rozleptával, takže držel dost dobře. Ovšem já to slepil blbě, takže se opět vylomilo při nasazování pásu. Tak jsem to pořádně kolem prolil, až ona umělecká hmota změkla a milé kolečko i s tou plastovou osičkou jsem tam přilepil fakt pořádně a fest.
Dítko jsem byl sice bystré, leč netrpělivé (to mi vydrželo dodnes). Když už jsem měl za to, že Kanagom musel zatuhnout (jako druhý den ráno nebo tak nějak), tak jsem na kolečko natáhnul pás a odkvačil do školy. Po návratu jsem zjistil, že tah toho gumového pásu milé kolečko i se čtvrtinou té rozleptané a změklé bočnice (Kanagom, resp. polystyren v něm rozpuštěný v tomto případě tuhnul hodně zvolna) vyhnulo a zkroutilo ven - a v této poloze již spokojeně zatvrdlo.
Milá T-34 najednou vypadala jako po bitvě u Kursku, konstatováno bylo, že se jedná o závadu neopravitelnou a pak se mi nějak vytrácí ze vzpomínek.
Hernajs, co já bych za něj byl ochotnej dneska dát! Dva litry, tři, za nesestavenej pět? Možná. Tu hodnotu to zřejmě nemá, ale je to takové "malé životní trauma" - fakt je, že už to nikdy nebude ten, co ho se mnou lepil táta. Ale taky je fakt, že by mi (a jemu asi taky) to ještě udělalo radost a něco připomnělo.
Startuji čím dál častěji, ale počet přistání, po kterých se letadlo nedá odnést v jedné igelitce, se i nadále limitně blíží nule...
.
