zdzd píše:Myslím, že na toto jsi tu dostal hned několik poměrně jednoznačných odpovědí.
Dostal jsem spoustu odpovědí na téma, na které jsem se neptal. Asi nejsem schopen správně formulovat, o co mi jde - z klubka drátu vyrobit autopilota, který přistane na dopředu určeném puntíku
se nesnažím. Zkusím napsat svůj nápad ještě jednou:
Na zemi budu mít zdroj signálu (pravděpodobně radiového s "vhodnou" frekvencí - ale možná by fungoval i UZ a Dopplerův efekt). Na letadle bude co nejjednodušší přijímač, který pozná, zda signál přichází zleva nebo zprava. Pokud bude přicházet víc zprava, otočí směrovku doprava, pokud zleva, otočí ji doleva.
Nijak jinak nebude letadlo řízené. Tj. podél svislé osy bude řízené mým zařízením, které jej bude směřovat ke mně (a pokud mě přeletí, pak se otočí aby zase letělo směrem ke mě). Podle ostatních os bude muset mít dostatečnou stabilitu, aby "se uřídilo samo". To by nemělo být obtížné. Např.
zde si mohu vybrat z desítek modelů všech možných velikostí a provedení.
Je zřejmé, že takové letadlo mi nepřistane "do ruky", nicméně pokud vše půjde dobře, tak přistane "někde poblíž" a nestane se mi, že vesele poletí po větru do sousední vesnice.
Příklad s mobilním telefonem jsem opět uváděl ne proto, že bych věřil, že jej dokážu zkonstruovat. Uváděl jsem jej proto, že je v něm nepochybně anténa, která je schopna přijímat všechny možné druhy signálu a ta nemůže vážit moc, protože kromě ní je tam spousta dalších věcí jako displej, repráček a foťák, které v letadle nebudou. Ani jsem nemusel chodit tak daleko - běžné přijímače na letadlech mají hmotnost v jednotkách gramů a také toho "umí" mnohem víc, než já požaduji. Proto věřím, že půjde vybrat frekvenci a anténu tak, aby 1) to bylo legální 2) to nebylo rušeno 3) mělo dostatečný dosah 4) byla anténa co nejmenší (třeba frekvence, na níž pracuje WiFi by mohla být vhodná, jelikož pochybuji, že uprostřed louky za vesnicí bude jiný zdroj silnější než můj). Závěr: anténa je kus vtipně zakrouceného drátu a nějaký ten zesilovač. Toho drátu zřejmě stačí jen malinko a na malé ploše, nemusí to být obří obluda jako v příspěvku výše.
Zpracování směru signálu nechci dělat pomocí nějakého mikroprocesoru a algoritmu na výpočet lokalizace vysílačky. Moje idea je taková, že "nějak" udělám, že pokud bude zdroj signálu vpravo od letadla, bude na výstupu přijímače kladné napětí, pokud bude zdroj vlevo, bude napětí opačné. Po připojení cívky/elektromagnetu a připojení magnetu na směrovku (viz např.
zde) získám zařízení, které bude mít mnou vyžadované vlastnosti.
Zbývá dořešit to "nějak". Asi to bude muset být tak, že na letadle budou dvě shodné antény "správného tvaru" pootočené vzhledem k sobě v "tom správném úhlu" aby po odečtení signálu jedné od druhé vznikl požadovaný výstup. Tohle je podle všeho to, co je na tom nejtěžší, ale stále si myslím, že to vyžaduje "jen správně spájet" nějaké ty kondenzátory, tranzistory aj. k vytvoření zesilovačů a kdo ví čeho ještě (přičemž bych se nebránil prefabrikovaným parciálním řešením, byla-li by).
Tak jestli v
tomhle vidíte nějakou zásadní slabinu, budu rád, když mi dáte vědět, stejně víte-li, jak něco z toho udělat/kde to koupit/kde si o tom přečíst.
Než jsem to dopsal, objevil se tu tento zajímavý názor:
2952 píše:Vidím, že okomentoval upřímné rady zkušenějších jako "koniny"...
Komentoval jsem zjevně naivní představu, že k řízení modelu letadla je Pitotova trubice nezbytná. Jsem podle všeho lepší než Lark, jelikož já svoje modely umím řídit (byť nijak slavně) jen podle jejich polohy a rychlosti změny polohy vůči zemi. Nevím, proč by to tedy nezvládl i autopilot. (Případ velkého dopravního letadla, kde neopatrný manévr vede k utržení křídel, je pochopitelně jiná věc.) Je snad pochopitelné, že nestojím o rady "expertů", kteří ale nevědí o čem mluvím, protože je pravděpodobně nebaví číst tolik písmenek, a dost možná ani nepřemýšlí o tom, co píší.