Fila píše:No to je zas něco jiného, K-čko se ti totiž nerozjede, takže ho zničit při jeho hmotnosti je obtížné. u modelů F3F/B v jednoduchém uhlíku letadlo taky zničíš, ikdyž je to obtížnější. nejedná se většinou ale o to, že by letadlo nebylo dost odolné, jsou to většinou faktory jako vůle na křidélkách, které očešou převody, tenká táhla (2mm závitnice), volnější kuláky na vop, futter na klapce na motejlu, opravy po karambolech ale k nafouknutí křídla a jeho totální destrukci stačí u ťuklá náběžka, kterou rozevře nápor vzduchu a nafoukne křídlo (obzvlášť efektní destrukce). tyhle jevy ale vznikají jen ojediněle a hlavně při extrémech jako střemhlav z 600-800m kdy letadlo jede kolem 70m/s. DS je jiná kategorie.. tam jsou kladeny na letadlo veliké nároky i při relativně malých rychlostech. Střih větru v jednotlivých vrstvách má ohromné deformační síly.
Tak naokraj - zažil jsem úplné počátky kruhového hodu v F3K a právě to nafouknutí křídla při hodu bylo u první generace kompozitů dost časté. A potvrzuji, že to je fakt efektní - hlavně když to hážeš ty sám
Jinak k tomu rozlomení F3K je dobré si uvědomit, že jedna věc je jak se rozjede, ale další věc je, že i ohybový moment při přitažení má ve vzorečku hmotnost. Takže když model váží pár gramů, tak jsou menší i síly...
I Full Carbon 
