Zhruba před dvěma lety jsem se pustil do stavby své staré lásky Sikorsky CH-54 Tarhe. Rozhodl jsem velikost rotoru 1,8 m. Většinu jsem dělal prakticky od nuly. Kabina posádky do negativních forem, trup překližka, tkanina, tmelení. Mechaniku jsem musel udělat extra nízkou, aby se vešla do plochého trupu, kola a ložiskové domky jsem použil ze sedmistovky. Vrtulku jsem poháněl kardanem, s úhlovými převodovkami mě pomohl kamárád. Jelikož jsem kovaný elektroletec, o pohonu nebylo pochyb. Stabilizace NAZA- H, kterou létám bez problémů čtyři roky ve svém Bellu Huey- bez modulu GPS.
Před záletem jsem ještě zajel na konzultaci za panem Vorlem (MS-Composit), který mi již několikrát pomohl. Tam jsem zklidil pochvalu, že to určitě poletí, a tak jsem si to v autě naparoval domů. Při záletu tomu bylo opravdu tak- nic nevibrovalo, vrtulník byl klidný, dobře reagoval. Musím podotknout, že nejsem žádný superpilot, létám výhradně makety a po obloze se jentak šourám. Byl jsem zkrátka na vrcholu blaha, jak to v těchto chvílích známe.
Přes zimu jsem mašinu nazdobil (12000 nýtů), koupil celkem hezkou čtyřlistou hlavu, na zadku jsem ji už měl. Je mi jasno, že tam patří šestilist, ale ten bych zřejmě se standardními převody neutočil.
Jelikož jsem měl, tak jako original, jeřábnické ambice, rozhodl jsem přikoupit GPS modul. No, ten jako jediná věc v helině byl z druhé ruky
. Chvíli to létalo, pak jem nemohl dostat vrtulník z oblohy. Nejdřív jsem chování přisuzoval měkkému zdroji pro palubní systém, tak jsem pořídil tvrdé baterie. Pak to zase vypadalo nadějně až při jednom letu byly tak katastrofální odezvy, že jsem se sesypal a Tarhe rozjel jak loveckej salám. Už je v popelnici. Kolegové mi dali kopr, že to šlo opravit ale já už neměl po skoro dvou letech sílu. Jako bývalý kitař jsem piplal každý detail a už by to nebylo ono.Rozhodně nebudu tvrdit, že NAZU už nikdy, ale po pravdě nevím, co si myslet a hlavně co do nového stroje - protože mě jentak nedostanou- jedu dál
.
