Včera jsem vyfotil mobilem dvoustránku z knížky, kde se o tom mluví.
Myslím, že v příspěvcích je mnoho pravdy, ale obrázek je obrázek
Nechci se pouštět do debat, kde si prostě nejsem jist... ale pokusím se vyjádřit svůj pohled na modelářskou vrtuli:
1) Vrtuli je potřeba co nejpřesněji přizpůsobit požadovanému režimu letu a pohonu.
2) Režim letu je problém. Letadlo musí odstartovat (rychlost nula). Nějak letět?? Je sakra rozdíl mezi vrtulí pro akrobata (mnoho režimů a to včetně brždění), pyloňáka (ustálená vysoká rychlost), superHorliner (ohromná akcelerace), atd.... Tam je potřeba vybrat a často s kompromisem.
3) Návrh pohonu. Jsou nějaká omezení ? (třeba pravidla
)
4) Nabídka vrtulí, to je kapitola sama pro sebe. Někdy je to prostě to, čím se musí začít.
Jak to vidím pro závodní pyloňáky. Díky pravidlům je to souboj v účinnosti při převodu energie z aku na rychlost (pilotáž ponechme stranou
).
Já létám malé čtvercové vrtule. Z principu vychází pro stejný průměr čtvercová vrtule jako vrtule u které lze dosáhnout největší účinnosti. Malý průměr vrtule, která je roztočená na velké otáčky (konce listů na cca 0,75machu- což je ještě OK) má širokou rychlostní oblast (viz obrázek) a je tam i prostor pro odlehčení motoru. Z měření víme, že máme naladěný pohon se skluzem 5-8% !!!! A to považuji za klíčový údaj. I když nemám představu o průběhu zkroucení listu vrtule.
S vrtulí o velkém průměru lze dosáhnout pravděpodobně vyšší účinnosti, ale v MNOHEM užší oblasti. Ta oblast se musí trefit. A protože je úzká, tak změna teploty, tlaku, prostě hustoty vzduchu je VELKÝ problém.
Tak asi...
