Grugh píše:Pokud se chceme držet ve stoupavém proudu, musíme:
a) stoupat s ním
b) korigovat kroužení ve směru pohybu zdroje stoupavého proudu v závisloti na tom o kolik se v tom proudu propadneme
V termice jsem byl jenom jednou před pár týdny a ukázalo mi ji nějaké káně.
zkusím odpovědět vtipně, výstižně a nemyslím to arogantsky.
v praxi nekroužíš v kouři z komína, takže třeba zaznamenáš, že to tam kde jsi právě možná prolétl to trochu ero nakoplo, bohužel víš prd, jestli to byla termika, nebo závan větru, no nic, zkusíš kroužit, jenže víš prd, jestli bejt víc vepředu, víc vzadu, víc vlevo, nebo víc v pravo, zpravidla při těchto manévrech honíš ero od někud někam, nakonec ani vubec nevíš, kde tě to nakoplo a jednoznačně ten model klesá a klesá
ruzní dravci jsou dobrý indikátor kde to je a hlavně dravec rozpozná pouhý závan větru a rozhodně se tam pak nebude pokoušet něco vymyslet a hledat kde to přesně je, podobně jako s dravci se dá dobře polétat termika když je na jednom místě víc modelářu, on to nakonec někdo vždycky najde a ostatní se k němu přifaří, není vyjímkou, že při podobném společném modelářském polétání tam bude nějaký borec s obr maketou, který dlouho vyčkává, i když se tam ostatní poletuchy poruznu plácají s pomocí elektromotoru, pak to tam najednou mrskne a termití, přitom celý vtip je pouze v tom, že nemá smysl tam něco zkoušet s těžkou maketou vrženou do nestoupajících proudu, prostě ty modýlky mu poslouží jako právě třeba tobě to káně a přesně mu indikují kam má naletět a kde kroužit.
čumět na nákresy nějakých stoupavých proudu někde v knížce do bezvědomí a snažit si zapamatovat, jaký mají tvar, pod jakým uhlem jsou při jakém větru je totální nesmysl, je to obyčejná čmáranice----asi tak nějak to je-----
zásadní problém a právě ta zábava je v tom, že stoupavý termický proud je vidět opravdu pouze namalovaný v knížce
PS: nepovažuji se za nějakého výrazně zdatného létače termiky, jen jsem dnes ve fázi, že už nemám potřebu se někoho na něco ptát a určitě si stojím za tím, že základ létání v termice není ten, jaký sklon, nebo rychlost má teoretický stoupavý proud, nhebo zda ho točit tak, či onak, mít klapky nastavené pevně, nebo s nimi vexlovat, základní problém létání v termice je ten, umět odhadnout nz nějakých informací, že dnes vubec nemá smysl vytahovat větroně a snažit se termitit.
Rozhodně bych ale v dnešní době každému zájmovému nesoutěžnímu pilotovi doporučil vário, dlouho jsem se tomu osobně bránil, páč jak létám svahy a termiku nalétávám v podstatě v zorném uhlu proti horizontu, tak mi to přišlo zbytečné, omyl, veliký omyl, samozřejmě to nakopnutí vidím dřív, než mi vubec pípne vário, ale pak když už se tam šmrdlám a hledám, kde to je točit nejlíp, tak je ten efekt vária jednoznačně znát a navíc je to jednoznačně zábavný, je to další modelářský level, který navíc klasicxký létači využívají naprosto samozřejmě a je nesmysl se tomu bránit jen proto, že jsešm modelář a s modýlkem a už vubec né, jako uplný začátečník, bez vária je to opravdu běh na dlouhou trat a paradoxně i u soutěžních létaču funguje něco, jako ty dravci, stačí se držet těch zkušených, oni to najdou a pak se jen modlit, aby udělali chybu a nějak špatně protaktizovali třeba přeletem kde vyhnijou.