RiMr píše:... Mám na mysli kvalitu výsledného výtisku (výtisk, protože obrobek to není, výlisek taky ne a výstřik mi přijde trochu zavádějící...
). ...
... tak řekni prostě výrobek
Zajímavé je, jak jednotlivé způsoby řeší tvorbu uzavírajících se partií, nebo např. dílu, který má uvniř dutinu a v ní ještě něco, tj. tvořená část nejprve "visí" v luftě a pak se teprve spojí se zbytkem.
Článek na
stráknkách GE ukazuje jak se to dělá metodou spékání práškové kompozice. Popráším do roviny, zapeču laserem, popráším do roviny, zapeču laserem ... a tak pořád dokola. Výsledný výrobek má povrch se zrnitostí toho prášku a pevnost jako odlitek. Tvarová rozmanitost může být řádově úplně jinde a v tom je kouzlo celé té věci.
Zamysleme se dále. Pokud se totiž doposud některé výrobky dělaly klasickým konstrukčním způsobem, vycházely nějak velké prostě proto, že se musely složit z několika částí, musel tam být prostor na spojovací materiál, na případný protikus pro spojovací materiál, jištění proti povolení a celé to muselo být technologicky vykoumané tak, aby to šlo i rozebrat a opravit, pokud se tam vevnitř "ten šroubeček" povolil. Použitím technologie postupného spékání je dosaženo toho, že není třeba zbytečně výrobek dělit, tím vychází lehčí o prostor na úchyty a lze v některých případech ušetřit i na velikosti celého kusu. Navíc to má výhodu, že tam žádný šroubečky - co se mohou povolit a např. "zrušit" startovací okno raketoplánu - nejsou, tj. máme tu bezpečnější konstrukci tím, že je složena z menšího počtu součástí, které by se mohly porouchat.
tak se ohlížím po něčem jiném, co mě trochu zabaví... 
