Tož abych tu jen tak nekoukal, také se něčím pochlubím. Ale než vám popíšu, jak se dá zničit (vlastně nedá) Tomahawk a co je to
'Hankyho manévr', povím vám o jednom mém kamarádovi "modeláři":
<i><u><b>
Jak létá "chubbyna bublina" - aneb Tohle éro mi vážně létalo! 
</b></u></i>
Tahle příhoda není možná ani toliko zajímavá a zábavná. Jen popisuje, jak se také (bohužel) nechá začít s řiditelnými modely...
Začalo to velmi tragicky a tragicky to asi skončilo, ale on tvrdí že neskončilo. Že to údajně opravil a létá... Nebudo ho jmenovat, ale byl to právě Lenon, kdo si jako první model, k tomu všemu ještě řiditelný, postavil ze stavebnice šílenou věc: <br>
parkflyer "Chubby lady".
<img src="http://www.bodnar.cz/Common/Thumbnails/00264.jpg" align="left">
Šílenou proto, že se díky polystyrénové konstrukci jedná o éro na jednu ránu. Vlastně na půl rány, ale o to už zase předbíhám.
S velkou slávou si vybral svůj první model a s jiskřičkami v očích nám vyprávěl, jak mu to doma létalo. Popisuji stav věcí těsně před tím, než se nám chtěl ukázat a letadlo hodil do vzduchu. Motor jel na plné obrátky, ale letadlo nelétalo, sotva se drželo dva metry vysoko a nic nepředvedlo. Byl jsem přesvědčen, že i když motor výkonem na objemný model s velkým odporem nestačí, je to jenom rukama a půjčil si od něj rádio. Ne že by mi to neletělo stejně jako jemu, ale neletělo, protože to letělo lépe a přesto, že tah motoru opravdu byl na hranici letuschopnoti, když se to moc netahalo za výškovku, letělo to 'jako že jo'. Chyba lávky nastala, když jsem nasadil na přistání a v kritické chvíli, něco přes půl metru nad zemí, naprosto mimodějně POTLAČIL! Nechápu, co mě vedlo k tomu nad zemí táhnout kniplem na opačnou stranu. Výsledkem byl vyhřezlý motor a zlomená motorová přepážka. Díky tomu slýchávám až dodnes něco o nějaké přepážce. Ani si už vlastně nevzpomínám, co se tenkrát stalo
Opravit škody bylo dílem několika chvil a druhý den (nebo ještě týž; to už vážně nevím) Lenon se zapálením malého děcka do nové hračky šel znovu létat a nic nedal na naše přemlouvání, ať nám to ještě půjčí. Ačkoli model létal stejně jako předtím- totiž nelétal -stejně ho s vervou a chutí znovu posílal do vzduchu s tím, že to létalo (což já nikdy neviděl). Nic proti jeho nadšení a zapálení pro věc, ale takhle se dá řádit s Tomahawkem nebo balzovou stihačkou na gumu, ne však s celopolystyrenovým, velmi KŘEHKÝM modelem. Když mu (končně?) naprasklo jedno křídlo těsně u trupu a on nic nedal na moje rady, ať toho nechá, když naprasklé polystyrenové křídlo evidentně nemůže těžký model unést, rezignoval jsem a nechal ho na louce plácat samotného. Ne že by mi pak udělalo radost, ale udělalo, když jsem z dálky viděl poslední let letadla v malé výšce (ve velké opravdu nikdy nebylo), kdy mu náhle nakřáplé křídlo vahou letadla vzpažilo a pak už bylo slyšet jenom <br>
zapraskání polystyrenu:
<img src="http://www.bodnar.cz/Common/Thumbnails/00260.jpg" align="left">
Závěrečnou myšlěnku nechť si každý vyvodí sám.
Věnujme teď minutu ticha památce našeho drahého polystyrenu, jehož bílých, elektřinou nabitých kuliček jsme mívali jako děti plný pokoj (a vlasy a koberec a ...) a
modlitbu za EPP - dar Velkého Technoligického Boha...