DAF píše:V Praze by se asi něco najít dalo, ale zatím jsem si vystačil s výše popsaným technikami. Při volbě záleží na velikosti, resp délce řezu, ale zcela jistě i na jeho složitosti. V menších městech ale může být problém takového zpracovatele najít, zakázek málo, cena stroje nezanedbatelná a musí se v nějakém rozumném čase vrátit. ...
Rovné řezy jde dělat pilkou.
Problémem je jen to zahřívání pilového listu a následné tečení plexiskla a zalepování řezu a někdy i dost nafest listu. Párkrát se mi stalo, že jsem lupenkovou pilku nemohl z řezu dostat a nakonec přišel i o ten plátek i o rozpracovaný plexisklenný díl. Musí se to mazat, nebo aspoň chladit a řezat pomalu. Přímočarou pilkou asi nejlépe s regulací otáček, kterou nastavit na minimum.
Ale teprve při složitějších tvarech se naplno projeví výhoda laseru.
Prostě cokoli si nakreslím v Corelu nebo AutoCADu, tak si to vyřežu naprosto přesně a rychle. Pokud se požaduje přesnost v tolerancich desetin mm, tak je dobre si testovacím výřezem zjistit šiřku řezu a tu pak v grafickem návrhu korigovat. Běžně si z odpadového plexi připravuji šablony na rozmísťováni předmětů pro gravírováni více dílů najednou aby byly definovány jejich přesné pozice na ploše. Tam mirna vůle kvuli tloušce řezu nevadí, je skoro žádoucí, aby předměty nesly do šablony nafest.
Je taky pravdou, že někdy se v plexi po laserovém řezu objeví časem drobné trhliny. Ale bude to asi kvalitou materialu, starý odpadový plexi, který jsem porůznu získal bůh ví odkud, co se kdesi po desetiletí někde válel, to občas dělá, ale u nějaké jednoůčelové šablony mi to nevadí. Ale nový kupovaný to nedělá, s tím jsem podobný problém nezaznamenal.
Prostě plexi skladované ve vlhkém skladě to dělá, ale když bylo správně skladováno v suchu, tak ne. 
Bylo to před cca 50 lety v rámci pracovního vyučování na ZDŠ, tak dost pochybuji, že by učitelka měla k dispozici chloroform. 
), alo to dnes určitě nebude in.