A jsme na konci.
Finišovací práce sestávaly z oprav poškození horkovzdušnou pistolí, umytí letadla, výroby různých maketovin, obnovení povrchových detailů, nanesení patiny a obtisků a nakonec přelakování matným Polyurexem, který jsem nakonec upřednostníl před Purlakem.
Musím ale říci, že I toto byla odysea, ve které jsem si sám napáchal takové problémy, že jen jejich řešení protáhlo práce, na které jsem I tak neměl moc času. Pro začátek povolila rez na dně plechovky sportakrylu a měl jsem celý večer o zábavu postaráno

.
Nejprve k opravám depronu. Výrobce tvrdí, že se provádí horkovzdušnou pistolí, případně fénem.
Z mé zkušenosti vyplynulo, že na efektivní opravy musí mít člověk za sebou řadu pokusů a omylů.
Depron se nafoukne poměrně rychle, ale jakmile člověk včas nepozná hranici, povrch se mu lehounce zkrabatí, načež zmizí povrchové detaily, jako spáry a nýty, které pak musí pracně hodiny obnovovat.
Zrovna tak se mi stalo, že jsem si omylem zkroutil chladiče oleje a na spodním krytu motoru mi vznikl efekt, který známe z nařezaných buřtů nad táborákem.
Díly bylo nutné znovu objednat, ale využil jsem toho k doplnění detailů, které jsem před tím nedělal, jako otevření chladičů a přilepení mřížky, výroby antény ze zbytků plastových plat a chemlonového vlákna, otevření zbývajících otvorů do letounu a já už ani nevím co vlastně ještě.
Foto na téma chladič:

Pokroucené plasty lze velmi snadno opravit vsunutím dílu mezi dvě na formát A6 složené A4 a vyžehlením žehličkou na cca střední teplotu.
Rovněž jsem znovu rozšířil podvozkové šachty, a to směrem ven, čímž se ještě zvětšila maketovost a zároveň se mi zdá, že dostávám šanci dostat výšku podvozku blíž původní úrovni.
Výměnou spodního krytu motoru jsem zjistil příjemnou novinu. Čumák najednou úplně plynule přechází do křídel. To znamená, že původní model měl tuto část nějak divně rozeschlou.
Dalším krokem byla obnova panelů, naznačení nýtů a patina. Nakonec jsem si černou pastelkou předkreslil požadovaný efekt, který jsem zvýraznil práškem ve složení černá a hnědá pastelka + nejměkčí obyčtužka. Špínu jsem pak umocnil ušním tampónem, namočeným ve vodě, čímž de facto vznikl wash, který stačilo setřít ubrouskem nebo ještě lépe prstem a práškem eventuálně došmouhovat. Oprýskání jsem vyřešil ťupkováním stříbrným linerem a šmouhy udělal linerem počmáraným mokrým tamponem. Nakonec vznikla povrchovka, kterou jsem při svých znalostech ani nečekal. Akorát vyžaduje rychlé nalakování, jinak se dostane na štětec, což se mi stalo, ale patinu to ještě umocnilo efektem prosvítajícího stříbra pod lakem. Najzajímavější je to na kuželu vrtule, kde vznikl efekt vzduchem se odkrývajícího plechu.
Přátelé - to vše vzniklo samo jako vedlejší efekt mé nezkušenosti! Proto tady prosím nezoufejte nad mým puntíčkářstvím

.
Teď nemůžu najít link - ale minulý měsíc jsem se ocitl na webu jednoho modeláře, který dokonce v detailech podvozku i kabiny piloval vylisované díly a vyráběl místo nich vlastní zmenšeniny...
Obtisky se ukázaly být zásadním ořechem, stejně jako před tím problémy s křídlem.
Ačkoliv jsem zásadně proti hanění české firmy, musím přesto říci, že aplikace amerických obtisků šla jako po másle a ve finále na letadlo “patří.”
Oproti tomu hlavní sada od Propagteamu, dodávaná se stavebnicí, vyžaduje opravdu velkou zručnost při aplikaci velkých prvků. Při doladování pozice se velké obrazce rychle mačkají a trhají. Naštěstí jsem si prozřetelně objednal se stavebnicí rovnou sady dvě. První dva kříže na trup jsem musel nakonec vyhodit, náhradní se mi podařilo udělat alespoň tak, že dotváří zajímavou patinu.
To samé se mi stalo na spodní straně křídel.
Řešením je předrýsovat si zmíněné prvky a obtisk umístit rovnou z papíru na připravený rys. Disproporce k doladění by pak měly být vyloženě minimální a jakmile je obtisk usazený a dokonce stále vlhký, už s tím na rozdíl od Aeromasteru nelze vůbec nic dělat, ani po opětovném namáčení. Skoro se mi povedlo nakonec s křížem pohnout, ale jeden malý bod ve středu přece jen držel drobet víc a roztrhlo se to na několik dílů. Uváděných patnáct sekund na Propagteam nedoporučuji. Stačí ponořit do vody dle návodu, ale vyndat ihned poté, co se obtisk narovná, což není více jak 3 vteřiny. Chviličku si to odpočine a pak už je to aplikovatelné.
To je důležitá věc, pokud totiž nelakujete, tak nechcete, aby při ranním větrání odsněžily veklé části aplikovaných obtisků, jako se mi to kdysi stalo se sadou k dvaasedmdesátině Me-262b, jakkoliv jsem dodržoval návod k obtiskům.
Na závěrečnou záležitost (lakování) jsem se těši už od začátku po debatě s googiem a pak v samostatných vláknech zde na fóru.
Vybral jsem si inovovaný polyurex, který nemění odstíny barev a dokonce zabraňuje jejich postupnému žloutnutí. Rozhodl jsem se pro kompromis. Nejprve jsem se rozhodl pro kompromis. Nemělo být tolik vrstev, jako měl googieho fokouš, který byl na nějaké to “pancéřování” stavěný. Udělal jsem jen jednu vrstvu, která povrch hodně zlepšila, ale stále bylo možné i menší havárií nadělat nepříjemné škody.
Rozhodně se ale ještě víc zpevnilo křídlo a už do něj nelze udělat důlek, pokud bych si na to vyloženě nevzal kladivo.
Problém ale je, že jsem touto metodou nakonec povrchovku zkazil. Polyurex Vám aplikaci štětcem na první vrstvě odpustí. Pak, jak postupně směs v plechovce mění své vlastnosti, tak už jsou na dalších vrstvávh děsně vidět tahy a zůstal mi tak tygrovaný povrch. Proto jsem to zkoušel kompenzovat dalšími vrstvami, pořádně ředěnými vodou, kde až ta třetí vypadá rozumně.
Protože trup není tak exponovaná část a spodek křídel je tvrdý už z výroby, nechal jsem na trupu dvě vrstvy laku a na křídlech čtyři.
Uvidím, jak se bude model chovat ve vzduchu. Jestli to bude raketa, aplikuju ještě další vrstvy podle potřeby. Motor je sice předimenzovaný, ale nebude to všelék, když je drak projektován na 340 – 370 gramů. Moje finální hmotnost, měřená kuchyňskou váhou činí cca 410 bez podvozku. Tusím, že bych tedy ve finále neměl přesáhnout oněch 600g.
Jestli teda můžu na závěr tohoto bodu něco doporučit, tak je nejlepší model zalakovat hned po vyndání z krabice a eventuální předchozí vrypy opravovat spíš fénem. Bude to sice delší a patrně namáhavější proces, jenže v porovnání s opravami problémů, způsobených špatným použitím horkovzdušné pistole, je zanedbatelný.
Horkovzdušná pistole má ale jednu výhodu a zároveň nevýhodu. Když se to přežene a povrch zkrabatí, zmizí z něj sice povrchovka, ale ztvrdne způsobem, jako je to na spodní části křídla už z fabriky.
Tím jsem konečně přišel na to, proč byl spodek křídla pancéřový a vršek klasický měkkoučký depron. Nevýhoda je, že další ťuknutí se musí opravovat už na příliš vysoké teplotě, což už je riziko. Nedoporučuju tím plošně “pancéřovat.” Moc bych totiž nedal za to, že by se celý díl nakonec zkroutil, neboť prohřátí nebude všude stejné.
Rád bych vyvrátil některé mýty, které se v tomto tématu během těch skoro dvou let objevily.
Pokud hrozí, že se něco poškrábe, stačí mít více vrstev polyurexu. Pokud se něco oláme, lze to snadno přilepit.
Poškození depronu lze snadno opravit horkým vzduchem a poškození plastů zase žehlením přes papír.
Model se nedá rozlomit, pokud jako já přilepíte přechody křídel epoxidem a vyztužíte celý nos všemi třemi výztuhami od výrobce (třetí je tuším nějaký obecný náhradní trám). Ještě se to dá vylepšit viz. níže.
Co doporučuji a v návodu nebylo:
Pokud nechcete, aby se zadní část trupu po stisku prohýbala a vznikly tam čáry, vyztužte jí alespoň dvěma žebry. Já to neudělal a když porovnám pancéřový nos s křehkým zbytkem, pokládám to za škodu. Hmotnostně by se to příliš neprojevilo a model by šlo brát do ruky v kterékoliv části trupu.
Problém s křídlem lze odstranit úpravou kterou jsem popsal a je to mnohem lepší, než zkoušet něco ořezávat viz. zahraniční článek, co jsem ho linkoval.
Horkovzdušnou pistolí nechte zmizet původní rytí podvozkových šachet a předryjte a vyřízněte jej znovu. Nebude to ve finále poznat a šachty budou autentické. To zásadní ale je, že získáte větší manévrovatelnost při přistání. Mně to začne přesně při dosažení vodorovnosti brousit vrtuli. Vědět to, vyříznu šachty jinak a měl bych najednou jeden centimetr k dobru.