Woita píše:Tohle je zajímavý nápad. Jak rychle ten laser rotuje? Dokáže rotovat tak rychle, aby relativně malá helikoptéra (resp. to maličké čidlo) neprolétla skrz rovinu laseru když se laser zrovna bude dívat jinam?
Obávám se, že proletí.
Lark píše:Ohledně té rychlosti by možná byl lepší než rotační, spíš trvalý paprsek, roztažený čočkou ve tvaru poloviny válce. Ten vytváří čáru v úhlu 180°.
Jenže tam bude značný problém s dosahem. Osvětlení klesá se čtvercem vzdálenosti a u roztaženého paprsku to bude klesat velmi výrazně. Totiž, i ten normální koncentrovaný laserový paprsek má nezanedbatelnou divergenci svazku. Typicky jsou to jednotky až desítky mrad, takže například při divergenci 5mrad, se už jen na vzdálenosti 1m paprsek průměru 1mm rozšíří o 5mm, tedy na 6mm

, na 10m to bude 50mm a na 100m už půl metru. Tak si spočítejte nakolik i u koncentrovaného svazku klesne původní osvětlení v místě stopy. A obecně diodové lasery mají tu divergenci horší než kupř plynové He-Ne trubice (s těmi ale točit dokola by byl asi značný problém). No a ta divergence svazku se nedá spravit jen tak snadno. Jedině pomocí optické teleskopické soustavy (tzv. expandéru) se za cenu n-násobného rozšíření svazku stejným poměrem n-krát sníží jeho divergence. Ale tohle vše má smysl jen když je paprsek statický, protože u rotujícího paprsku by to muselo rotovat vše, spolu i s tou optickou soustavou.
Takže ten problém s dosahem je tak, nebo tak, no a vzhledem k malé šířce paprsku (jakkoli rozplácnutého) bude čas přeletu vrtulníku přes jeho stopu velmi krátký. Dejme tomu, pokud by byl paprsek v místě přeletu široký 100mm (ale i to už by byl značně oslabena hustota jeho optického výkonu v místě dopadu), tak při rychlosti letu jen 10m/s by to vrtulník se svými čidly přelétl za 10ms.

To by se paprsek musel točit >6000ot/min, spíš ještě 2-3-krát rychleji.
Pak je tu problém jak zařídit dostatečně citlivé všesměrové čidlo laserového paprsku na tom vrtulníku?

Aby byl obsažen celý prostor, tak by těch čidel muselo být minimálně 6, ale spíš ještě mnohem víc. I při 6 čidlech by totiž každé muselo zabírat prostorový úhel v kuželu víc než 90°. Ale každá taková širokouhlá optika před čidlem má zase za následek výrazné snížení citlivosti toho čidla. A taky tu vzniká problém, co když se do zorného pole čidla dostane například Slunce, nebo jiný jasný zdroj světla? Jak to spolehlivě odlíšit?
Já se obávám, že to, co bylo dobré pro buldozér (pohybující se pomalu a defacto v 2D prostoru), nebude možno použít pro mnohem rychlejší helinu v 3D. Prostě tudy cesta nevede.
Mně osobně se naopak to řešení s barometrickými čidly velice líbí.

Opravdu smekám
I když uznávám oprávněnost těch výhrad ohledně změn tlaku pod/nad rotorem, co sem napsal Zdzd.

Ale absolutně nedovedu odhadnout míru jejich vlivu, i když to by se asi dalo nejak změřit. Ono na místní tlak vzduchu má vliv mnoho faktorů, i vítr, rychlost letu, jakož i prachobyčejná termická bublina.

Možná by byla vhodná kombinace již zmíněného diferenciálního barometrického snímání s GPS modulem.

Tak to mívají turistická GPS-ka, kde se jedno koriguje druhým. Jen samotné barometrické snímání podle záznamů starčího přístroje jen kvůli větru vykazovalo výškové kolísání v rozsahu +-desítky metrů bez toho, že bych se hnul z místa.