dudaj píše:... se serfem to asi moc srovnávat nelze. Ty plachetnice s více plachtami - tam to bude ještě zajímavější ...
No ja si naopak myslím, že
surf je docela dobrá pojízdná "laboratoř", kde se právě tyto vlivy naplno projevují a dají se ovládat náklonem stěžně přímo analogově.
Co se týče velkých plachetnic s více stěžni, tak to asi věda opravdu je.
Vím o tom ale jen z dobrodružných knížek, které jsem v mládí pročetl (všechny Verneovky a jiné). Předpokládám, že tehdejší autoři věděli o tom hodně. No a z nich vím, že v silném větru, v bouřce, když chtěli aby loď šla rychle po větru a nezalévaly ji odzadu vlny, tak natáhli jen kosatky, létavky a stěhovky a drželi kormidlo.
Jinak, dokonce teď, před asi měsícem, jsem náhodou poprvé pročetl od Jacka Londona knížku Morský Vlk, tak jsem si tyto věci zase zopakoval.
Mám staré vydání, kde v epilogu od překladatele je dokonce ten tuleňářský škuner "Přízrak" i rozkreslen, i posáno všechno plachtoví a výstroj, jakož i části trupu a pod.
No to se v dnešních vydáních objevuje už jen zřídka.
Pamatuji jedno staré české vydání Verneovky "Děti kapitána Granta", kde byla takto uprostřed podrobně rozkreslená brigantína Duncan. Dokonce jsem podle toho obrázku v té době (bylo mi asi 12 let) postavil její asi 40-centimetrový model. Plachty mi ušila mamka na stroji, ale ráhnoví s lanovím mi bohužel vyšlo moc těžké a aby to plavalo musel jsem do kýlu naložit asi 200g mosazných šoulků. Nakonec to sice plavalo, ale kvůli nadmíry zátěže byl příliš velký ponor a stejně stabilita nic moc - takže z toho byl ve finále model statický, do vitríny. Možná jsem právě měl upustit od maketovosti, udělat dlouhý kýl se závažím a bylo by to mnohem lépe plující.
.
